V roce 2001 se Nizozemsko stalo první zemí na světě, která uzákonila eutanazii a spolu s ní i tzv. asistovanou sebevraždu. Byly zavedeny různé ochranné podmínky, které měly ukazovat, kdo splňuje kritéria, a lékaři jednající v souladu s těmito ochrannými podmínkami nemohli být stíháni. Protože každý případ je jedinečný, bylo zřízeno pět regionálních revizních výborů, které měly každý případ posoudit a rozhodnout, zda je v souladu se zákonem. Po pěti letech účinnosti tohoto zákona zůstával počet případů lékařsky vyvolaných úmrtí na stejné úrovni, v některých letech nastal dokonce pokles. V roce 2007 jsem napsal, že v otázce eutanazie nemusí dojít k tzv. kluzkému svahu.