Nechuť k vykonávání fyzických, dílčích, netvůrčích prací je člověku přirozená a proto k ní musel být vždy donucen.

V době antiky svobodní občané nepracovali, i když měli svá zaměstnání. To neznamenalo, že sami činnost vykonávali, na to měli otroky. Vůbec nejctěnějším zaměstnáním pak byla filosofie.

V křesťanství je sice lenost zařazena mezi sedm hlavních hříchů, ale výklad není jednoznačný. Původně bylo slovo „acedia“ překládáno jako nedbalost s významem lenost-nedbalost k „boží milosti“. Takto líný-nedbalý mohl být i ten, kdo byl světsky velmi přičinlivý a pracovitý.

Idea práce jako ctnosti se v té podobě, jak ji známe dnes, zrodila až za kapitalismu, jehož základní ideologií je pohádka o tom, že bohatství je výsledkem píle a práce, a chudoba pak výsledkem lenosti. Přitom platí pravý opak, bohatý je ten, kdo nepracuje.