Obyvatelé osvobozených měst a vesnic nadšeně vítali sovětské vojáky — do té chvíle už rukama nacistických okupantů a jejich pomocníků z řad místních nacionalistů zahynuly miliony obyvatel Ukrajinské sovětské socialistické republiky.

Podle slov odborníků levý břeh Ukrajiny osvobozovali vojáci pocházející ze všech republik SSSR a v první řadě z RSFSR. O tom, jak se Dněpr stal „řekou hrdinů", se dočtete v materiálu RT.

Charkov v ohni

Po bombardování Kyjeva se Charkov stal hlavním terčem hitlerovců v jižním směru. Sovětská vojska zoufale bránila město, ale síly byly nerovné a 24. — 25. října 1941 Charkov padl.

Po příchodu německých vojsk byl ve městě nastolen krutý okupační režim. Kvůli blízkosti fronty nebyla v Charkově vytvořena ani zdánlivá občanská vertikální moc — fungovala vojenská správa. Nacisté nemohli dosáhnout loajálnosti místního obyvatelstva a nedůvěřovali mu, proto začali přivážet do Charkova členy OUN-UPA (Organizace ukrajinských nacionalistů — Ukrajinské povstalecké armády)* ze Západní Ukrajiny, z nichž vytvářeli represívní pomocnou policii. Od prvních dnů okupace hitlerovci a jejich pomocníci z Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) zahájili masovou likvidaci obyvatel Charkova. Nejdříve zabíjeli Židy a ty, koho považovali za „sovětské aktivisty", potom rukojmí a „narušitele" stanoveného okupačního režimu.

Obyvatelstvu brali potraviny a tím vznikl ve městě umělý hladomor. Lidé hromadně prchali do okolních vesnic, ale ani to většinou nepomáhalo. Celkový počet lidí, kteří se stali obětí nacistů (jak popravených, tak i zemřelých následkem hladu a deprivace) mezi obyvateli Charkova a jeho okolí, dosáhl podle některých údajů 280 tisíc. Velký počet obyvatelstva byl vyvezen na nucené práce do Německa.

Bělgorodsko-charkovská operace

Úspěchy dosažené sovětskými vojsky v létě 1943 během Kurské bitvy umožnily Rudé armádě zahájit její závěrečnou operaci — Bělgorodsko-charkovskou, známou pod kódovým názvem Vojevůdce Rumjancev. Operace byla zahájena 3. srpna, pátého přišla sovětská vojska k Bělgorodu a do večera téhož dne zcela osvobodila město od nepřítele. V budoucnu však byla nucena utkat se se značným odporem ze strany hitlerovců.

13. srpna sovětská vojska prolomila vnější obrannou linii Charkova a 17. 08. už bojovala s nepřítelem na okraji prvního hlavního města USSR. Po 20. srpnu byla většina nacistických ústupových cest odříznuta.

Hlavní útok na Charkov byl zahájen v noci na 23. srpna a za svítání bylo město osvobozeno. Je pravda, že nepřítel se usadil v jižním předměstí a pokoušel se o protiútok. Definitivně vyhnat hitlerovce se podařilo až 30. srpna. Ale přesto je 23. srpen 1943 považován za den osvobození Charkova, svátek města a den definitivního ukončení Kurské bitvy.

Z počtu více než milion obyvatel Charkova zůstalo v té době pouze 190 tisíc osob. Střed města byl zcela zničen — Charkov je po Stalingradu druhé velké město SSSR podle počtu ztrát a škod. Přitom tady nejde pouze o boje, ale mnohé závody a instituce nacisté úmyslně zničili před svým ústupem.

Bitva o Dněpr

„Úspěch sovětských vojsk v bitvě v Kurském oblouku vyrazil nacistům z rukou mobilní útvary, které by jim umožnily vést mobilní obranu, a Němci se pokusili postavit silné opevnění na Dněpru, které mělo být součástí Východního valu. Kdyby se hitlerovcům podařilo v plném rozsahu realizovat svůj úmysl, sovětská vojska by tam vykrvácela," řekl RT historik a spisovatel Alexej Isajev.

26. srpna 1943 se sovětská vojska posunula směrem ke Dněpru po celé frontě. Během svého ústupu Němci použili takzvanou taktiku „vypálené země".

„Na základě rozkazu velitele skupiny armád Jih Ericha von Mansteina nacisté postříleli civilní obyvatele, pálili vesnice a kradli dobytek v pásmu širokém desítky kilometrů od Dněpru. V Donbasu všechny obyvatele — od novorozeňat až po staré lidi — zabíjeli a házeli do šachet. Manstein se potom snažil ospravedlnit se v knihách, které psal, ale v těch je spousta lži. Je to válečný zločinec," zdůraznil vojenský historik Jurij Knutov.

15. září 1943 se ukázalo, že se fašisté neudrží na levém břehu Ukrajiny. „Němci prchali a opouštěli své zásoby," pokračoval odborník.

„V srpnu a první polovině září 1943 byly tankové jednotky (hlavní útočná síla postupující Rudé armády) staženy do rezervy Hlavního stanu vrchního velení k dokomplektování. Teprve 20. září se k bojům připojila 3. tanková armáda. Nedostatek paliva, absence normální dopravní infrastruktury a lijáky vedly k tomu, že část dělostřeleckých jednotek zaostala za přední linií o 50-150 km. Kvůli problémům s umísťováním letištní sítě nemohlo letectvo vést boje s dřívější intenzitou. Přední části Rudé armády postupovaly k Dněpru bez předepsaných dopravních prostředků. Zdálo by se, že vše svědčí o tom, že pokusy překročit řeku budou neúspěšné. Díky kompetenci velení a obětavosti řadových vojáků však došlo téměř k zázraku," řekl RT vědecký tajemník Muzea velké vlastenecké války Sergej Bělov.

Rudá armáda nestihla odříznout Němce od Dněpru, ale ani fašisté se nestačili náležitě opevnit. 21. září sovětská vojska dorazila k Dněpru v oblasti Černobylu, 23. byla zničena hitlerovská posádka Poltavy a ke konci měsíce Rudá armáda vystoupila na břeh největší ukrajinské řeky prakticky po celé její délce.

Sovětské velení mělo dvě varianty akce: provádět dlouhodobou operaci a tím dovolit Němcům opevnit se, nebo překročit řeku okamžitě na „příručních prostředcích" typu rychle postavených vorů. Byla zvolena druhá varianta. Už 22. září byla dobyto první předmostí v oblasti Pripjati. 24. a 28. srpna se sovětská vojska opevnila na pravém břehu v oblasti Dněprodzeržinska a Kremenčuku.

Aby měli hitlerovci méně možností zabránit přechodu, sovětské velení vytvářelo falešná předmostí. Překonání řeky a dobytí jejího vysokého pravého břehu však bylo v každém případě strašnou zkouškou.

V říjnu 1943 se sovětská vojska pomocí útoků z jihu dvakrát snažila dobýt Kyjev, ale nacistům se podařilo udržet ukrajinské hlavní město. Tehdy se velení rozhodlo dezinformovat protivníka a v podmínkách přísného utajení přesunulo vojska na Ljutižské předmostí severně od města. Nápad zafungoval.

6. listopadu 1943 bylo hlavní město USSR osvobozeno od okupantů.

Nacisté se neúspěšně pokoušeli o protiútok, ale koncem roku museli ustoupit. 23. prosince 1943 byla Bitva o Dněpr ukončena.

* Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) je ukrajinská organizace, která je považována za extremistickou a je zakázána na území RF (rozhodnutí Nejvyššího soudu RF ze 17.11.2014).