Protože všem už je zřejmě jasné, že sankce (a ne jenom proti Rusku) jsou zaváděny bez konkrétního důvodu. Spíše se tak děje na základě principu, který krásně zformuloval Porthos: „Bojuji, protože bojuji."

V překladu do současného jazyka ekonomů to vlastně znamená, že sankční politika USA a jejich spojenců v současné době není prováděna na základě vnějších faktorů, ale vychází výhradně z vnitřních potřeb.

To je celé.

Nejvýstižněji na to, co se nyní děje, zareagoval paradoxně německý ministr zahraničí Heiko Maas, když zahajoval konferenci velvyslanců v Berlíně.

„Washington nás nutí formulovat evropskou odpověď na sankční politiku. Pokud USA najednou zavádějí neodsouhlasené a dost nespecifické sankce proti Rusku, Číně a Turecku, možná je v budoucnu zavedou také proti dalším významným obchodním partnerům. Týká se to Evropy i Německa," vysvětlil ministr.

A je tomu tak. Ekonomická omezení, která byla zavedena v souvislosti s kauzou otravy Skripalových v Salisbury, se jak z právního, tak i z diplomatického pohledu jeví jako zcela šílená a schizofrenická. A vidí to tak i západoevropské mocnosti, které neoplývají zrovna moc láskyplným vztahem k Rusku.

K tomu, co se odehrálo v Salisbury, je možné postavit se různě. Ale už jen z pohledu zdravého rozumu, i když někdo v tuto šílenost opravdu věří, by se tento incident neměl stát důvodem pro zavedení sankcí. A to zejména proto, že příčina a důsledek by měly mít souvislost.

Vnímají to tak všichni, dokonce i zapřísáhlí příznivci USA.

…A co to znamená v praxi?

V praxi to znamená vcelku šílenou věc, které se obává například německé MZV. Reálné počínání Ruska v mezinárodním formátu s virtuální sankční politikou zaoceánské velmoci nijak vzájemně nesouvisí. To znamená, když to řekneme na plná ústa, že politika Ruska (a někomu se to nemusí líbit) funguje tak nějak sama. A sankce vůči ruské ekonomice, které mohou být některým vcelku sympatické, dávno nesouvisí s politikou. Jsou v úplném souladu s vnitřní logikou USA. Logické schéma zločin — trest bylo dávno zničeno a to, co je teď místo něj, se jen předstírá.

Ve skutečnosti má absolutní pravdu ruský ministr průmyslu a obchodu Denis Manturov, který řekl, že Rusko se aktivně zabývá náhradou importu bez jakékoliv závislosti na sankcích. Tyto kategorie spolu totiž už dávno nesouvisí. Obchodní a ekonomická omezení přestala být politickým nástrojem a stala se tak součástí nekalé soutěže. A jediným způsobem, jak se jich zbavit, je být co nejméně závislý na západní velmoci.

To je konstanta existence. A nejen Ruska, ale i všech velmocí, které si sebe váží. A ti, kteří si na to ještě nezvykli, si budou velmi brzy muset zvolit, zda chtějí být přítelem USA či nechtějí být okradeni.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce