Na konci května švédský parlament schválil zákon, který určuje pravidla zákonného sexu. Dokument definuje podmínky, za kterých se dá sexuální styk považovat za znásilnění. Například v situaci, kdy jedna z osob na žádost nereaguje, čili dává nejasné signály, Švédi se musí přesvědčit, zda druhá osoba má o sex skutečně zájem. Zákon má odstranit nejednoznačnosti v případech znásilnění.

Podobný zákon se chystají zavést i ve Španělsku. Formulace španělského zákona chápe souhlas nejen jako verbální projev, ale také jako cosi nevysloveného, například řeč těla. Zaleží na chovaní ženy během styku. Pokud je svlečená a aktu se sama účastní, očividně k souhlasu došlo. Pokud pláče, nehýbe se a akt si neužívá, tak souhlas chybí.

Co stojí za tímto novým evropským trendem a je tato problematika aktuální pro Českou republiku? O těchto a dalších otázkách si Sputnik promluvil s předním českým sexuologem a psychiatrem Jaroslavem Zvěřinou.

Podle sexuologa trend, který má zajistit důslednou dobrovolnost sexu mezi dvěma či více osobami, vychází z extrémně pojaté koncepce totálního podřízení lidského chování jakési racionální kontrole.

„Nějak se zapomíná, že právě v sexu se lidé chovají často zcela iracionálně, pod katatymním vlivem svých emocí," řekl Zvěřina.

Na otázku, jestli je tento problém aktuální pro Českou republiku, Zvěřina odpověděl, že z jeho pohledu je podobný vývoj práva neužitečný.

„Máme dostatečné právní úpravy domácího i partnerského násilí. Trestní zákoník definuje sexuální násilí v různých formách tak, že chrání oběti sexuálních deliktů a umožňuje účinné tresty pro pachatele. Dovedu si představit také komplikace z takových opatření. Vždyť opravdu suroví sadističtí útočníci nepochybně dokáží své oběti přinutit i k tomu, aby podepsaly nějaké prohlášení o úplné dobrovolnosti toho kterého aktu," dodal.

Podle odborníka ve fungujících vztazích podobná prohlášení nemají smysl a jsou jen dalším pokusem o inherenci státních orgánů do soukromí obyvatel.

Kromě toho Zvěřina pochybuje o jednoznačnosti kritérií, za kterých se dá sexuální styk považovat za znásilnění.

„Fenomenologie sexuální agrese je pestrá. Žena, která je útočníkem řádně vystrašená, rozhodně nemá odvahu odporovat pachateli. Její vynucená submisivita by tedy měla být důkazem dobrovolnosti? Je to hodně laická představa o chování obětí sexuální agrese či zneužívání."

Sexuolog je přesvědčen, že přijetí podobných zákonů nepochybně ovlivní párovou sexualitu.

„Nedovedu si představit, že by to ovlivnění bylo pozitivní. Zkušenosti ze zemí, které takovou ‚modernizaci‘ sexu přijaly, zatím nejsou žádné. Nechme se překvapit a neskákejme na podobné ptákoviny sami," uzavřel.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce