Války jako na Ukrajině, v Sýrii či v Iráku jsou válkami 4. generace. Tyto války už nevedou vlády, nýbrž zlovolné sítě, které zčásti vzájemně vstupují do symbiotických vztahů a zčásti se mezi sebou kanibalizují. Kromě toho, že jsou hrozbou pro národní státy a aliance, na něž útočí, tak jsou tyto sítě i zdrojem sílícího frontálního útoku proti politickým systémům, v nichž jsou samy uhnízděny.

Tyto sítě zneužívají demokratických systémů jako hraček pro své hrátky a roste v nich největší ze všech hrozeb proti suverenitě zevnitř demokratických systémů proti lidu samotnému.