Spor o Lenku Procházkovou: Dva světy

Uveřejňuji plné znění dopisu, který adresovali do senátu Miroslav Vodrážka, předseda Nezávislé odborové organizace ÚSTR, a Petr Blažek, předseda Odborové organizace vědeckých pracovníků ÚSTR:

Vážená paní senátorko, vážený pane senátore,

obracíme se na Vás v souvislosti s iniciativou pana prezidenta Miloše Zemana, který navrhl Senátu Parlamentu České republiky jmenovat na uvolněné místo po zemřelé člence Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, paní Naděždě Kavalírové, spisovatelku a občanskou aktivistku Lenku Procházkovou. Jedná se o významnou funkci, neboť členové Rady ÚSTR vedle jiného rozhodují o badatelské orientaci ústavu schvalují vědecké projekty a rozhodují o obsazení funkce ředitele ústavu.

Zákon č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, klade důraz na svobodné a nezaujaté poznání minulosti. Kandidátka Lenka Procházková je přitom známá svými aktivistickými demonstrativními vystoupeními, při nichž nakládá s hodnocením minulostí velmi ideologicky. Používá propagandistický a demagogický styl, který je možné ilustrovat na několika jejích veřejných prohlášeních o historických událostech.

V souvislosti s návrhem novely zákona o majetkovém narovnání s církvemi opakovaně označovala římskokatolickou církev jako „národního nepřítele“. Na jedné z tiskových konferencí ji dokonce dávala do kontextu s nacistickým hnutím: „… právní a dějinnou nespravedlnost zákona, který »restituuje« majetky církve, s níž je spojeno heslo nacistů »Gott mit uns«.“ (Haló noviny, 28. 11. 2012).

Jako ideologické, až mesianistické je možné hodnotit její pojetí Pražského jara, respektive její reflexi marxistického socialismu z konce šedesátých let 20. století: „Pražským jarem vstoupili Češi do mezinárodního rozhovoru, jak zachránit svět.“ (parlamentnilisty.cz, 25. 2. 2013) Podle jejího hodnocení jsme byli v osmašedesátém dokonce „avantgardou v budování socialismu“. (krajskelisty.cz, 26. 4. 2016)

Obdobným způsobem nahlíží na události roku 1989: „V listopadu 1989 se Václavské náměstí zaplnilo lidmi, kteří už odmítli tolerovat normalizovaný život a chtěli se vrátit k idejím Pražského jara.“ (parlamentnilisty.cz, 29. 3. 2015).

Podle této politické aktivistky „život v normalizaci nebyl tak šedivý, stísněný a uniformní, jak se dnes píše v učebnicích“ a socialistické školství v šedesátých letech dokonce patřilo k „nejlepším na světě“. (Haló noviny, 16. 11. 2015)

Invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968 hodnotila obdobně ahistoricky jako „zradu západních politiků, kteří náš ojedinělý pokus dovolili obětovat, aby bylo udrženo mocenské rozdělení světa, aby nebyly porušeny dohodnuté sféry vlivů“. (parlamentnilisty.cz, 25. 2. 2013).

Prezidentem navržená osoba veřejně žádala, aby Česká republika narušovala fungování Evropské unie a stala se „pátou kolonou“. Je také známá svými protirestitučními výpady proti „velezrádcům“, mezi něž řadí parlament a předchozího prezidenta. V minulosti podala trestní oznámení ze spáchání trestného činu krádeže ve stádiu pokusu na vládu a představitele římskokatolické církve.

V rámci své neúspěšné kampaně do senátu za Věci veřejné používala volební plakát, na kterém byl vyobrazen ďábel v podobě mnicha. V posledních letech také vystupuje na různých komunistických seminářích a mírových akcích, kde demonstrativně ničí symboly NATO.

