Autor článku Stephen M. Walt otevřeně hovoří o věcech, které by mnohými mohly být považovány za „fake news" či dezinformace, jelikož „svobodný a demokratický" Západ podobnou taktiku přece nepoužívá! Režimy svrhávají jen „ti druzí". Klade si následující otázku: „Vytváří změna režimu skutečné benefity za relativně malou cenu, nebo je cena obvykle o mnoho vyšší než se očekávalo, zatímco benefity jsou spíše zklamáním?"

Ve své odpovědi na otázku přináší výčet míst, kde byla z jeho pohledu provedena kampaň namířená na změnu politické situace: „Íránský státní převrat, 1953", „Suezský debakl", „Egyptské dobrodružství v Jemenu", „Velký plán Ariela Sharona", „Saddám Hussajn versus svět", „Rozkývání Talibanu", „Spojené státy versus Saddám Hussajn, 2003", „Odstranění Kaddáfího", „Asad musí jít (nebo možná ne)".

Podle autora článku je odpověď na samu otázku „velmi jasná" při pohledu na výše zmíněné události. V kontextu autorova popisu jednotlivých událostí se jedná o negativní odpověď. V důsledku amerických a britských aktivit v Íránu přišel k moci ajatolláh Chomejní, jenž byl ke Spojeným státům velmi nepřátelský. Kampaň Ariela Šarona vedla k „vytvoření Hizballáhu". Pokusy o změny režimu v Afghánistánu vedly k tomu, že USA jsou již 15 let ve válce, během které utratily „biliony" dolarů, „ve válce, již nemohou vyhrát a jak se zdá, nemohou z ní ven".

„Ukazuje se, že svrhnout vládu je snadné, ale vytvořit novou je opravdu, opravdu složité," píše autor o afghánském dobrodružství. „Spojené státy měly malé problémy porazit Saddámovu armádu čtvrté kategorie, ale konečným výsledkem byla trpká vzpoura, velký růst íránského vlivu a nakonec vznik Islámského státu," píše Walt o iráckých událostech (Spojené státy versus Saddám Hussajn, 2003).

Ke smrti Muammara Kaddáfího říká, že nevedla k příchodu „nové, prosperující a poklidné Libye". Místo toho se země „brzy ponořila do anarchie, což vytvořilo nové možnosti pro Islámský stát a umožnilo plynout velkému počtu zbraní do válečných zón". Pokus Saúdské Arábie, Spojených států, Turecka a „mnoha dalších zemí" pomáhat protiasadovským silám v Sýrii a následný vstup Ruska a Íránu do událostí v Sýrii vedl k „více než půl milionu mrtvých", píše magazín.

„Mohl bych hovořit i o amerických nezdarech při zvládání politického procesu v místech jako Jemen či Somálsko, ale vy jste to už pochopili," říká Walt a dodává, že studie změn režimů ukazují na to, že jen zřídka vedou k dobrému výsledku, s nímž se od začátku počítalo. Podobné činnosti označuje za „Pandořinu skříňku, kterou je lepší nechat spolehlivě uzavřenou".

Svrhnutí cizí vlády poskytuje ostatním varování, že se s nimi může stát to samé. Svrhnutí vlády není konec, nýbrž začátek skutečné práce, přičemž nově instalovaná vláda málokdy odpovídá očekávání toho, kdo předchozí vládu svrhával. Jako poslední problém uvádí Foreing Policy to, že „obyvatelstvo nerado poslouchá rozkazy od dobře vyzbrojených cizích okupantů".

„Skutečnou otázkou je samozřejmě to, proč se Spojené státy nejsou schopny poučit z této poněkud očividné lekce," uzavírá autor článku.