Remuszko se vyjádřil následovně: „Bylo mi tehdy 20 let. Pro dvacetiletého mladíka, který žije představami, ideály a který má zvýšený smysl pro spravedlnost, byla zpráva o invazi do Československa šokem. Dnes o těchto událostech víme samozřejmě mnohem více, ale pro mě vše, co se tehdy dělo, nemělo žádnou spojitost s politikou. Bylo známo, že v této zemi se správná politická hnutí snaží o demokratizaci a o nezávislost na vnějším vlivu. I my jsme s těmito zprávami sympatizovali, i když si nepamatuji, že bychom se tím nějak velmi zabývali. A najednou vojska Varšavské smlouvy vstoupila do země a stabilizovala tam situaci. Podrobnosti a detaily se k nám dostaly až později."

„Z dnešního pohledu mohu říct, že se Češi zachovali velice moudře. S takovou vojenskou převahou vojsk Varšavské smlouvy neexistovala žádná šance na vojenský odpor. A i kdyby tu ta šance byla, skončilo by to velkým krveprolitím. Češi si samozřejmě pamatovali na Maďarsko a rok 1956 a chtěli se něčemu podobnému vyhnout. Ano, znamenalo to konec změn a změnu vlády. Generálním tajemníkem se stal Husák, jenž byl chráněn Moskvou. Mladí lidé byli pobouřeni. Mluvilo se o solidaritě s Čechy, ale v nic to nepřerostlo. Nevyšli jsme protestovat do ulic. Byli jsme však proti tomu, cítili jsme hrozně a styděli jsme se, protože byla porušena nezávislost (i když formálního) bratrského státu," dodal publicista.