Její ideologický a politický aktivismus připomínáme pouze proto, že v roce 2012 Senát Parlamentu České republiky pod vlivem senátora Jiřího Dienstbiera jr. zvolil do Rady Ústavu politické aktivisty: dlouholetou odpůrkyni Ústavu, archivářku Emilii Benešovou, politika Michala Uhla, aktivistu Občanské společnosti „Dienstbier náš prezident“, který podle vlastních slov přišel do ÚSTR s revizionistickou tezí, že je nutno odmítat historické období 1948–1989 jako totalitní. Stejný názor sdílel i další zvolený člen do Rady Ústavu Lukáš Jelínek, dlouholetý spolupracovník a poradce Lubomíra Zaorálka, a identický postoj sdílel i Jan Bureš, politolog s ideologicky vyhraněným názorem a dlouhodobě spolupracující s ČSSD. Zmínění členové Rady Ústavu po svém zvolení následně odvolali ředitele Ústavu Daniela Hermana a prosadili nejrůznější destruktivní změny v instituci, včetně hromadného propouštění zaměstnanců, které nemělo podle našeho přesvědčení žádný racionální důvod. Ideologicky motivovaný aktivismus přivedl Ústav pro studium totalitních režimů do dlouhodobé krize.

Domníváme se, že pokud Parlament České republiky zákonem č. 181/2007 Sb. vyjádřil vůli zkoumat a připomínat si důsledky činnosti zločinných organizací založených na komunistické a nacistické ideologii, které prosazovaly potlačování lidských práv a odmítaly principy demokratického státu, potom ideologický aktivismus a snaha účelově měnit historii a minulost by měly zůstat především doménou aktivistické politiky. Ta by neměla radikálním způsobem ovlivňovat badatelské, historické nebo vzdělávací instituce.

Připomínáme, že mnohé projekty Ústavu vznikají i v rámci Evropské unie, tudíž je těžko představitelné, že by členem Rady měla být osoba, která prosazuje názor, aby Česká republika narušovala fungování Evropské unie jako „pátá kolona“.

Lenka Procházková dlouhodobě vystupuje na různých prokomunistických akcích společně s poslankyní Martou Semelovou, která patří ke stalinistickému křídlu KSČM. Tato politička je známá mimo jiné zpochybňováním skutečnosti, že přiznání Milady Horákové ve vykonstruovaném politickém procesu byla vynucená, a tím, že práci komunistické Státní bezpečnosti označila naopak za „správnou“. Skutečnost, že Lence Procházkové tyto názory a postoje nevadí, ilustruje nejen její chápání a hodnocení historie, ale zejména dokladuje, že politika a aktivistická spolupráce s KSČM je i pro prezidentem navrhovanou osobu důležitější než etický a společenský záměr obsažený v zákoně č. 181/2007 Sb., jenž klade důraz na poznání a porozumění důsledkům komunistické ideologie.

Návrh pana prezidenta jmenovat Lenku Procházkovou členkou Rady Ústavu pro studium totalitních režimů je především deklaratorním oceněním jejích politických názorů a postojů. V roce 2016 v textu příznačně nazvaném „Hra zrádců a ochotníků“ napsala na obhajobu prezidenta Miloše Zemana a proti jeho kritikům tato slova: „Přesto ani stát, který má svobodu slova zaručenou ve své ústavě a deklaruje, že demokracie je dialog, nemůže tolerovat, aby v této ,vnitřní debatě‛ sílily monologické hlasy dirigované zvenčí. Lidem, kteří intrikují proti vlastnímu státu ve prospěch cizí moci, se říká pátá kolona. Před zavedením tohoto názvu měli jednoznačnější označení – zrádci.“ (parlamentnilisty.cz, 28. 10. 2016)

Pokud se stane nepsaným pravidlem, že kvalifikací pro člena Rady Ústavu bude krajní stranický a politický aktivismus, potom bude i nadále pokračovat nejen krize Ústavu pro studium totalitních režimů, ale i dalších podobných institucí a společnost bude stále hlouběji politicky rozdělována.

Obracíme se proto na Vás jako předsedové odborových organizací zastupujících zaměstnance ÚSTR s žádostí o kritické posouzení předpokladů Lenky Procházkové jako kandidátky navržené prezidentem Milošem Zemanem pro významnou funkci v této instituci. Předem Vám děkujeme za Váš zájem.

S pozdravem

Miroslav Vodrážka

předseda Nezávislé odborové organizace ÚSTR

PhDr. Petr Blažek, Ph.D.

předseda Odborové organizace vědeckých pracovníků ÚSTR

K tomu přidávám odpověď, kterou napsal Dr. Jiří Jaroš Nickelli:

Odboráři alias inkvisitoři píší Senátu o zločinech Lenky Procházkové

aneb Přátelé trůnu a náboženství oznamují královskému prokurátoru

Když jsem dostal dopis pánů Vodrážky a dr.Blažka PhD, zástupců odbořářů slovutného ÚSTR zřízeného dle zákona 181/2007 Sb., na nějž se páni odvolávají, už se mi ani nezatmělo před očima.

Vzal jsem to jako další výhonek veřejně prospěšných aktivit „Direktoria pro jediné pravé dějiny v mezích zákona.“ A ihned se mi vybavila asociace z Dumasova románu Hrabě Monte Christo, kde bídáci D,Anglars, Gaderouse a Mondego zosnují zničení Edmonda Dantese proslulým dopisem, začínající slovy „Přítel trůnu a náboženství sděluje…“ Anebo to může být také jinak – pro mladší generace, znající rok 68, by to mohlo znít takto:

„99 pragováků zděšených ohrožením socialismu sděluje soudruhu Brežněvovi, že kutí nepřátelé socialismu ohrožují zdárný rozvoj pracujícího lidu republiky, a žádá jeho okamžitý zásah…“

Zde stačí místo 99 pragováků jen dva. Copak že to zase provedla paní spisovatelka Lenka Procházková, onen hlas ženy hájící republiku proti uchvatitelům různých tříd, rodů a čeledí?

Pánové zástupci, tribunové odborářů ÚSTRu, té věhlasné instituce zřízené k tom,aby nám všem obyčejným občanům sdělovala jedinou a zákonem posvěcenou objektivní pravdu o všem minulém,co nás potkalo, a kteří jsme v řadě případů na rozdíl od těch, co tam sedí, byli strašlivě poškozeni oběma systémy,které oni tak pečlivě nezaujatě a podle regulí EU a jiné vrchnosti studují a vynášejí nálezy.

Takže například já sám,který jsem byl postižen nacismem tím, že mi zavraždil v Osvětimi dva strýce, jednoho gilotinoval a dalšího uvěznil v Breslau, který mi dědečka zabil gestapem na udání sudeta, a který pak v dalším režimu byl zbaven místa, zakázán mu čtyřicet let výjezd za příbuznými do Jugoslavie a pod zákazem odbornosti STB jsem piloval klíče a topil v kotelně galerie, abych nakonec získal doktorát na Slovensku, které mi povolilo to, co Česká soc. republika alias česká STB zakázala, a kterému příbuzné poslali do Jáchymova, rozkulačili je a sebrali mé matce všechna políčka a lesík, aby je vtělili do JZD, políčka zděděná po dědečkovi, co ho zabili nacisti – toto márquezovské souvětí jsem předeslal, abych ozřejmil, že po tom všem zase musím číst úctyhodné pitomosti, o jakých jsme si za převratu bláhově myslili,že se jich navždy zbavíme. Opak byl pravdou a tento inkvizitorský dopis zástupců ÚSTR to stoprocentně dokazuje.

Copak to tak vyzvedlo pány odboráře ÚSTR z jejich židlí, že žalují Senátu na paní spisovatelku Lenku Procházkovou? Inu, nikdo není ve své vlasti prorokem. Pánům odborářům, kteří již jednou byli strašlivě postiženi nepřípustným útokem Rady pro ÚSTR odvoláním slovutného pána Mgr. Hermana, dnešního ministra kultu a orby (jak se říkalo za monarchie), jenž byl opět rehabilitován obecným soudem, se lekají nového strašlivého nebezpečenství, jež na ně číhá případným jmenováním paní spisovatelky za členku Rady. Proto svou suplikou žádají slovutný Senát, aby neprodleně zvážil neudržitelnost jmenování té osoby nepřátelské EU, církevním restitucím, kacířce zlopověstně hodnotící rok 68 i invazi, a nepřípustně zjednodušující vizi normalizace heretickým tvrzením, že prý ne vše v oné strašné době bylo šedivé a černobílé. No nic, my co jsme tu dobu prožili a dříve narození i dobu let padesátých, o tom víme své. Leč zkušenost sice je sdělitelná, leč nepřenosná. A nyní se ukazuje, že i sdělitelnost může být nepřípustná. Alespoň podle pánů odborářů ÚSTR, kteří vyvolávají dojem universálních cenzorů I. císaře starověké Číny, jenž již tehdy dovedl censuru k vrcholné dokonalosti – a všichni Nachfolgři anobrž následníci jen opisovali jím nastavené noty.

