Bývalý prezident Barack Obama si během svého úřadování vysloužil hněv protiválečných aktivistů za navyšování Bushových útoků dronů. Hlava státu poctěná Nobelovou cenou míru nařídila desetkrát více útoků dronů než její předchůdce a odhady na sklonku Obamovy prezidentury uváděly, že 49 z 50 obětí byli civilisté. V roce 2015 bylo hlášeno, že až 90% obětí dronů nebylo úmyslnými cíli.

Současný prezident Donald Trump vedl kampaň za méně intervenční zahraniční politiku, přičemž prohlašoval, že je proti zásahům do sebeurčení národů a neuváženým invazím. Ale za necelé dva měsíce v úřadě Trump navýšil útoky dronů, kterými byla zamořena už Obamova “mírová” prezidentura.

Podle analýzy provedené Micahem Zenkem, analytikem Rady pro zahraniční vztahy, Trump od svého nástupu do úřadu výrazně navýšil počet útoků dronů. Takto vyčíslil nárůst Zenko, který již dříve v tomto roce oznámil, že Obama nechal za rok 2016 shodit přes 26.000 bomb:

Prezident Obama během dvou období své prezidentury schválil 542 takových cílených útoků za 2.920 dní, tj. jeden nálet každých 5,4 dne. Prezident Trump od své inaugurace do dneška schválil nejméně 36 útoků či náletů dronů za 45 dní, tj. jeden nálet za 1,25 dne.

To představuje nárůst na 432 procent.

Zdůrazňuje některé z těchto útoků:

Patří mezi ně tři útoky dronů na Jemen ve dnech 20., 21., a 22 ledna; útok Navy SEAL v Jemenu 28. ledna; jeden hlášený útok na Pakistán 1. března; více než třicet útoků na Jemen ve dnech 2. a 3. března; a a nejméně jeden další 6. března.

Trumpova administrativa si málo připouštěla lidské oběti těchto útoků. Jak poznamenal novinář Glenn Greenwald v listu Intercept, Trumpova administrativa chvatně smetla se stolu nedávné civilní oběti a glorifikovala oběť jediného amerického vojáka, který zahynul při jednom z oněch útoků na Jemen pouhých několik dní po nástupu Trumpa do úřadu:

Při útoku na Jemen, který stál život Owena, bylo zabito i 30 dalších lidí, včetně ‘mnoha civilistů,’ mezi nimi nejméně devět dětí. O žádném z nich nebyla zmínka v Trumpově projevu ze včerejšího večera, natož aby byla jejich oběť uctěna potleskem a přítomností truchlících příbuzných. To proto, že to byli Jemenci, nikoliv Američané; takže jejich smrt a jejich oběti je nutno ignorovat (jedinou výjimkou byla letmá zmínka médií o 8-leté dcerce Anwar al-Awlakiho, ale pouze z toho důvodu, že to byla americká občanka a pro tu ironii, že Obama zabil útokem dronujejího 16-letého amerického bratra).

Greenwald poznamenává, že toto je typické nejen pro Trumpa, ale i pro celou americkou válečnou mašinerii:

Zaměřujeme pozornost na zabité Američany, poznáváme jejich jména a životní osudy, a na bolest jejich manželek a rodičů, ale vytrvale ignorujeme nevinné lidí, které zabijí vláda USA, a jejichž počty jsou vždy mnohem vyšší.

Přestože někteří Trumpovi příznivci na něj před jeho nástupem do úřadu pěli chvalozpěvy jako na mírového kandidáta, při mnoha příležitostech vyšly najevo prezidentovy militantní sklony. Otevřeně obhajoval nárůst počtů a rozsah působnosti ozbrojených sil, a tento slib nyní hodlá plnit. A jak zdůrazňuje Zenko, Trumpova rétorika proti vměšování byla falešná:

Prohlašoval, že se stavěl proti válce v Iráku 2003, ačkoliv ji ve skutečnosti hájil, a že byl i proti intervenci v Lybii 2011, kterou ve skutečnosti silně podporoval, včetně zapojení pozemních jednotek USA. Přesto Trump a jeho věrní důsledně tvrdili, že bude méně podporovat nákladné a krvavé války, zejména ve srovnání s prezidentem Obamou, a v ještě větší míře s bývalou ministryní zahraničí Hillary Clintonovou.

Jak se Trump tvrdohlavě drží desítky let starých politických praktik, které sám kritizoval – podle zpráv zvažuje vyslání pozemních jednotek do Sýrie – v rostoucí míře potvrzuje, že je dalším válečným štváčem systému, jenž prosazuje politiku, která plodí stále více teroristů. Jak Zenko uzavírá:

Máme nyní již třetí administrativu od 11. září, která sleduje mnohé z těch politických praktik, jež selhaly ve smysluplném snižování počtů extrémistických bojovníků džihádu nebo jeho přitažlivosti pro potenciální rekruty či teroristy na vlastní noze. Otázka globální války proti terorizmu zůstává ve Washingtonu do značné míry neřešená, bez ohledu na to, kdo sedí v Bílém domě.

ACTIVIST POST

8. března 2017

Carey Wedler

Zdroj: