Kluci z Aktualne.cz o mě napsali, že jsem Ondřejovi Kundrovi z Respektu vyhrožoval oběšením. Je to značně nepřesné, zavádějící a hlavně bez kontextu. Je tedy na místě uvést, co přesně, komu, proč a v jaké souvislosti jsem řekl. Poprvé jsem Ondřeje Kundru uviděl 8.3.2016 v Knihovně Václava Havla, kde jsem se byl podívat na křestu jeho nové knihy Putinovi agenti. V této knize, kterou jsem si tam koupil a pak přečetl, píše Ondřej Kundra o několika málo případech skutečných ruských agentů na našem území, ale také o neúspěšném hledání provozovatele serveru Aeronet.cz, o kterém bylo natočeno několik pořadů Reportéři ČT. Dále píše obecně o pro-ruských webech v ČR jako o dezinformátorech, tak jak to u nás běžně mainstream popisuje. Už tehdy jsem ho poprvé veřejně vyzval, aby svá tvrzení o tom, že jsme Putinovi agenti fakticky doložil ve veřejné diskuzi.

Ondřej Kundra a další diskutéři se k tomu tenkrát vyjádřili takto a nabídku na veřejnou diskuzi odmítli, ale Ondřej Kundra řekl, že by klidně zašel pohovořit třeba na kafe, apod.:

O pár dní později jsem ke svému údivu dostal do svého emailu od Ondřeje Kundry následující email:

———- Původní zpráva ———-

Od: Kundra, Ondřej <kundra@respekt.cz>

Komu: xkoral@email.cz

Datum: 11. 3. 2016 18:45:47

Předmět: z Respektu

Dobry den,

nezajdeme tedy na tu kavu?

Zdravim Vas,

Ondřej Kundra

vedoucí domácí rubriky

Head of Political DeskEconomia, a.s. | Pernerova 47 | 186 00 Praha 8

t: +420 233 074 520
kundra@respekt.cz | www.respekt.cz

Odepsal jsem mu toto:

Dobrý večer,

chtěl jsem tu výzvu vystavit k Vám a Vašim kolegům na FB profil až po zveřejnění videozáznamu z akce, aby se mohli lidé podívat, o co přesně šlo a zatím to tam bohužel není.

Vaši knihu jsem si koupil, ale ještě samozřejmě nedočetl. Do příštího týdne to však zřejmě stihnu, takže si na to budu moci udělat názor. Co se týká ruských špiónů, tak o tomto tématu toho moc nevím, ale určitě to téma je důležité.

Otázka tedy, o čem bychom mohli diskutovat? O co nám každému jde?

Pokud to zjednoduším na to, že zastupujeme dvě konfliktní strany v informační válce, tak to má cenu pouze tehdy, pokud to bude přínosné pro obě strany.

Vznesl jsem výzvu k veřejné diskuzi nad spornými tématy, o kterých informují alternativní média jinak, než ta mainstreamová, mezi něž Respekt patří. Považuji to za způsob, jak nabídnout veřejnosti na výběr mezi odlišnými výklady skutečnosti. V podstatě mi jde o otevřené posouzení faktů, abychom se společně dobrali pravdy. Nemám problém změnit názor, pokud zjistím, že se v něčem mýlím.

Pokud si dobře pamatuji, tak jste tento návrh odmítl, slečna Smolenová také a pan Kolář se raději nevyjádřil.

Jedna část našeho rozhovoru tedy může být o tom, jak a proč takovouto veřejnou konfrontaci přeci jen uskutečnit.

Nabídka osvětlení činnosti alternativních médií byla především reakcí na výroky slečny Smolenové, která vypadala, že vůbec nechápe, co se v tomto prostředí děje. A opět jsem si to představoval jako zaznamenaný a zveřejněný rozhovor, jinak to postrádá smysl.

Rovnou musím sdělit, že o provozovatelích Aeronetu nevím nic, a ani nevím o nikom, kdo by o nich něco věděl. Zřejmě si svou identitu chrání opravdu důsledně. A nevím, zdali Vás zajímá ještě něco jiného z této oblasti, protože většina informací o tom, kdo který server provozuje, apod. je celkem snadno zjistitelná. Ale myslím, že dokážu celkem dobře vysvětlit jak a proč tato celá oblast funguje, co dělá kdo dobře nebo i špatně.

Otázka tedy je: Proč bych Vám vůbec něco vyprávěl? Když vezmu jen příklad oné diskuze na křtu Vaší knihy a připomenu, jak se Jan Fischer oháněl masovými vrahy McCainem a Kissingerem a předpokládám, že sdílíte podobné názorové spektrum, což podporuje i letmý pohled na Vaši FB zeď, tak docházím k závěru, že máte bídný charakter a mohu očekávat pouze nějakou podlost.

Má nabídka k dialogu je snahou o zmírnění současného rozdělení naší společnosti, které je čím dál hlubší. Avšak zatím si myslím, že Váš zájem pramení ze snahy prostředí alternativních médií zničit nebo minimálně oslabit a o to já rozhodně nestojím, i když si myslím, že to dost dobře nejde.

Pokud chcete nějak pomoci k tomu, aby se u nás lidi přestali navzájem nenávidět, ale více si navzájem rozuměli a chápali motivy svého jednání, tak má smysl se sejít. Pokud chcete jen jednostranně těžit informace k tomu, abyste na nás dál házel špínu, tak to smysl nemá.

Mohu si najít čas kdykoliv v příštím týdnu kromě pondělí a středy, mohu dojet kamkoliv, pokud máte oblíbenou kavárnu, nejlépe někde v centru, navrhněte.

Pokud o mě chcete nějaké informace, tak nabízím např. tyto rozhovory:

/>

a pak samozřejmě cokoliv zde: 

a myslím, že tohle také o mnohém vypovídá: 

Tak co Vy na to?

S pozdravem

Jan Korál

Na tuto nabídku už jsem pak odpověď nedostal. Ondřej Kundra evidentně o smysluplnou diskuzi zájem neměl.

Následně jsem se s Ondřejem Kundrou setkal až 1. prosince 2016 ve Skautském institutu. Tam měl společně s Jakubem Jandou přednášku pro skauty o „dezinformacích“ v médiích, o funkci nového útvaru na Ministerstvu vnitra pro boj s hybridními hrozbami, apod. Na tuto akci mne upozornila kolegyně Jana Karásková, která tam šla také. Chtěl jsem se na Jakuba Jandu podívat osobně a hlavně vidět lidi, které na takové přednášky chodí. Bylo to zajímavé v tom, že to byl poměrně malý prostor a poměrně málo lidí, takže bylo postupně poměrně snadné se chopit iniciativy a upozorňovat na nesmysly typu „válka Ruska proti Ukrajině“ nebo „uprchlíci utíkají ze Sýrie před ruskými bombami“, které tam z Jandy a Kundry padaly. Jak tato „přednáška“ vypadala, se můžete podívat tady:

Skautský institut:

Když přednáška skončila, odešel jsem ven a čekal na kolegyni Karáskovou. Mezitím však ven vyšli Kundra s Jandou a když šli kolem mě, tak jsem jim řekl: „Pánové, špatně skončíte.“ Janda na to odvětil jen něco zhruba: „No jo, jistě…..“ a šli dál pryč svou cestou.

Jana Karásková stále nešla, tak jsem se vrátil zpět do budovy a zastihl jsem ji v družném rozhovoru s několika účastníky přednášky z řad studentů a tak jsem se k nim přidal. Postupně vyplynulo, že ti mladí vůbec nevědí, co na těch tzv. dezinformačních webech, o kterých mj. Janda s Kundrou mluvili, je. Nevěděli, co je to Bilderberg, kdo je Wesley Clark, co se stalo 11. září 2001, jaké zločiny má NATO za sebou, natož nějaké detaily o konfliktu na Ukrajině. Také se nejdřív rozčilovali kvůli tomu, že jsem během přednášky Jandovi a Kundrovi skákal do řeči a obecně jsem dost porušoval pravidla toho, jak by podle nich měla vypadat kultivovaná diskuze. Ale postupně jsem jim vysvětlil příčiny svého hněvu na tyhle dva zaprodance a také to pak začali chápat. Bylo pro nás příjemné překvapení, že dotyční studenti skutečně CHTĚLI vědět, CHTĚLI se informovat a byli evidentně rádi, že se i za tu krátkou chvíli o nás dozvěděli něco nového o informační válce, uprostřed které nyní žijeme. Odnesl jsem si z toho poznatek, že by bylo velmi užitečné stejně jako Kundra s Jandou chodit po všech možných místech, kde se vyskytují mladí lidé a vysvětlovat jim zase náš pohled na svět. Jenže nás bohužel žádná vláda, ani ta ruská, neplatí.

Pokračování přišlo začátkem ledna, kdy se mi na email ozvala jistá slečna Santurová, zda bych nechtěl na téma konfliktu mezi mainstreamem a pro-ruskými médii pohovořit pro amerického novináře jménem Anthony Faiola z Washington Post. S rozhovorem jsem souhlasil. Hovořili jsme asi hodinu a rozhovor jsem si nahrál na záznamník a mám jej k dispozici. Text pak vyšel na webu Washington Post a můžete si jej pak celý přeložený přečíst v závěru tohoto článku. Celý rozhovor probíhal poměrně korektně, stačil jsem vysvětlit vše, jak jsem nejlépe uměl a sl. Santurová nám občas pomáhala s překladem, protože má angličtina není úplně stoprocentní. K mému překvapení se mě A. Faiola zeptal na onen „incident“ s Kundrou, z čehož jsem usoudil, že tomu asi Kundra přikládal nějaký zvláštní význam. Onu příhodu jsem mu potvrdil. Tato část rozhovoru (mám na záznamníku) probíhala o této věci doslova (v angličtině) takto:

Anthony Faiola: Prý jste mu (Ondřejovi Kundrovi) řekl, že špatně skončí.

Jan Korál: Ano, řekl.

A.F.: Jak tedy vidíte mainstreamová média a proč si myslíte, že špatně skončí?

J.K.: Je to otázka, jestli špatně skončí. Ve skutečnosti si nejsem jistý.

K. Santurová: Rád byste, aby takto skončili….

J.K.: Ne, ne, ne. Povaha našeho národa není násilná, takže nebudou viset v ulicích. Ale měli by. Jsou to zločinci. Jsou to lháři. Jejich lži pomohly vytvořit války na blízkém východě a jsou spoluviníci smrti více než miliónu lidí. Stejně tak politici a vláda.

Jak se pak můžete přesvědčit, Anthony Faiola si pak do svého článku vybral jen to, co se mu hodilo, stejně tak jako autoři článku o tak zvaných dezinformátorech na aktualne.cz. Stejně, jako to dělají všechny korporátní presstitutky.

Když tento rozhovor skončil, tušil jsem, že může být tento můj výrok použit proti mě, protože jsem jej dostatečně neupřesnil a také se to tak stalo. Vyhrožoval jsem tedy Ondřejovi Kundrovi oběšením, resp. pronesl jsem něco ve smyslu: „Kundro, já tě oběsím!“ ?

NE.

Ale vyjádřil jsem názor, že by se tak mělo stát. Kdo, jak a proč by to tedy měl udělat? Počítejme s tím, že se jednou dožijeme toho, že zde budou vládnout spravedliví a moudří lidé a že zločinci budou potrestáni. Čím se tedy provinil Ondřej Kundra a mainstreamoví novináři a jaký trest zaslouží? Objevil se mi u toho takový obraz možné budoucnosti, kdy jedu jako zástupce České republiky na Donbas a mluvím tam k lidem, kterým ukrajinská armáda, zblblí fašouni a Porošenko a spol. vybombardovali domy a zabili děti, příbuzné, rodiny a tam jim řeknu:

„Podívejte. Tihle lidé (a budu ukazovat Kundru, Jandu a další) vás označovali za teroristy a podporovali vrahy vašich rodin. Co s nimi máme udělat?“

A podle jejich odpovědi by se stalo.

Já Kundru věšet nebudu. Mě nic hrozného, kromě rozšiřování lží, nedělá. A tomu se mohu dostatečně bránit. Já jeho oběť nejsem. Ale vím, kdo je.

Jsem toho názoru, že o vině nebo nevině by měl rozhodovat soud, ale trest by měli zločincům vyměřit jejich oběti. A na to, jaký trest vyměří jeho oběti Kundrovi, si rád počkám.

 

 

Jak se studená válka mění v informační válku. Nová policie pro falešné zprávy bojuje proti dezinformaci

Anthony Faiola

PRAHA — Česká republika, jako cíl útlaku kremelskou mocí během studené války , stojí opět v první linii soupeření s Ruskem a jeho sympatizanty – tentokrát v rámci informačních válek.

Benedikt Vangeli, sídlící ve štukové budově hořčicové barvy v severozápadní části Prahy, je v tomto boji velitelem. Je šéfem nového policejní týmu, bojujícího o pravdu. Nedávno zformovaná vládní jednotka, vyzbrojená počítači a smartfony, pročesává internet a sociální média, prověřuje pravdivost zpráv, a pro veřejnost označuje zprávy, které jsou falešné.

“Pravda je pro demokratický stát důležitá,” říká Vangeli.

Po zuřivé palbě proti falešným zprávám během prezidentské kampaně v USA, nejsou znepokojení Češi jediní, kdo se náhle vrhl do kšeftu s prověřováním zpráv. Země jako Finsko a Německo buď zavádějí, nebo zvažují podobné akce, jelikož se obávají odstartování dezinformačních kampaní během klíčových voleb, které by letos mohly předefinovat politickou mapy Evropy.

V sázce je mnoho: Jestliže prokremelští politici zvítězí v klíčových zemích, jako je Francie, mohlo by to být předzvěstí konce Evropské unie.

Tady, v České republice, zemi, která byla kdysi, během studené války, ohniskem zájmu KGB, výzvědné služby obviňují Moskvu z obnovy špionážních operací a z toho, že se angažuje  v “zastřené infiltraci” českých médií před volbami, které se budou konat později v tomto roce. A nový vládní tým pravdy bude věnovat zvláštní pozornost rozrůstání obskurních proruských webových stránek v české řeči, o nichž činitelé říkají, že pěstují u veřejnosti paranoiu a podkopávají víru v demokracii a Západ jako takový.

S použitím metod připomínajících propagandu sovětské éry tato média nabízejí vizi světa, podle níž se noha ruského vojáka nedotkla Ukrajiny, německá kancléřka Angela Merkel je postrach objímající se s muslimy a Spojené státy stojí za uprchlickou krizí v Evropě.

Některá z těchto médií omílají vyvrácené zprávy, které diskreditují volby v USA – včetně falešných obvinění, že Hillary Clinton byla zapletena do kšeftování s dětmi a do okultních praktik. Ty jsou ale šity i pro místní klientelu. Například proruští čeští politici jsou velebeni do nebe, zatímco kritici Moskvy jsou trháni na cucky. Evropská unie, jak tvrdí tato média, baží po moci a je impotentní.

Jsou jisté důkazy, že tyto útoky mají očekávaný dopad – podle průzkumů veřejného mínění rovných 26 % Čechů věří, že by mohli z Evropské unie vyklouznout.

“Nemáme možnost, ani politickou vůli, všechny tyto webové stránky zrušit,” říká Ivana Smolenová, pracovnice Pražského institutu bezpečnostních studií. “Jediná věc, kterou můžeme udělat, je pracovat pro svou sebeobranu.”

Vytvoření nového úřadu však naráží na protikritiku státem sponzorovaných udavačů ze strany webových stránek a jejich podporovatelů, kteří argumentují tím, že vláda nalévá olej do ohně v zemi, která je i tak rozdělena na proruské a prozápadní sympatizanty.

“Nikdo nemá monopol na pravdu,” říká český prezident Miloš Zeman, proruský politik, jehož role je spíše ceremoniální, a který je ve sporu s českou vládou ve věci protiruských sankcí,  jejichž zrušení by rád viděl. Zeman si udržuje speciálního poradce, který má finanční napojení na ruského energetického giganta Lukoil. Zemanovy rozhovory se často objevují na proruských webových stránkách.

“Jestliže například máte nějaký názor, a Rusové mají nějaký názor, a vy chcete tyto názory veřejně formulovat, není to dezinformace a není to propaganda,” říká Zeman.

V České republice boj o vliv mezi Moskvou a Západem číhal v pozadí už při pádu železné opony. Ale znovu se vynořil, jak říkají příslušní činitelé,  po ruském vpádu na Ukrajinu v roce 2014 – jenž Kreml popírá — který vedl k uvalení sankcí Západu proti Moskvě.

Loňská zpráva českých výzvědných služeb  tvrdí, že ruské velvyslanectví v Praze, které má mnohem větší personál, než zastupitelské úřady jiných zemí,  se stalo semeništěm špionů. Zpráva rovněž varuje, že Rusové skrytě využívají média v české řeči, a jejich státem sponzorovaná propaganda “ovlivňuje vnímání a myšlení českého publika” a podporuje “relativizaci pravdy.”

Zpráva neuvádí žádné skutečné důkazy, které by spojovaly Kreml s přibližně  čtyřiceti proruskými webovými stránkami publikujícími v češtině. Ale ruská vláda stojí například za českou verzí zpravodajské agentury Sputnik. Smolenová říká, že vytypovala přinejmenším jednu další webovou stránku, která je financována a řízena ruskými občany.

Ale většina prokremelských webových stránek se vyznačuje neprůhlednými operacemi a komplikovanými vlastnickými strukturami. Přinejmenším některé z nich jsou příznivě nakloněny Rusku, po letech publikování konspiračních teorií a bizarních zpráv. Do jaké míry to dělají na žádost Moskvy, nebo jestli si  tak prostě vylepšují interní ekonomiku, zůstává nejasné.

Jan Korál, vydavatel jedné z proruských webových stránek — www.nwoo.org — řekl, že polovina jeho příjmů pochází z digitální reklamy, a druhá polovina z příspěvků čtenářů. Některé z těchto příspěvků, jak dodal, se poskytují anonymně.

Mnohé ze statí, které publikuje — jako nedávný článek obviňující prozápadní vládu v Kyjevě, že nechává ve sněhu umírat veterány války – nejsou víc, než překlady z ruských zpravodajských zdrojů. Korál říká, že se nesnaží “ověřovat” zprávy, které pouští do oběhu.

Korál, 39-letý bývalý designer webových stránek, rovněž říká, že navštěvuje akce v Ruském kulturním středisku, což je prodloužená ruka ruského velvyslanectví v Praze. Ale ujišťuje, že není na výplatní listině Moskvy.

“Byl bych šťasten, kdyby Rusko konečně něco zaplatilo,” říká.

Je však i temnější stránka proruských webů. Ondřej Kundra, místní novinář, který zkoumá ruský vliv na média, říká, že Korál ho minulý měsíc zastavil, když odcházel z jedné řečnické akce.

“ ‘Špatně skončíš,’” varoval ho Korál, jak uvádí Kundra.

V jednom rozhovoru Korál incident nepopřel, řka, že mainsteamoví novináři tak musí dopadnout.

“Povaha našeho národa není násilná, takže nebudou viset na ulicích,” pravil. “Ale měli by. Jsou to lháři. Jsou to zločinci.”

Nový útvar pro boj proti “falešným zprávám” je stále jen uprostřed náboru a pouze začíná s předběžným provozem. V plném stavu by orgán měl mít 15 agentů. Ve zkušebním provozu byly jako falešné zatím označeny zprávy, že Facebook ujišťuje, že pachatel útoku na vánoční trh minulý měsíc v Berlíně pocházel z České republiky, a že agentům Moskvy se už podařilo vetřít se do volebního systému České republiky.

Útvar reaguje s využitím některých  stejných metod, jaké při postování na sociální sítě uplatňují podvodníci.

“Jen dáváme veřejnosti na vědomí, že to jsou falešné zprávy,” říká Vangeli. “Tak s nimi bojujeme. Nelikvidujeme je. Nejsme cenzoři.”

Avšak kritici— včetně aktivistů svobody slova — tomu říkají pronásledování. Pohoršující zprávy jsou často pouze pokroucené, deformované, a ne docela vyfabrikované. A je potenciálně nebezpečné, argumentují někteří, mít vládu – třebaže demokratickou – která rozhoduje o tom, co by měl kdo číst.

“To by stavělo vládu do postavení informačního kanálu. Tuto úlohu by měla plnit klasická žurnalistika,” říká Markus Beckedahl,  prominentní německý internetový aktivista a bloger.

Vangeli říká, že jeho útvar se bude zabývat falešnými zvěstmi nezávisle na jejich původu, funguje z kanceláří, které popisuje jako “mizerně financovanou redakci.” Někteří politici tady říkají, že nový útvar by měl fungovat rychle, s ohledem na parlamentní volby, které se budou letos konat.

Například Ivan Gabal, zkušený zákonodárce, je běžně  napadán proruskými médii za jeho tvrdé tažení proti Moskvě. Loni byly napadeny jeho e-maily premiérovi ohledně uprchlické krize v Evropě. Ty byly potom publikovány na jedné webové stránce bílého šovinismu jako doklad jeho náklonnosti k imigrantům v zemi, která se halasně brání přijímání muslimských žadatelů o azyl.

Není žádný spolehlivý důkaz, připouští Gabal, že jsou za tím Rusové.

“Rusové se naučili, že je lepší ovlivnit volby, než špehovat naše tanky,” poznamenal.

K této správě přispěla Kateřina Santurová v Praze a Stephanie Kirchner v Berlíně.

Zdroj: