Čteme-li komentáře západních politologů a expertů, kteří analyzují zahraniční politiku Kremlu, často narážíme na názor, že Putin není ani stratég, ani taktik, ale geopolitický troll, který se prostě a jednoduše západnímu establišmentu zlomyslně vysmívá. Je logické, že amerických a evropských expertů a politiků se bolestivě dotýká, když si uvědomí, že se jim někdo vysmívá. Vždyť smích, to je zhoubná síla, která z nich strhává aureolu důležitosti, závažnosti a neochvějnosti. Rozeberme si dva čerstvé příklady politického trollingu, dva mistrovské tahy, které nedávno provedli Putin a Lavrov.

Začněme Lavrovem, který našel ideální odpověď na věčné pyskování Evropské unie ohledně toho, že Rusko neplní minské dohody, které – nota bene – Rusko ani nepodepsalo. Ale logika na Evropany už dávno nezabírá, neboť se domnívají, že lidové republiky, Luhanská a Doněcká (LDNR), nejsou samostatným hráčem, ale pouze prodlouženou rukou Kremlu, a tedy je to ruská strana, kdo odpovídá za to, že LDNR budou jednostranně plnit všechny podmínky minských dohod, dokonce i za ostřelování kyjevskou artilerií. Ruský ministr zahraničí, už unavený touto alternativní logikou, prohlásil, že ruské sankce proti EU rovněž nebudou zrušeny až do splnění minských dohod. Přeloženo z diplomatického jazyka to znamená “Kyjev není samostatný hráč a jeho kroky závisí na Západu, tak tedy Evropská unie ponese odpovědnost za plnění minských dohod Kyjevem.” Šikovná odpověď!

Mimochodem, po setkání s Porošenkem Merkelová z ničeho nic prohlásila, že Kyjev vzal na sebe odpovědnost za plnění politické části minských dohod ještě před začátkem příměří, to jest, na Porošenka hodili prakticky nesplnitelný požadavek uznání voleb v Donbasu a přijetí zákonodárných změn ohledně zvláštního statutu Donbasu. A to nejhlavnější spočívá v tom, že se už nepodaří vykroutit se, pokud jde o další krvavé provokace. Vždyť se řeklo, že plnění závazků nezávisí na příměří. Těžko říct, zda to byl Lavrovův rozhodný postoj, co přimělo Merkelovou k tomuto prohlášení, nicméně výsledek je rozhodně pozitivní.

А ještě pár slov k uznání pasů LDNR, které vyvolalo tak bouřlivou reakci ze strany amerického velvyslanectví v Kyjevě. Američtí diplomaté spatřili v tomto kroku porušení ducha minských dohod, a mnozí ukrajinští politici v tomto Putinově gestu vytušili přípravu k uznání nezávislosti LDNR. Obě interpretace nemají nic společného s realitou. Prohlédneme-li si text prezidentského výnosu, který je publikován na webové stránce Kremlu, uvidíme docela jiný obraz. Především, v textu výnosu se uvádí, že toto opatření je dočasné, platné do politického urovnání na bázi minských dohod, takže američtí diplomaté v Kyjevě hloupě naletěli na lži. A kromě toho, ve výnosu je zřetelně řečeno, že tyto dokumenty se vydávají na území některých okresů Doněcké a Luhanské oblasti Ukrajiny, takže je prostě potřebné neumět číst, abychom v tom viděli jakýsi krok k uznání formální nezávislosti LDNR.

Zdálo by se, že kyjevští politici a američtí diplomaté by se měli těšit, že výnos ruského prezidenta zaujímá tak dojemný postoj k otázce takzvané územní celistvosti Ukrajiny, ale oni místo toho doslova pukají vztekem. A proč? Protože Putin se jim opět vysmívá, nepochybně naznačuje transformaci Ukrajiny v konfederaci, přísně v souladu s minskými dohodami. Formálně Ukrajina zůstává jednotnou zemí, ale Kreml důsledně vytváří nástroje k tomu, aby s LDNR existovaly jedny vztahy, a s kyjevskými územími a jejich obyvateli vztahy jiné. Porošenko a jeho loutkovodiči se nepochybně domnívali, že tento proces lze zastavit cestou blokování minských dohod, ale nevyšlo jim to. A tak se ukrajinští politici a západní diplomaté vztekají, a hrůza si představit, jaký povyk se strhne  až dojde k dalším krokům v tomto směru.

Například, donedávna myšlenka zavedení vízového režimu s Ukrajinou narážela na vážný praktický problém: Jak rozeznat obyvatele Donbasu od ostatních obyvatel Ukrajiny? Vždyť  doklady mají všichni stejné, a přihlášení k trvalému pobytu se obecně snadno zfalšuje. Teď tento problém odpadne, a ekonomika Ukrajiny může kdykoliv dostat bolestivou ránu, když se práce ukrajinských gastarbeiterů v Rusku zkomplikuje. Ať se vrátí do Kyjeva, a ať jim Porošenko vysvětlí, že Ukrajina, to je Evropa, a Majdan je OK. Vůbec už bylo dávno zapotřebí napravit stav, v němž obyvatel Lvova a obyvatel Doněcku měli z hlediska ruského zákondárství v Rusku stejné možnosti. A ještě je třeba skoncovat s incidenty, jako s tím, ke kterému nedávno došlo v Moskvě: ukrajinské ošetřovatelky v pracovní době s alkoholem oslavovaly smrt Giviho. Možnost v Rusku vydělávat peníze, možnost v Rusku žít, a tím víc možnost získat ruské občanství, to je výsada, a ne právo. A je možné, že v dohledné době budou mít držitelé pasů LDNR výsad více, a držitelé pasů s trojzubcem budou mít výsad méně. A je to tak v pořádku.

Už jsem mnohokrát říkal, že budoucnost území zvaného Ukrajina je v transformaci ve formální nebo neformální konfederaci, v níž  budou části inklinující k Rusku, a části, které se budou tvářit, že inklinují k Evropě, zatímco ve skutečnosti se budou potácet kolem geopolitické černé díry. Tento proces lze brzdit, ale nelze ho zastavit, ať by se Porošenkovi a ostatním kyjevským politikům chtělo sebevíc. Jestliže dokonce i německá kancléřka tlačí Porošenka směrem k plnění minských dohod, znamená to, že geopolitický projekt jménem Ukrajina je už odsouzen k nezdaru, a že z něj zůstane pouhé jméno na mapě, neznamenající načisto nic.

Ruslan Ostaško

Zdroj: