Konferenci s názvem „Ekonomická demokracie – aktuální trendy“ pořádala Alternativa Zdola, subjekt, který dlouhodobě vystupuje jako obhájce společensky příznivých ekonomických modelů. V rámci konference zazněly příspěvky, které se věnovaly prognostice nového systému, jehož ideové základy položili američtí levicově zaměření autoři. Ti přišli s teorií nutnosti rozkladu nadnárodních korporací, které nepokládají za veřejně prospěšné a dokazují to, mimo jiné, výpočty skutečného daňového zatížení, a tedy zisku pro stát, který se autorům jeví jako velmi nízký.

Někteří teoretici, jako např. David Kortney, rozpracovávají tezi, která, v případě, že by byla naplněna, předpokládá nutnost prokázání veřejné prospěšnosti, a to jednou za 5 let. Pokud by korporace veřejný přínos neprokázala, má být demontována. Jedná se jistě o revoluční myšlenku, která se však v současném systému jeví jako velmi kontroverzní.

Konference se zabývala pojmy participativní, lokální, sociální a inkluzivní ekonomika. Přednášející rozvíjeli myšlenky podpory lokálních a regionálních ekonomik s důrazem na možnost participace zaměstnanců na řízení. Model zaměstnaneckých rad však nemá v České republice tradici a není, ke škodě zaměstnanců i zaměstnavatelů, využíván. Přebírání podniků zaměstnanci je v našich podmínkách legislativně zcela vyloučeno.

Svaz Nové odbory pokládá participaci zaměstnanců na řízení firmy za smysluplný nástroj, který do jisté míry vyváží nepoměr sil mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, kdy zaměstnavatel disponuje vždy větší silou než zaměstnanci, byť reprezentovanými odborovou organizací.

Zdroj anotace: 

Proč se mlčí o ekonomické demokracii?

Ekonomická demokracie. Zaměstnanecká participace. Pojmy, které se v mediálním mainstreamu prakticky neobjevují. Jsou totiž založeny na odmítání soukromokapitalistických korporací a na iniciativě zdola. O ekonomické demokracii se až tak často nediskutuje ani na levici. Existují však dobrovolné organizace a jednotlivci, kteří se propagaci těchto myšlenek věnují systematicky.

Na téma Ekonomická demokracie a její aktuální trendy proběhla v prostorách Svazu českých a moravských výrobních družstev (SČMVD) v Praze konference. Autorka knihy Ekonomický rozměr občanské společnosti o samosprávné, sociální, demokratické, participativní a kooperativní ekonomice Magdalena Hunčová zdůraznila, že zásadní je iniciativa lidí zdola, »což u nás nemá podporu, naopak jsou iniciativy utlumovány«. Přitom družstevní sektor, který je realizátorem ekonomické demokracie, se za globální krize ukázal jako nejstabilnější – takto ocenil jeho nezpochybnitelné přednosti poradce předsedy ČMKOS, premiéra i předsedy Senátu Jaroslav Šulc. »Česká republika je v nejhorší situaci mezi zeměmi Evropské unie, co se týká družstev,« pokračoval. Je paradoxem, že průkopníci družstevnictví od 19. století působili právě v našich zemích, naše družstevní tradice je silná a dlouhá…

Šulc odkázal na aktuálně diskutovaný strategický vládní dokument Česká republika 2030 vytyčující sociálně-ekonomický výhled ČR do roku 2030 (viz www.vlada.cz) a zkritizoval, že zrušením někdejšího federálního ministerstva pro strategické plánování v roce 1991 (»péčí« Václava Klause) se naše země zbavila možnosti jakéhokoli prognózování, strategického plánování – i s ohledem na ekonomickou demokracii. »Nyní je to improvizování, flikování…« Současně Šulc zhodnotil naše bytové družstevnictví jako momentálně přeregulované, peněžní družstevnictví jako tvrdě diskriminované a zemědělská družstva, žel, neprávem zprofanovaná, rozbitá.

V ČR se participaci nedaří, což se uvádí i v mezinárodních dokumentech, podle nichž u nás nejsou ani vláda, ani zaměstnanci zainteresováni v participaci. Jak uvedla Jana Maussen, například ministerstvo práce se nezříká propagace myšlenek zaměstnanecké participace a k témuž lze využít některé odborné rady vlády (např. Radu vlády pro udržitelný rozvoj). Téma je průřezové, mělo by se k němu hlásit více ministerstev.

Na Západě družstva frčí

Naopak v zahraničí má družstevnictví jiné možnosti k rozvoji. Ve španělském Baskicku působí největší družstvo Mondragon, které má asi 74 000 zaměstnanců. Mondragon je založen na principu zaměstnaneckého spoluvlastnictví, na samosprávě, demokratickém rozhodování o výrobním programu, kvalitním sociálním zabezpečení. Jeho členové jsou vedeni ke vzdělávání, ostatně má svou univerzitu, jak poznamenala Maussen, která oblast a družstvo navštívila. Škola vychovává v problematice participace své budoucí družstevníky.

I v USA se rozvíjejí iniciativy Projektů možného nového systému spočívající v podpoře místních komunit – například umístěním výrob do menších podniků, místním zemědělstvím, činností lokálních bank apod. Organizují se tak vysokoškolské kampusy, obce apod. »Mladí Američané asi opouštějí americký sen, zatímco mladí Češi jej u nás asi sní,« poznamenal jeden ze zástupců Klubu samosprávného lidového podnikání – České společnosti pro zaměstnaneckou participaci. Karel Růžička z Alternativy zdola, která se osvětě o významu a přínosu družstevnictví také věnuje, poukázal na to, že ani SČMVD nedokáže řádně zpropagovat výrobky »svých« výrobních družstev a své prostory v budově v centru Prahy pronajímá cizímu kapitálu. S další zahraniční zkušeností, tentokrát italskou, přišel Lukáš Ulrych z platformy Doleva, ČSSD!. Podle tzv. Marcorova zákona (Marcora Law) mohou zaměstnanci krachujícího podniku v Itálii získat podporu od státu, aby ho mohli převzít a dále vést. Slouží to nejen zachování zaměstnanosti, opatření je i ekonomicky výhodné, domnívá se Ulrych.

Zdroj komentáře: