Využití dětské bezbrannosti, naivity a nezkušenosti je jedním z nejhorších hříchů. O to horší je vidět, jak v současné Ukrajině se děti stávají obětí „politické pedofilie“, protože jim tvrdě a cynicky znásilňují mozek i duši, – píší noviny „Žurnalistická pravda“. Nejčerstvějším příkladem je básnička s výmluvným názvem „Výzva pětileté Ukrajinky ke všem nepřátelům Ukrajiny“

Komentáře jsou prozíravě zakázány, ale počet „nelíbí“ se blíží počtu „líbí“.

Co nás tu má víc děsit? Idiotský, primitivní obsah básně (mimochodem, kdo tohle, proboha, stvořil?), nebo nenávistí pokřivená dětská tvářička a zloba v jejím hlase?

Každý rozumný člověk tu bez dalšího vysvětlování pochopí řadu očividných věcí: pětiletá předškolačka takhle ještě z listu číst neumí, je to dost dlouhý text – takže jí to vybrali rodiče (nebo v mateřské školce?) a vtloukli jí to do hlavy.

A nejen že jí to vybrali a vtloukli do hlavy, ale naučili ji to říkat s patřičným přednesem! Zlý obličej! Ještě zlejší! Zlý hlas! Ještě zlejší! V důsledku toho tohle nešťastné dítě v samém začátku života pozná, co je pro Ukrajinu hlavní – je to přítomnost jejích nepřátel. Ty je třeba nenávidět vší mocí duše, protože v tom je – dluh, smysl a štěstí.

„Ve třech letech soudruh Ogilvi odmítal všechny hračky kromě bubínku, automatu a vrtulníku. V šesti letech díky své výjimečnosti byl přijat mezi skauty: v devíti se tam stal velitelem oddílu. V jedenácti letech zaslechl svého strýce říkat něco, co bylo trestným činem, a udal ho na policii. V sedmnácti se stal okresním vůdcem Mládežnického antipohlavního svazu. V devatenácti vynalezl ruční granát, který byl přijat do výzbroje ministerstva míru a při prvním použití zničil výbuchem třicet jedna euroasijských válečných zajatců. Ve třiadvaceti padl ve válce.“ (George Orwell „1984“)

Vážení, je jí PĚT LET! Vždyť za socialismu by ještě ani nebyla v jiskrách.

Nemohu obejít ani druhou aktuální otázku: co se to, sakra, teď objevilo za básně? Jací to „nepřátelé Ukrajiny“ to nyní na ni útočí ze všech stran a vítězným pochodem obsazují kilometr za kilometrem ukrajinského území? To ještě tak v únoru či březnu 2014 byly takovéhle vlastenecké hysterie pochopitelné. Ale nyní? Zdá se, že ti, kdo dívenku učili, se nějak ztratili v historii…

Dále samotná myšlenka rýmovačky s mrtvolami vstávajícími z hrobů je krajně dvojsmyslná. Zaprve se nabízí výklad, že živé obránkyně Nezávislé prakticky už nejsou a je třeba pomoci černé magie Aragorna a vojska umrlců z „Pána prstenů“. A zadruhé není jasné, proč by Rusové (předpokládám totiž, že básnička je směrována na ně a ne například na Poláky) by měli mít strach ze vzkříšených kozáků – je to snad hlavní noční můra ruské vojenské historie?

A ještě jak se říká v básničce, že vstanou z mrtvých dědové a pradědové dnešních Ukrajinců… děvenko, to byli krasnoarmějci a bolševici a ti by takovýmhle děvčátkům i jejich rodičům a všem dnešním banderovcům podobné výplody hodně rychle zatrhli.

Je to všechno velmi smutné, pokud slovo „velmi“ je dostatečně silné. Není tohle snad vymývání mozku už od mládí? Jestli tohle není špinavé zneužívání dětí k politickým cílům, tak co to tedy je? Co je to jiného, když ne škola nenávisti, která „starostlivě“ infikuje mladou duši?

Vůbec nezveličuji, když tu vidím absolutní podobnost děvčátka a tohoto chlapce:

Oba dva jsou nešťastnými oběťmi cizí podlosti a bezohlednosti.

Na dívku už také nasadili „pás sebevraha“, obojek nenávisti a fóbie, od něhož vodítko drží v ruce nacistická sebranka. A mezi trestné činy, za něž se budou jednou odpovídat, bude zneuctění dětské duše patřit k nejzávažnějším.

K nahrazení karatelů, kteří „zmizeli v kotlech“ na Donbase, už Ukrajina připravuje nové maso pro děla.

Zdroj: