Naděždu Savčenkovou mučí předtucha brzké smrti. A ta předtucha není nikterak bezpředmětná. Nejprve SBU jen varovala poslankyni za vlasteneckou stranu Baťkivščina, že je nepřípustné publikovat seznamy zajatců. Po tom, co se tyto seznamy dostaly na světlo boží, se ukázalo, čeho se speciální služby tak bály: Mezi „diverzanty Hlavní správy Generálního štábu (GRU)“ a „agenty Kremlu“, zajatými SBU nebyla ani jedna osoba s ruským příjmením, nehovoříme-li už o burjatských milicionářích.

Jinými slovy, odhalilo se to, co vlastenci už tušili, ale báli se to přiznat: Ukrajina bojuje proti svému vlastnímu národu, Ukrajinci zabíjejí Ukrajince. A tomuto prohlédnutí napomohla Naděžda Savčenko, kterou majdanští skákači doslova „vyrvali z putinských pařátů“..

Teď už ukrajinští hurávlastenci neřeknou Savčenkové jinak, než Putinův trojský kůň, a v úřadě prezidenta se všichni potí nervozitou, když sledují rostoucí preference „ikony praporu Ajdar“. Její preference dosáhly 10 %, a to předvolební kampaň ještě ani nezačala. Ale Porošenko už aktivizoval své salonní přisluhovače, kteří pérují bývalou hrdinku za to, že nosí papachu z karaulské kožešiny, neholí si nohy a za její zvyk hasit cigaretové špačky o podrážku.

Kromě toho ukrajinská média kladou zvláštní důraz na to, že Savčenková zařadila do svých seznamů na výměnu i jména dvou bojovníků Berkutu (policejního útvaru pro zvláštní úkoly), kteří čelí soudnímu procesu za vraždy v rámci majdanu, a rovněž jméno bývalé starostky Slavjansku Nelli Štepy, kterou na Ukrajině soudí za napomáhání teroristům a za výzvy k porušení teritoriální celistvosti země

Zkrátka, „Naďulka“ nejednou hlásala nevinnost berkutovců, kteří pouze plnili příkazy v rámci svých ústavních povinností. Nechybí už moc, a naše Naďa řekne i to, co se bál říct Janukovyč: že Berkut na majdanu nepřekročil svoje pravomoci, a že nemá žádný vztah k postřílení takzvané Nebeské stotiny. Mimochodem, Naďa už toho namluvila tolik, že by to stačilo k naplnění skutkové podstaty několika paragrafů trestního zákona, a její bývalí pobratimové a spolubojovníci ji pozvali na parlamentní kobereček, aby se z toho zodpovídala. Během vánočně-novoročních svátků dostal profilový parlamentní výbor od SBU odpověď ohledně setkání Savčenkové se Zacharčenkem a Plotnickým, a má v úmyslu předvolat hrdinku Ukrajiny k výslechu.

To však ještě není to nejhorší. Poněkud nebezpečnější pro včerejší „Putinovu vězenkyni“ je záměr Vojenské prokuratury Ukrajiny rekonstruovat události na Donbase, během nichž navigátorku Savčenkovou zajali diverzanti a expedovali ji do sklepení Lubjanky. Zkrátka řečeno, vojenští prokurátoři teď vyšetřují, jakým způsobem se hrdinka Ukrajiny dostala do zajetí.

„Vojenská prokuratura Charkovské posádky zařadila do Jednotného rejstříku předběžného vyšetřování prováděného jejím úřadem ohledně příznaků trestního práva, uvedených v odstavci 2 paragrafu 425 Trestního zákoníku Ukrajiny, skutečnosti nedbalého vztahu služebních osob vojenského útvaru V0624 ke služebním povinnostem, což mělo za následek smrt 16 příslušníků ozbrojených sil, a zajetí 7 příslušníků ozbrojených sil nezákonnými ozbrojenými formacemi, a rovněž uchvácení vojenské techniky řečeného vojenského útvaru příslušníky nezákonných ozbrojených formací dne 17.06.2014 v oblasti města Sčasťje Luhanské oblasti,“ říká se v dokumentu GPI.

O čem to svědčí? O tom, že prezidentův kamarád z mokré čtvrti Jurij Lucenko se snaží dokázat: Savčenková není oběť a národní hrdinka, ale dezertér a válečný zločinec. Nehodí se ji vyznamenávat, ale patří ji postavit ke zdi a zastřelit. Bude vůbec zábavné, až GPU předloží nepopíratelné fakty o účasti „naší Nadi“ na smrti ruských novinářů a oznámí, a že se vědomě nechala zajmout „zdvořilými lidmi“, když ještě předtím poslala na smrt své pobratimy-Ajdarovce, kteří přišli vysvobodit navigátorku ze spárů „altajských milicionářů“.

Už předtím předák organizace „Rozvoj ukrajinské mládeže“ Jevhenij Hospodinjuk prohlásil, že předběžné vyšetřování Naděždy Savčenko bylo zahájeno kvůli vojenské nedbalosti. A to není jediné vyšetřování proti první osobě na seznamu Julie Tymošenko.

Zkrátka řečeno, „panenská ikona praporu Ajdar“ má na krku už několik paragrafů, za které se střílí, taková je reakce chunty na seznamy zajatců zveřejněné Naděždou Savčenko. SBU teď prověřuje, zda svou činností neporušila požadavky zákonů o prozrazení osobních údajů a o boji proti terorismu. Perspektivně se očekává vyšetřování skutečnosti, že se ukrajinská  poslankyně v prosinci  sešla s hlavami DNR a LNR. Kromě toho, jak jsme uvedli výše, se prokuratura zajímá o okolnosti toho, jak se Savčenková dostala do zajetí, a soudu, který potom následoval na území Ruské federace, což ji učinilo na Ukrajině populární.

Ve skutečnosti sami majdanci pozdvihli „pannu  z Troješčiny (rezidenční čtvrti Kyjeva na levém břehu Dněpru)“ do toho postavení, v němž se teď nachází – oduševněně by dali svou poslední košili za osvobození „naší Naděnky“. A teď se snaží uhasit oheň, který sami podlévali informačním a vlasteneckým benzinem.

V informačním prostoru stále častěji zní řečnická otázka ohledně toho, zda se Savčenková octla na území RF náhodně, a z jakých důvodů byl soud s leteckou navigátorkou do té míry otevřený, že ji podařilo stát se populární jak na Ukrajině, tak i na Západě. Zvolili ji do Nejvyšší rady a delegovali jako externistku do Parlamentního sdružení Rady Evropy.

Na Ukrajinu se Savčenková vrátila loni v květnu jako uznávaná hrdinka a vlivná politička. Porošenko jí udělil zlatou hvězdu Hrdiny Ukrajiny. Ale to, jak ona využila svůj politický kapitál, mírně řečeno, šokovalo majdanské skákače, kterým se začala vzdalovat vidina příjemného korýtka. Když oznámila, že její hlavní úlohou je osvobození všech zajatců a rukojmí, si Savčenková  zvolila cestu přímého jednání s DNR a LNR, nejednou se sešla s jejich předáky v Minsku, požaduje volby na území Donbasu a deklaruje nevinnost domobranců. Na Ukrajině tento přístup chápou jako uznání donbaských republik. Proti tomu kategoricky vystupuje moc, z jejichž rukou Naďuša vyráží minské trumfy. Proto Savčenkovou prostřednictvím prezidentových nohsledů obviňují z realizace „ruského scénáře“, který svádí k tomu, aby se situace v Donbasu na mezinárodní úrovni začala posuzovat jako vnitroukrajinský konflikt, k němuž Ruská federace nemá pražádný vztah. Co nejrychlejší politickou likvidaci lidového poslance požadují jestřábi z Národní fronty: pro ně ukončení války znamená konec kariéry, a možná i válečný tribunál. Proto moc plánovitě mění Savčenkovou z „národní hrdinky“ na válečného zločince.

„Experti“ požadují od SBU a GPU neústupnost a zjištění, zda v činnosti Savčenkové se nevyskytly příznaky velezrady. Tento paragraf trestního zákoníku počítá s odnětím svobody až 15 let. Právě na takovou paletu v lapáku chtějí uvařit navigátorku Ajdaru hurávlastenci, kteří se obávají růstu popularity jejích myšlenek týkajících se Donbasu.

Šéf Mezinárodního institutu demokracií Sergej Taran nedávno prohlásil, že jestliže bude vina Savčenkové dokázána, na její obranu nedojde k žádným masovým akcím. Poznamenal, že skandální politička ztratila důvěru lidí, kteří ji považovali za hrdinku a požadovali její vydání do vlasti (tato část společnosti nepřistoupí na jednání s DNR a LNR, jelikož považuje vedení těchto republik za „ruské loutky“), ale nezískala důvěru ani opačného tábora „Stala se „cizí“ pro vlastence, a nestala se „svou“ pro podmíněně proruskou opozici,“ domnívá se expert.

Ve skutečnosti to není tak: mírové návrhy Savčenkové, její jednání s vůdci LNR a DNR a omluvu berkutovců podporuje stále rostoucí počet občanů unavených válkou a lží politiků jsoucích u moci, kteří se obohatili na takzvané antiteroristické operaci (ATO). Proto Generální prokuratura teď tak pečlivě regeneruje podrobnosti posledního boje navigátorky Savčenkové: je potřebné morálně (a možná i fyzicky zlikvidovat) poslance, který horuje pro mír a jednotnou Ukrajinu. Nebudu se divit, jestliže se najde nějaký fanatický dobrák, který Savčenkovou v afektu zastřelí, když se dozví, že je to vlastně ruská špionka. Dějiny znají takových příkladů nemálo…

Zdroj: