Cestovní aféra

Delegace českých poslanců měla vyrazit do jednoho z čínských regionů na konci srpna. Původně se jí měli zúčastnit i poslanci z opoziční ODS, ti však po kritice svého klubu cestu odmítli. Její počet se tak snížil na devět: ANO (5), ČSSD (1), SPD (1) a KSČM (2). Měl ji vést Jan Bierke (ČSSD). Záhy po mediální kampani delegaci opustili i poslanci z ANO a Karla Maříková z SPD místo Číny poletí na oficiální cestu do Gruzie. V delegaci tak nakonec zůstali Zdeněk Ondráček a Vojtěch Filip z KSČM a sám Jan Bierke.

Cestu neschválil organizační výbor Sněmovny, a to v první řadě z důvodu, že nebyl jasný účel cesty. Dalším problémem bylo to, že cestu platila Čína. Jak Hospodářským novinám uvedla Miroslava Němcová (ODS), „spolupráce na regionální úrovni je věcí regionů, ne Poslanecké sněmovny. Je dost zvláštní, když to za vás platí cizí stát".

Podobného názoru je i bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby (2001 až 2002) Andor Šándor.

„Myslím si, že Česká republika na tom není jako v roce 1991 nebo 1992, kdy jsme si řadu věcí museli nechat platit od našich partnerů," řekl generál v záloze agentuře Sputnik. „Takovéto cesty, pokud jsou v zájmu České republiky, by měly být placeny z našich prostředků, a pokud kamkoliv jedeme, tak bychom měli jaksi prosazovat vlastní zájmy. Považuji za nevhodné, aby celou cestu platili Číňané," vysvětlil.

Podobnou kritiku v komentáři pro Sputnik Zdeněk Ondráček označil za „fňukání DemoŽumpy". V jiném komentáři pro HN Ondráček podotkl, že „pokud bychom letěli do Kanady či USA, asi by to vypadalo jinak". Nicméně podobný kritický postoj k vztahům s Čínou není omezen pouze na Českou republiku.

Žlutá hrozba už je tady

Evropská, americká, asijská i australská média poslední dobou pohltily publikace na téma, jak Peking ovlivňuje domácí politiku těchto zemí. Mezi posledními publikacemi lze zmínit zásah do voleb v Kambodži nebo uniklou tajnou zprávu australské vlády, která varuje, že se Čínská komunistická strana snaží ovlivnit všechny úrovně exekutivy. Americký portál Daily Beast dokonce vyšel s titulkem „Čína v USA buduje armádu agentů vlivu" a odkazuje na jednoho z bývalých agentů CIA, který říká, že agenti Pekingu chtějí postavit Američany proti zájmům vlastní vlády a zájmům vlastní společnosti.

Podobně i tehdejší šéf CIA Mike Pompeo v lednu 2018 varoval: „Jedním ze způsobů, jakým Čína získává moc v jednotlivých zemích, je podle něj ekonomické ovládnutí jednotlivých společností." Mohlo by se proto zdát, že vzhledem k těsným vazbám mezi českými a čínskými vrcholovými politiky (hlavně v případě prezidenta Zemana) tato hrozba hrozí i Česku.

V tomto ohledu americký stratég (v minulosti poradce řady vlád členských států NATO) Edward Luttwak ve své knize „Růst Číny proti logice strategie" upozorňuje, že tradiční čínskou strategií, která se nezměnila po uplynutí tisíců let, je vytvoření tributního systému s menšími zeměmi. V rámci tohoto systému cizinci platí tribut (např. v podobě obchodní deficitu) a výměnou za to dostávají štědré dary (v první řadě jejich političtí lídři).

Jak to platí v praktické politice na příkladu České republiky, vysvětluje Ivana Karásková z Fakulty sociálních věd UK v rozhovoru pro Český rozhlas: „Snaží se nejdříve přijít se zdvořilostními nákupy, usadit se na trhu. Potom se zaměří na strategická odvětví a na firmy, které mají unikátní technologie. U nás se toto schéma také ukázalo, nejdříve nakoupili zdvořilostní věci jako fotbalový klub, pivovar, několik budov. Nyní se zaměřují na navýšení svého podílu v ČSA, několikrát naznačili, že by měli zájem o dostavbu jaderné elektrárny Dukovany."

Barbaři jdou do Pekingu

Obecně podle Luttwaka počínání Pekingu v rámci tributního systému s „barbarskými státy", mezi které podle všeho patří i Česká republika, je vedeno dvěma nástroji, a to korupcí včetně zvyšování ekonomické závislosti a indoktrinací.

V tomto ohledu česká Bezpečnostní informační služba (BIS) v loňské výroční zprávě za rok 2016 varuje, že se v českých médiích objevily výrazně pro-čínské články a interview, za jejichž vydáním stála čínská ambasáda v Praze. Cílem těchto aktivit bylo ovlivnění mínění české veřejnosti. Podle BIS Čína dokonce vede i „hybridní kampaň", ze které se doposud většinou obviňovalo Rusko.

Kromě toho podle BIS pokračuje vlivová infiltrace české politiky a složek české státní moci. Dále píše, že exponenti čínských zpravodajských služeb v ČR intenzivně hledali podporu čínského stanoviska ve (sporu o oblast Jihočínského moře) nejen v čínské komunitě v ČR, ale především na české politické a akademické scéně.

O růstu lobbismu v České republice vypovídají známé případy podnikání čínské firmy CEFC a jmenování jejího šéfa Jie Ťien-minga poradcem prezidenta České republiky Miloše Zemana. Pro připomenutí místopředsedou představenstva čínské firmy CEFC pro Evropu je bývalý ministr obrany Jan Tvrdík, který je Zemanovým zmocněncem pro Čínu. Jako další příklad lze uvést i Jakuba Kulhánka, poradce Jana Hamáčka (ČSSD), který působil jako externí konzultant opět ve firmě CEFC.

Právě CEFC se snažila expandovat i na mediální trh v České republice. Dočasně získala podíl ve společnostech Empresa Média a Médea, kam spadá Televize Barandov nebo časopis Týden, kterých se pak ale vzdala. Dále, jak poukazuje portál Sinopsis vedený Ústavem Dálného východu FF UK, čínská ambasáda si nechala zaplatit inzerci v deníku Právo u příležitosti návštěvy prezidenta Si Ťin-pchinga v roce 2015 a v roce 2017 u příležitosti založení ČLR. Inzerce měly podobu běžných článků.

V oblasti ekonomické spolupráce čínských zájmům ve střední a východní Evropě (SVE) má sloužit platforma 16+1, pomocí které, jak se obávají západní politici a experti, Čína ve stycích se zeměmi SVE obchází Brusel a další významné hráče jako Berlín nebo Paříž.

V případě České republiky koordinaci čínských investičních projektů má na starosti poměrně utajené, ba dokonce tajemné (na veřejnosti o něm není příliš mnoho informací) Čínsko-české centrum pro spolupráci na iniciativě Pásu a stezky. Přitom, jak tvrdí česká média, Prahu v tomto centru zastupuje lobbistická organizace Smíšená česko-čínská komora vzájemné spolupráce, v čele které stojí opět Tvrdík, a jež zastupuje české ministerstvo průmyslu a obchodu. Jak upozorňují média je v tom vidět jasný konflikt zájmů.

Je známo, že prezident Zeman aktivně rozvíjí diplomatické vztahy s Čínou, od kterých si slibuje růst investic do České republiky. Nicméně tato politika prozatím není příliš úspěšná. Místo růstu zaznamenáváme spíše pokles. Zeman si v roce 2016 sliboval investice ve výši 95 miliard korun, zatímco podle údajů portálu Business Info vloni čínské investice poklesly na 5,79 miliard korun. Souhrn čínských investic v Česku ke konci roku 2017 tak činil pouze 23 miliard korun.

Ruka ruku myje

Na druhou stranu existuje tendence celou situaci až příliš dramatizovat. Snaha Číny upevnit se ve SVE včetně Česka nutně čelí zájmům tento vliv omezit. V případě kritiky českých poslanců je nutné zmínit, že vloni se podobná cesta uskutečnila do čínské provincie Sečuán, kdy dolní komora pouze hradila poslancům diety a pojištění, zatímco zbytek hradila Čína.

Mediální aktivita zmiňovaného portálu Sinopsis, která kriticky analyzuje čínský vliv v ČR a jinde ve světě, je částečně podporována organizací National Endowment for Democracy financovanou americkým kongresem. V případě zpráv BIS je nutné zdůraznit, že služba nikdy neuvádí zdroje, jak ke svým závěrům přišla.

„Problém je, že BIS vydává veřejnou zprávu, což ji k tomu ze zákona nikdo nenutí. Má vydávat tajnou zprávu, a když uvede takovéto informace do veřejné zprávy, logicky je nepodpoří žádnými důkazy či indiciemi a pak vznikají tyto dohady, že BIS to tvrdí jako fakt, ale nemáme k tomu žádný podklad," upozorňuje Šándor.

Nakonec i aktivity CEFC v Česku, které jsou často přímo spojovány se zájmy Čínské lidové republiky, mohou jednoduše sloužit osobním zájmům čínských a českých zúčastněných hráčů. Jie Ťien-ming je v Číně vyšetřován z korupční aféry a o jeho osudu se již toho moc neví. CEFC nadělala v Česku dluhy a málem se v květnu stala obětí nepřátelského převzetí slovenskou firmou J&T Finance Group.

Nakonec i hospodářská závislost na Číně je poměrně malá. Čína má v zahraničním obchodě České republiky pouze 6% podíl, naproti tomu podíl Německa dosahuje téměř 30 %.

Každopádně pokud si oficiální činitelé nechávají platit služby cizím státem, ať už je to Čína, USA nebo Německo, musí očekávat, že po nich budou dříve nebo později požadovat protislužbu.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce