Přidané soustavy problémů připojené jako „řešení“ pouze zajišťují, že ten třetí a závěrečný krach bubliny aktiv, co je právě před námi, bude daleko ničivější, než byly krachy v letech 2000 a 2009.

Obvyklý názor tiše předpokládá, že globální ekonomika se potýká s jediným problémem: zotavením z Rozpadu globálního finančního systému v letech 2008-09. Stimulace „zotavení“ byla tedy všude v ohnisku zájmu centrálních bank a států. Krátkozraké politické prospěchářství patří už k puncu reakcí moderních států na krizi, ale politické prospěchářství není jediným kazem na posedlosti centrálních bank a států soustřeďujících se na „zotavení“; dokonce to není ani ten nejdůležitější kaz.