A to především za jeho „krokodýlí“ slzy v řadě dojemných (a „velkolepých“, dle titulků v médiích) projevů. Sám sebe naposledy dojal při závěrečném projevu, jinak plakal při projevu o nových pravidlech pro držení zbraní (když pomyslel na zastřelené děti), dojal se, když na půdě OSN četl dopis, který údajně dostal od sedmiletého chlapce..dojímá se a pláče, pláče a dojímá se. A to tak, že naše herecká smetánka by od něj mohla brát lekce přirozeného hereckého patosu.

Samozřejmě, že vražedné činy na školách jsou děsivé a zcela odsouzeníhodné. Každý jsme jiný a každý máme emoce nastaveny jinak (také často uroním slzu u dojemné scény ve filmu), ale když vidím Obamovo dojímání, tak si říkám, kolik potoků slz musel po nocích prolít, když myslel na děti a ženy v Lybii, Sýrii nebo Iráku, v Jemenu.. nebo když nejde o americké děti, tak dojetí není na místě?

Uvidíme na Oscarech. Já bych Baracku Husseinovi hlas hodil.

A Baracku, jak říkáme u nás na Moravě: nebeč furt jak malé děcko.

Zdroj: