Krejčí: To setkání je samozřejmě velmi důležité, ale nevíme, jestli se podaří posunout to řešení všech těch zmíněných problémů. První věc je Ukrajina, blíží se volby na Ukrajině. A při současném trendu pravděpodobnost, že se podaří udržet elitu kolem Porošenka, je velmi malá. To znamená, že by Západ potřeboval nějakou změnu politiky na Ukrajině. Pokud jde o Sýrii, tam je situace zablokovaná tím, že karty v ruce drží Spojené státy, nikoliv Německo nebo Evropská unie. Spojené státy si tam udělaly svůj vlastní dvoreček a je na nich, kdy se rozhodnou tuto intervenci ukončit. Pokud jde o Nord Stream 2, to je téma, kde se Německo musí ukázat jako suverénní stát. Je v bytostním zájmu Německa, aby tento plynovod fungoval. A řekněme podnikatelské zájmy Spojených států, nikoliv bezpečnostní, by měly být odsunuty na druhé místo. Německo, Francie, Turecko a řada spojenců USA musí nalézt nové způsoby jednání s Washingtonem. To by mohla být příležitost k jednání Merkelová — Putin, kdy by se ta nová koncepce západní Evropy a Turecka vůči Washingtonu mohla projevit.

Tak ona je to poloizolace. Je to manifestovaný odpor proti Rusku a zároveň po určitých rovinách spolupráce. Je to třeba nákup raketových motorů z Ruska do USA, spolupráce v oblasti společného výzkumu vesmíru. To všechno nadále funguje, protože to Západu vyhovuje. Těch rovin, kdy to Západu vyhovuje a jenom předstírá nějaké sankce, je celá řada, včetně toho plynovodu. Patří sem však i oblast ropného průmyslu. Něco jiného jsou samozřejmě ty současné exteritoriální sankce, se kterými přichází Washington. To znamená trestat spojence za spolupráci s Ruskem, ale to je z dlouhodobého hlediska podle mého názoru neudržitelné. Těch front, které si Washington otevřel — vůči Číně, Rusku, Turecku a Evropské unii, je příliš mnoho. To se nedá dlouhodobě ustát.

Myslíte si, že je možné sblížení Ruska a Německa v době, kdy mezi EU a USA roste stěna neporozumění a začíná obchodní válka?

Bylo by žádoucí, aby se ty vztahy Evropské unie a Ruska zlepšily. Osobně si ale nemyslím, že Merkelová je politička, která by něco takového dokázala. Příliš se spojila s tou antiruskou kampaní a podle mého názoru zoufale čeká na konec Trumpova období, aby se zase mohla vrátit k těm svým heslům o ruském nebezpečí. Není to typ politika, který by měl charakterizovat tu novou etapu.

Já si myslím, že v tomto okamžiku se nedá očekávat vůbec nic. Osobním přáním řady lidí samozřejmě je, aby se situace zklidnila, protože nejen Rusko se musí naučit dělat eurasijskou politiku, ale i Evropská unie by měla přemýšlet eurasijsky, nejen transatlanticky. Objektivním zájmem je eurasijská orientace Evropské unie, k tomu ještě nedozrál čas. Neumí si to uvědomit ani bruselští, ani pražští politici. Takže z tohoto hlediska je předčasné očekávat nějaké zlomy v celkové orientaci zahraniční politiky České republiky, ale i v atmosféře, ve které se naše politika odehrává.

Máte nějakou naději, že nadcházející setkání zlepší vztahy mezi Ruskem a Německem, což by mohlo posloužit zájmům České republiky?

To samozřejmě ano, ale nejde pouze o tyto dva státy. Jde o to, aby Evropská unie a východ Eurasie (Rusko, Čína) byly přijaty jako rovnoprávní partneři, ne jako objekt věčné převýchovy ze strany Bruselu. Fantazie o tom, že my víme lépe, jak mají Rusové vládnout v Rusku a Číňané v Číně, tahat tam mesianistická práva a politiku, kterou praktikuje Západ, je dlouhodobě neperspektivní. Potřebujeme partnerské vztahy v pravém slova smyslu.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce