Než se ropa prodává, testuje se. Laboratoře na testování ropy přesně vědí, odkud ropa jimi testována přichází a kam půjde. Toto už jsme věděli ještě před tím, než list Las Vegas Sun o tom rozjel své vyprávění. Ale i přesto, že tento poskytnutý příběh potvrzuje, že není žádného tajemství o financování ISIS z prodeje ropy, nebo o mechanismu za ním, nezabránilo to pokračovaní těchto prodejů a transportů. To je tím, že logistika za nimi je tak rafinovaná a přehlížena na tak vysoké úrovni, že je velmi těžké články v tomto řetězci izolovat nebo je oslabit.

Když Bob Woodward (Watergate) zjistil používání drog v Hollywoodu pro biografii, bylo to pro něj těžší se dozvědět pravdu než ve Watergate, protože filmový průmysl uzavřel linie. Představte si, jak těžké je odhalit, co vlády světa dělají na podporu terorismu, když tak silně předstírají, že dělají opak.

Ale možná či právě možná, dostatek prstů ukazuje jedním směrem, aby bylo pro ostatní hráče snadnější najít alternativu, a obětují přitom svého spojence.

Rádoby císař bez šatů

Všechny hráče zapojené do transportu a prodeje ropy ISISu neznáme. Mnozí z nich budou nevyhnutelně seriózní testovací a přepravní společnosti, které provádějí stejné procedury každým dnem aniž by je někdo zpochybňoval. Ale některá jména, která se neustále vynořují, jsou méně solidní, ponejvíce v důsledku znepokojení kvůli jejich existujícím známostem a jak udržují své finanční hospodaření.

Jedna z nich je Genel Energy Plc. Je to jedna z Rothschildových společnosti, což by mělo spustit poplašné zvonění samo o sobě. Dáme-li tomu výhodu pochybnosti, můžeme říct, že udělala obrovské investice v Sýrii a severním Iráku a že by mělo více obchodního smyslu, kdyby mohla jednat s jednou kompatibilní vládou v těchto zemích spíše než se dvěma nespolehlivými. Vezmeme-li to po méně shovívavé linii, můžeme naznačit, jako někteří učenci, že existoval už dlouho Rothschildův plán na vytvoření státu Kurdů za tímto účelem a že ten už běžel dokonce před útoky 11.9. 2001 v NY.

Nicméně, nikdo se nechystá obětovat Rothschildy, kteří si mohou koupit a nebo prodat kteroukoliv zemi na světě, a prostřednictvím investování do vojenských akcí. Takže pokud jeden z hráčů musí vypadnout, protože je ostudou, musela by to být země, proti které toho má Západ už spoustu. A to je, opět, turecký president Recep Tayyip Erdogan, kdo přichází v úvahu. On a jeho klan vydělal spoustu peněz zneužíváním svých pravomocí, aby se stal důležitou součástí tohoto byznysu. Jestlize někdo musí padnout, aby se operace udržela v chodu, oni jsou hlavními terci, a vědí to.

Rozvod z pohodlnosti

Turecko je spojencem USA kvůli tomu, kde se nachází. Může být trvalou nelibostí být vším, čemu si Západ nárokuje se postavit, ale pokud je to užitečné, tak na tom nezáleží, samozřejmě pokud nemáte tu smůlu tam žít.

Jednou z nejužitečnějších funkcí Turecka jsou jeho přístavy – nebo spíše určitě přístavy, ne ve skutečnosti v Turecku. Podle smlouvy Kars, podepsané v roce 1921, území známé jako autonomní oblast Adjarian, byla tranzitním tureckým státem postoupena sovětské socialistické republice – Gruzii. Avšak jedna klauzule této dohody říká, že Turecko má právo transportu do a z přístavu Batumi a může tento přístav používat kdykoliv chce, aniž by platilo nějaké cla. V praxi to znamená, že si ponechává kontrolu nad zařízeními přístavu Batumi a může je klasifikovat jako svůj „strategicky zájem“.

Toto uspořádání má několik užitečných aspektů. Zaprvé, autority Gruzie nemohou mít přístav pod kontrolou. Turecko tam může, cokoliv chce, dopravovat zboží, které by bylo příliš riskantní přesunout jinam, a Gruzie při nejlepším si nárokovat kousek nevyhnutelné činnosti. Zadruhé, protože přístav je „strategickým zájmem „, jeho jakékoliv ohrožení může znamenat vojenskou reakci, a to podle další klauzule té smlouvu Kars. Dostanete se příliš blízko a Turecko tam pošle vojska, riskujete třetí světovou válku kvůli nějakému pochybnému zboží.

Zatřetí, ten přístav byl jednou v Sovětském svazu a nyní je velmi blízko Ruska. Lidé, stejně tak jako zboží, je možno přes něj pašovat, a toto vytvořilo klamnou a křehkou iluzi světa v Batumi, kterou se dnes prezentuje a ve které nikdo neví, kdo ve skutečnosti má co pod kontrolou. Přístav je už dlouho známý jako plechovka červů, které se má člověk vyhnout, a toto je rada, která se běžně dává reportérům, diplomatům, obchodníkům a dokonce výletníkům Černého moře, kteří tam zabloudí.

Povaha činnosti tohoto přístavu se potvrdila v roce 2007. V tomto roce se Gruzie pustila do vyšetřování údajných ruských špionů ve svém ministerstvu obrany, včetně vazeb na Saybolt Gruzie. To bylo prováděno s pomocí tureckých a izraelských zpravodajských služeb, ale se zaměřením nikoliv na gruzínské ministerstvo obrany, ale na samotný Batumi, kde se provádělo důkladné vyšetřování všeho a nikomu jinému nebylo dovoleno se přiblížit. Ten problém je daleko hlubší, než toto….., ale začneme kvůli pozdějším souvztažnostem s boji kolem potrubí a všemi jinými druhy intrik.

Později se tvrdilo, že si Rusko v Batumi zřídilo výzvědné zařízení v podobě zamaskované testovací laboratoře ropy. To ale nemělo s ministerstvem obrany nic společného. Ministrovo jméno bylo použito jako ospravedlnění pro zapojení zpravodajských služeb zvenčí a pro jiné účely.

Gruzie má své vlastní zpravodajské služby, které se obrací na CIA a ne na Turecko nebo Izrael, když potřebuje mimořádnou pomoc. Takže několik manažerů gruzínského Sayboltu, arménského Gevorkiano, také ředitel a jeho zástupce Ruben Shikoian, byli na základě vymyšlených obvinění ze špionáže zatčeni. Účelem bylo zajistit aktuální kontrolu vývozu ropy z Gruzie, a to bylo prováděno ve spolupráci s tureckými zpravodajskými službami.

Když následující rok přišla dlouho předem naplánovaná válka mezi Gruzii a Ruském, někteří místní analytici se podivovali nad tím, proč nebyl největší gruzínský přístav ruskými letadly bombardován. Izrael, samozřejmě, vždycky hledá přátelské podmínky s Ruském, stejně tak je americkým spojencem a zabezpečuje pravidelné zásobování ropou přes Batumi. Také se dotazovali, proč navzdory protestům Západu na podporu Gruzie válka trvala jen osm dnů. Turecké postranní připomínky ohledně svého práva intervenovat na ochranu svých zájmů a výpadek, který by to způsobilo globálním dodávkám ropy, by bylo na dlouhé vysvětlování.

Na základě tohoto pozadí je sotva překvapující, že vlivní lidé v tureckém státě používají přístav pro své vlastní účely. Tito zahrnují syna presidenta Erdogana. Bilal Erdogan vlastní BMZ skupinu, námořní dopravní společnost. Ze všech společností, které vlastní, tuto považuje za nejužitečnější a bezúhonnou.

Jak Rusko tak Sýrie otevřeně obvinily Erdoganovu rodinu z přepravování nezdokumentované ropy čerpané od ISIS. Rusko také prohlásilo, že sestřelení ruského letadla bylo odplatou za bombardování kamionů s dodávkami ropy blízko syrských hranic.

Tohle všechno Erdoganovi samozřejmě popírají. Ovšem Turecko je známo tím, že pašovalo po léta kurdskou ropu přes další přístav, Ceyhan. Ten přístav je ve vlastnictví státu. Tureckou státní politikou je také podpora syrské opozice prodáváním ropy, společně se západními silami, které ji ozbrojují, financují a trénují, a proto státem kontrolovaný mechanismus pašování ropy musí existovat a být součástí širší západní operace zásobování ropou.

Turecko slouží k určeným cilům výměnou za obvyklou odměnu. Možná mu ale toto koryto už bude končit. Je totiž pro testovací laboratoře možné zjistit přesně, odkud ropa pochází. Přesně!

Důkaz pudinku

Všechny ty informace vypuštěné v západních médiích pohodlně Turecko poskvrňují. Není to ovšem jediná země v tom zapojena. Ale je to ta, která utrpí nejvíce, když se Západ pokusí pokračovat ve své hře vyostřováním obvinění, která jsou teď vznesena.

Když ropné tankery dorazí do destinací, ropa, kterou přivezou, může být znovu testována. Jestliže se výsledky zfalšují v Batumi nebo někde jinde, na to se přijde až později. V případě ropného potrubí BTC, které prochází přes Batumi a Ceyhan, neuchovávají se po testování záložní vzorky, což ukazuje na to, že některá proudící ropa není, čím by měla být. Ale to se musí odhalit jinde, u konečných spotřebitelů, kterým může být dán signál, aby pokud chtějí pokračovat v existujících dodávkách, je v jejich zájmu, aby řekli, co vědí.

Konec konců tento proces již dříve probíhal. Jedna z testovacích laboratoří v Batumi už fungovala ve spolupráci se společností nazvanou Saybolt Gruzie. Mateřská společnost, založená v Nizozemí, má špinavou historii, a byla zapletena v dohodách Food for Oil s Irákem v letech mezi 1996 a 2003.

Saybolt byl založen jako obětní beránek americkou testovací společností Intertek Caleb Brett, spolupracující s americkými a tureckými zpravodajskými službami. Tyto strany nic nenamítaly, když byl do firmy přijat syn Alexe Bakradze, bývalého šéfa státní bezpečnosti pro bývalého adjarianského vladaře Aslana Abashidze. Když přišel čas, Caleb Brett se zmínil, že Saybolt není tím, za co se vydává a bylo to zveřejněno. Takže byl povinen vyšetřovat svá vlastní tvrzení a objevit, že šéf testování nemá absolutně žádnou kvalifikaci a vyhodil několik zaměstnanců za to, že neprošli v testech na drogy, které byly samozřejmě provedeny jen ve firmě.

Poté, co byla historie Sayboltu odhalena a její spojení s Bakradze, hanobný režim, pro který jeho otec pracoval, se stal veřejně známým. Caleb Brett nepředstíral, že by šlo o něco jiného než o spiknutí: jeden z jeho manažerů řekl jednomu z propuštěných zaměstnanců: „Mohu pokračovat se seznamem všech nesrovnalostí v QHSE/Compliance gruzínského odvětví, abych vysvětlil odchod jednoho testovacího zaměstnance, který byl propuštěn a sdělit to médiím“.

Není žádnou náhodou, že jak potrubí BTC tak menšího Baku-Supsa jsou často uzavřena kvůli opravám. A ropa je odčerpávána z bodů, kde se opravy mají uskutečňovat, obvykle před tím přijede gruzínská čerpací stanice číslo 2, a ropa je prodávána třetím stranám, které používají jiné trasy, ale pod kontrolou stejného logistického mechanismu, nepodchycena účetnictvím. Zaměstnávání nekompetentních osob se na povrchu jeví, že to dává dobrý důvod k podnikání oprav. Ty opravy zahrnují naplňování potrubí s ropou, která nebyla zdokumentována nebo testována, protože teoreticky, není odeslána, dokud se příští politické přeladění logistických opatření neuskuteční.

Nevědomost není blaženost

Pár lidí by uronilo slzu, kdyby Erdoganova rodina byla svržena kvůli testování ropy, jak ukazuje studie případu v Gruzii. Turecko by se současně prezentovalo jako očištěné od shnilých jablek, USA předvedou stejnou ráznost, jako když se distancovali od Richarda Nixona, jehož mnohé zločiny nebyly známy, ale povzbuzeny od mnohých z těch, kdo ho dnes hanobí. Pak by Turecko pokračovalo jako spojenec za nových podmínek, a nám by se řeklo, že jeho financování ISIS v minulosti bylo zapomenuto.

Mechanismus pro uskutečnění tohoto tady je, protože Caleb Brett testuje všechno, co protéká přes potrubí BTC a dělal to vždycky. Má dost znalostí, aby shodil vedení Turecka přes noc, a informace, které nyní dostáváme, indikují, že má zájem to udělat. Samozřejmě by se sám taky zapletl a též američtí a turečtí informační partneři, pokud by celý obsah jeho institutionálnich znalostí byl prozrazen. Ale jenom diskreditované Turky to odhalí, zatímco mezinárodní logistické mechanismy budou jemně přezbrojeny jinými hráči a dodávka ropy od ISIS Západu, což se hodí oběma stranám, bude pokračovat.

Zasvěcené zdroje tvrdí, že stejné společnosti a stejní hráči jsou svázáni s cisternovými vozidly používanými dnes k pašování ropy od ISIS, a ze série spojení nám dají odkaz na skupinu Gruzínců pracujících z ukrajinského přístavu Oděsa, včetně bývalého gruzínského presidenta Michaila Saakashvilliho.

Když byl americkým presidentem Jimmy Carter, učinil několik veřejných proslovů o energii, zahrnujících i ten o „nevolnosti„. Nakonec to přestal dělat, protože mu američtí lidé už nenaslouchali. Postupné odhalování pašování ropy pro ISIS rodinou Erdoganovou strhne dolů spojence, který tlačil své štěstí příliš daleko, ale příběhem bude spíše toto, než to, co udělal.

Skutečně pašování ropy a devastace financí a příčin pokračuje, protože žádnému z nás na tom nezáleží tolik, abychom to zastavili. Není to ale žádnou omluvou pro cynické zneužívání faktu ke zničení vlastního spojence prostě jen proto, že má tu moc to udělat.

Autor: Henry Kamens

Zdroj: http://journal-neo.org/2015/12/09/oil-tests-may-prove-one-test-too-many-for-erdogan/