Churchill byl proslulý svou antisovětskou rétorikou, ale máme celkem sedm důvodů domnívat se, že přes to přese všechno měl Rusy upřímně rád.

1. Ruští předkové

Ať je to jak chce divné, ale britský premiér byl přímým potomkem Rjurikovičů. Abychom byli přesní, Anna Jaroslavovna byla jeho praprapraprapraprapraprapraprababička. Sám Sir Churchill jednou řekl: „K žádné zemi nebyl osud tak krutý, jako k Rusku. Jeho loď šla ke dnu, když byl přístav už na dohled. Sílu ruské říše lze změřit podle ran, které utrpěla, podle utrpení, která přežila, podle nevyčerpatelné energie, kterou vynaložila, i podle regenerace sil, které byla schopna. Car odchází ze scény. Jeho a jeho blízké podrobují utrpení a smrti. Jeho úsilí upadá, jeho činy odsuzují, jeho památku haní. Nikdo nebyl schopen odpovědět na těch několik jednoduchých otázek, na nichž závisel život a sláva Ruska. Když už mělo vítězství v rukou, padlo k zemi, stejně jako kdysi Herodes, požíraný červy.“

2. Proroctví

Podle ankety provedené v roce 2002 mediálním impériem BBC nejslavnější Brit v dějinách předpověděl Rusku světlou bucoucnost:

„Považuji za nevyhnutné, že Rusko se po této válce stane nejmohutnější suchozemskou zemí, jelikož na základě výsledků války se zbaví dvou vállečných soupeřů – Japonska a Německa, které mu za života naší generace způsobily tak těžké porážky. Avšak doufám, že ´bratrský spolek´ britského Commonwealthu a Spojených států, a rovněž námořní a letecká síla může zaručit dobré vztahy a přátelskou rovnováhu mezi námi a Ruskem, aspoň na období obnovy. Co bude dál, to oko prostého smrtelníka nevidí, a o nebeských dálnohledech nemám zatím dostatečné vědomosti.“

3. Fond pomoci

Myšlenka vytvoření „Fondu pomoci Rusku“ napadla politikově manželce, paní Clementine Churchillové.

„V té době se v Anglii široce projednávala otázka otevření druhé fronty. Nějak jsem se dostala k dopisu skupiny žen, jejichž manželé a synové sloužili v anglické armádě. Ty ženy tlačily na otevření druhé fronty. Tehdy jsem si pomyslela, ´Jestliže ty ženy chtějí druhou frontu, tj. jestliže jsou připravené riskovat životy svých blízkých, znamená to, že musíme okamžitě pomoci Rusku.´ Ukázala jsem ten dopis manželovi…“ Winston Churchill tu myšlenku podpořil, ale dodal k tomu tím pro něj tak charakteristickým sarkastickým tónem, „To jsou věci! Moje vlastní žena se načisto zesovětizovala. Stále jen mele o sovětském Červeném kříži, o Rudé armádě… Co kdybyste ji zvolili do některého z těch vašich sovětů? Rozhodně by si to zasloužila.“

4. V řad nastoupit! 

Říká se, že Churchill jako antikomunista nejhrubšího zrna jednou dokonce upadl do deprese, když podal Stalinovi ruku. Avšak existuje oblíbená historka vlastenců-stalinistů o jakési ´tajuplné síle´. Podle ní během trilaterálních rozhovorů všichni přítomní v sále vstávali, když vstoupil Stalin. Churchill, ve snaze neprotiřečit svým vlastním zásadám, se jednou zařekl, že nevstane, až sovětský předák vstoupí, ale sotva tento vešel, doslova ´tajuplná síla´ ho vymrštila z křesla, a on se před Stalinem postavil do pozoru. Mnozí tvrdí, že tady jde spíše o genetickou paměť, když bodlo totalitního vědomí hluboko zasáhlo mentalitu lidu v procesu jejího cepování Josifem Vissarionovičem.

5. Nadšení 

„Jen málo epizod Velké války bylo podivuhodnějších, než zmrtvýchvstání, znovuvyzbrojení a obnovení gigantického úsilí v roce 1916. Povrchní doba naší doby traktuje carský režim jako slepou, zvrácenou a bezprincipiální tyranii. Abychom pochopili třicet měsíců boje Ruska proti Německu a Rakousku, je třeba tyto mlhavé představy revidovat. Sílu Ruské říše lze posoudit podle ran, které utrpěla, podle katastrof, které přežila,podle nevyčerpatelné energie, kterou vynaložila, i podle regenerace sil, které byla schopna.“

Winston Churchill ve svých často jednostranných výrocích na adresu Ruska se přes to přese všechno nezdržel upřímného obdivu k té velké zemi a jejímu lidu:

„Rusové mohou vypadat jako drzí, omezení, nebo dokonce hloupí lidé, ale běda těm, kdo se jim postaví do cesty.“

6. Sovětský koňak 

Podle nepotvrzené legendy mezi Churchillovy oblíbené značky alkoholu patřil koňak ´Hine´ a sovětský ´Dvin´. Churchill, který se dožil požehnaného věku, vypil denně skoro celou láhev. Jednou si Churchill všiml, že jeho oblíbený ´Dvin´ má jakousi změněnou chuť. Okamžitě se o tento poznatek podělil se Stalinem. Ukázalo se, že specialista na koňak a zasloužilý inženýr Margad Sedrakjan, který se zabýval řezáním této značky, byl poslán do vyhnanství na Sibiř. Když britský politik reklamoval změněné chuťové vlastnosti ´nového koňaku´, Serdakjana nejen povolali nazpět, ale vrátili mu i členství ve straně, a nakonec mu udělili titul Hrdiny socialistické práce. A Churchill dál dostával svůj oblíbený nápoj.

7. Ruská literatura 

Podle informací A.I. Utkina, ruského historika a politologa, se Winston Churchill vyznačoval láskou k četbě, mezi jinými i ruské literatury. Čestné místo u britského politika zaujímal například I.A. Gončarov, zejména jeho román ´Oblomov´. Dokonce panuje názor, že obraz ´oblomovštiny´ pokud na Churchillovu osobnost přímo nesedí, mu byl přinejmenším blízký a pochopitelný. Netřeba zapomínat na to, že Churchill byl nejen politický činitel s aktivním přístupem k životu, byť s jistými příznaky požitkářství, ale i spisovatel, kterému vyšlo šestapadesát knih, nejlépe placený novinář své doby a laureát Nobelovy ceny za literaturu.