Jaképak to zločiny připsali odboráři ÚSTRu paní spisovatelce?

Z předlouhého výčtu jejich nepravostí v očích těchto pravověrců vyjměme ty, které se zdají být nejzávažnější u vykladačů politicky korektního kánonu eurovrchnostenských pořádků.

Za první je to spisovatelčin „demonstrativní aktivismus“ nepřípustný pro činnost v objektivně zaměřeném ÚSTR prostém prý vší ideologie a podjatosti. Jak fenomenální!

Za druhé, je to největší možný zločin kacířky v očích přátel „trůnu a náboženství“ postoj k římské církvi a k tzv. církevním restitucím. To je právě onen postoj, kterého si naopak my zastánci I. republiky, TGM, dr. Beneše a Washingtonské deklarace, nejvíce považujeme, jako postoje správného, zásadového, pravdivého a fakticky podloženého.

Církevní restituce nekritizuje jen sama paní spisovatelka – kritizují je dokonce čtyři ze čtrnácti ústavních soudců, včetně předsedy Ústavního soudu. Kritizuje je i největší ústavní expert, profesor práva Karlovy univerzity JUDr. Václav Pavlíček, CSc. a řada dalších expertů. Pánové zajisté ovládající dějiny, znají jak Washingtonskou deklaraci, odejímající církvi římské její privileje v souladu s rozvázáním poměru s Habsburky, a znají zajisté také pozemkové a majetkové reformy počínaje reformami Josefa II. a konče reformami I. republiky a Benešovy republiky.

A co se týče výtky o spojování římské církve s heslem Gott mit uns, pánové popírají, že wehrmacht s těmito opasky celebrovaly hlavy římské církve a že dokonce v Chorvatsku kardinálové hlásali programy likvidace pravoslavných křesťanů, a že kněží katolíci se neštítili hajlovat, včetně válečného zločince dr. Tisa?? Neexistují dokonce desítky fotografií, co tento hanebný stav církve římské na Slovensku a v Chorvatsku dokumentují? Neexistoval proces s kardinálem Alojzijem Stepinacem?? Zde by pánové z ÚSTR měli cudně mlčet a studovat knihy jako Úloha katolické církve epoše fašismu od dr. Szaynii, nebo Cornwellova Hitlerova papeže, nebo nyní vydanou knihu Papež a Mussolini atd. Hodlají pánové ty knihy dát na index, nebo je rovnou hodlají pálit? Cudné mlčení nebo i posypání popela na bádáním obtížené hlavy by snad bylo vhodnější, neníliž pravda?

Dalším údajným zločinem paní spisovatelky je prý nesprávné hodnocení a „ideologický mesianismus“ (sic!) roku 68. My co jsme prožili osmašedesátý a léta následná již jako dospělí, si moc dobře pamatujeme co se dělo, i všechny převleky a ferdyšovské obraty různých aktérů, kteří pak končili jako obrácení, pomýlení apod. I těch, co se po převratu 89 zase převlékli a odhodili své dosavadní legitimace, aby nalezli do nových stran a nevíme, kolik z nich je v různých kolik partajích. Jen některé vyčnívající známe moc dobře. Kolik jich máte ve vašem Ústavu? A jaké mají lustry? Podepsané ministrem vnitra nebo jen subalterním úřadou, jako jistý kandidát na presidenta?? My, nestraníci KSČ, máme čisté lustrační protokoly podepsány ministrem… A co to znamená? NIC. Nikdo si neověří, jak to s těmi kandidáty bylo doopravdy, tak jako se spor Babiš-Antibabiš nikdy nevymotá z žumpy pochybností, fabulací a pomluv.

Vy se zabýváte seznamy pomocníků STB, jestli někdo pomlouval či držel byty,či znemožnil hereckou kariéru, a nikdy jste nezveřejnili seznamy GESTAPA, které na běžícím páse mordovalo naše strýce, tety, babičky, dědečky, otce, matky, sestry, bratry, sestřenice a bratrance. To vám badatelům ÚSTR bylo jedno – a bylo to jedno i Vašemu řediteli Mgr. Hermanovi. A to Vám budiž na věky věků vyčteno. Místo toho vyrábíte panygerické spisy na obhajobu protektorátních kolaborantů jako byl například jistý kníže z Rájce…spisy, které skutečná historická kritika roznesla na kopytech.

Ale dosti Vašich trámů v oku. Vraťme se k třísce, kterou vidíte v oku paní kacířky Procházkové.

Čtvrtým závažným zločinem paní spisovatelky prý bylo nesprávné hodnocení tzv. normalizace. Nyní se obracím k mladší generaci badatelů ÚSTRu. Co vy, mladí badatelé, víte o normalizaci? Co víte o prověrkách, kterými jsme procházeli, co víte o ponižování a tragediích, způsobených avanturisty i darebáky v řadách komunistů, které někdy zase museli napravovat komunisté jiní,poctiví, kde my nestraníci a jinostraníci jsme byli právě takovými objekty zkoumání, jakému vy dnes podrobujete paní spisovatelku?? Vy mladí o tom víte akorát velký metabolát. Nebo jen z vyprávění jiných starších, pokud to sami zažili, máte zprávy jen jako Kosmas.

Jak můžete kategoricky hodnotit spisovatelku, která podává zprávu na základě vlastních zkušeností, jako doslova orální historii? My, co jsme byli skutečně persekvováni za normalizace,a sám bych o tom mohl napsat knihu,a fragmentárně to zaznamenali i mí biografisté, víme, jak se co odehravalo, a známe případy doslova tragické,jako bylo uštvání k smrti estetika docenta Olega Suse, CSc. na filozofické fakultě UJEP (dnes MU), čehož jsme s docentem Soldánem, CSc., byli osobními svědky. Nevíte takřka nic z autopsie – a chcete hodnotit a nalézat výnos?

Nakonec připomenu jen provinění spisovatelky, jako nežádoucí osoby v Radě, anžto vystupuje s poslankyní Semelovou (!), což je samo o sobě těžkým zločinem, a nadto ohrožuje projekty EU zpracovávané ústavem, jako osoba prosazující názor aby ČR působila jako „pátá kolona“ v unii!

To by snad ani pan Jakub Janda z think-tanku „Evropské hodnoty“ nevymyslel líp!

Tak takto ne, pánové odboráři z ÚSTR! Daňový poplatník Vás neplatí za takové inkvizitorské postupy, za které by se nemusel stydět ani sám Torquemada. Kdybych měl postupovat jako katolík, asi bych vám naordinoval každému měsíc půstu, pokání, a každodenně sto modliteb pro ten případ.

A roztrhnout žíněné roucho,posypat hlavy popelem a bosí v mraze do Canossy…

Ovšem katolík nejsem – jsem věřící husitské církve. Tak bych Vám na závěr připomenul, že když roku 1925 TGM zavedl státní svátek piety M. Jana Husa, že se natolik rozčílil papežský nuncius, že odjel ( politicky nekorektně řečeno vzal roha) z republiky. A podání praví, že TGM sedl k harmoniu a spokojen hrál husitský chorál, Kdož jsú Boží bojovníci.

Dr. Jiří Jaroš Nickelli,

ČSOL Brno I

autor je etnograf a muzeolog, z nejstaršího mlynářského rodu v ČR, za normalizace vyhozen z muzea Vyškov, pracoval v invalidní Službě jako brusič, vrátný a kotelník. Na zásah presidenta Husáka kooptován do týmu mlynářství Technického muzea v Brně, kde vypracoval expozici Nár. kulturní památky mlýna Slup, za což dostal medaili

Pozůstalý po obětech gestapa a Osvětimi

K tomu stručně:

Pokuste se porovnat oba texty a odpovědět na otázku, co je to podle autorů dopisu zaslaného do Senátu ČR„svobodné a nezaujaté poznání minulosti“, na které se odvolávají a na které, jak sami říkají, kladou důraz.