Čtyřicet let poté, co se USA podařilo stát se klíčovou silou v regionu a vyhnat Sovětský svaz ze Středního východu, se Rusko vrátilo na ztracenou pozici. Částečné snížení americké angažovanosti v politické složitosti této oblasti začalo už za Baracka Obamy a zesílilo za Donalda Trumpa. Pokud bude takový proces pokračovat, hlavním hráčem v regionu bude Rusko, píše autor článku v časopise The National Interest.

Vliv Ruska roste v celém regionu, od Maroka až po Írán. Jak poznamenávají noviny, takové změny jsou výsledkem kombinace zručné diplomacie, stejně jako prodeje zbraní a jaderné technologie. Podle odhadů expertů prodalo Rusko za období 2000-2014 jen do zemí Perského zálivu zbraně v hodnotě 1,3 miliardy dolarů.

Mezitím jsou američtí spojenci v této oblasti stále skeptičtí k rozhodnutí zcela svěřit vlastní bezpečnost do amerických rukou. Publikace je přesvědčena, že tento přístup je z velké části odkazem prezidentského období Baracka Obamy. Například pro Egypt se stala velmi důležitou situace, ve které USA nepodpořily režim Husního Mubáraka. To vedlo k tomu, že země, která je již dlouho základním kamenem USA v regionu, se stala bližší k Rusku, zdůrazňuje autor.

Publikace také zaznamenává změny v kontaktech mezi Saúdskou Arábií a Spojenými státy. Vzor, který se předtím zdál neotřesitelný, bezpečnost výměnou za olej, již nehraje stejnou roli ve vztahu Rijádu a Washingtonu. Návštěva krále Saúdské Arábie v Rusku v roce 2017 umožnila dosáhnout důležitých dohod o dodávkách raketových protiletadlových systémů S-400 a spolupráce v oblasti jaderné energetiky.

Situace v Sýrii také hovoří ve prospěch návratu Ruska na Blízký východ. Ruské vojenské letectvo autoři vyhodnotili jako brilantní. Zároveň jsou zřejmé perspektivy dlouhodobé spolupráce mezi Moskvou a Damaškem. Umožňují také Rusku ovlivňovat řadu regionálních problémů: šíitsko-sunnitskou konfrontaci, nebo íránsko-izraelský konflikt.

Odstoupení USA od dohody o Íránu, zdůrazňují noviny, učinilo vztahy mezi Moskvou a Teheránem užší a spojenecké.

V publikaci se uvádí, že i armáda NATO v regionu (Turecko) stále více spolupracuje s Ruskem v oblasti dodávky zbraní. Řada zemí na Středním východě se stále více snaží kupovat ruské zbraně. Díky tomu se Rusku podařilo rozvíjet vztahy s Izraelem.

Autor dochází k závěru, že diplomatický svět, stejně jako příroda, netrpí prázdnem a Rusko zaujímá místo, které uvolnily USA. Zároveň ale nevěří, že je tento proces nevratný. Americké úřady musí vypracovat jasnou strategii pro Sýrii, aby rozhodli o politice vůči Íránu a pečlivě udržovali úzké spojenectví s Izraelem, což přispěje k řešení palestinského problému.

Pokud jde o Blízký východ, slogan „Rusové přicházejí!" již není relevantní. Rusové se vracejí a zdá se, že zde zůstanou dlouho, tvrdí autor.