Dnes bych se chtěl zmínit o nejvýznamnější události politického dění v Rusku v průběhu minulého týdne, a to o vystoupení Vladimíra Putina před Federálním shromážděním RF. Formát i styl prezidentových vystoupení se za všechny ty roky nějakým zásadním způsobem nezměnil a zdá se, že jak experti, tak i prostí občané si na něj už dávno zvykli. Přesto každý rok se po této zprávě v sociálních sítích spolu se schválením kurzu, objeví i nespokojenost těch, komu prezidentská zpráva nesplnila očekávání. Nejčastěji podobní kritici vyžadují výhrůžné militaristické řeči, sundat botu a do tribuny, do tribuny… Ale k tomu nedochází. Roky běží a ne a ne.

Svoje vystoupení Vladimír Putin zahájil citátem Karamzina, který lze chápat jako leitmotiv celého vystoupení:

„Kdo si sám sebe neváží, toho si bezpochyby nebudou vážit ani druzí. Netvrdím, že láska k Vlasti nás musí zaslepit a přesvědčit, že jsme ze všech nejlepší. Ale Rus musí znát svou cenu.“

Když Putin hovořil o rozvoji ruské ekonomiky a vstupu ruských firem na vnější trhy, ještě jednou se vrátil k tomuto tématu. Řekl, že „samozřejmě je nutné lámat stereotypy, věřit ve vlastní možnosti. Pokud půjdeme vpřed, pak jistě přijdou i výsledky“. Vypadá to, že prezident provedl kolektivní psychologický trénink pro celou zemi tím, že vyzval Rusy, aby „znali svou cenu“ a věřili ve své síly.

Jedním z nejdůležitějších momentů zprávy bylo oznámení prezidenta o zavedení nové normy do zákonodárství o odnímání zemědělské půdy těm, kdo ji neobdělávají, a formou aukcí ji vydávat těm, kdo ji využijí k zemědělské produkci. Podle prezidenta tak budou navráceny „miliony hektarů orné půdy, která je nyní v rukou velkých vlastníků půdy, přičemž se ji k zemědělské výrobě nespěchají využít“.

Tato iniciativa už vyvolala smíšené reakce a podle některých kritiků je to jasné porušení vlastnických práv. Internet už tuto iniciativu srovnal s Leninovým „dekretem o půdě“ z roku 1917. A co vy si myslíte – je správné odebírat půdu neefektivním majitelům, nebo je to špatné? Je to krok vpřed, anebo návrat do totality?

Putina často kritizují za to, že údajně nemá jasnou ideologii a že se údajně snaží vzkřísit to, co vzkřísit nelze, že se snaží cosi vytáhnout z naší sovětské minulosti a smíchat to s elementy liberální ideologie. Výsledkem je, že Putina kritizují jak liberálové, tak i ti, kdo s nostalgií vzpomínají na SSSR. V uvedené zprávě lze to, o čem hovořím, jasně najít. Podívejte se, obnovení domů pionýrů – to je jasný odkaz na zkušenosti SSSR. Zvýšení prestiže dělnických profesí, to je také jasný odkaz ke zkušenostem SSSR. To z jedné strany. Z druhé strany Putin hovořil o amnestii ka pitálů a o rozvoji trhu korporátních obligací jako o zdroji růstu ekonomiky – a to už je zase nástroje čistě tržní. Někteří to vidí jako důkaz toho, že Kreml neví, co má dělat, a že nemá žádnou jasnou ideologii, zatímco jiní v tom vidí zvláštní ruský způsob, který si bere to nejlepší z ruské historické zkušenosti a ze zkušeností zemí s tržní ekonomikou.

Nutno přiznat, že prezident opravdu umí odbornou veřejnost překvapit – většina expertů byla připravena komentovat to, co řekne o situaci na Ukrajině, a prezident o Ukrajině neřekl ani slovo. Krym připomněl, ale o Ukrajině nebylo řečeno vůbec nic. Velmi mě pobavila reakce ukrajinské infosféry, kde se to stalo hlavní zprávou dne. To všechno znova ukazuje, že ukrajinská média jsou závislá na ruském informačním prostředí. Stále však zůstává důležitou nezodpovězenou otázkou: proč nebyla Ukrajina zmíněna? V sociálních sítích na to konto kolují ponuré vtipy, že „o Ukrajině, stejně jako o mrtvých, mluvit buď dobře, anebo vůbec“.

Prezident nezávislého vědeckého centra „Institut Blízkého východu“ Jevgenij Satanovský řekl, že poprvé bylo vystoupení ruského prezidenta vysíláno i v Turecku, a to v přímém přenosu:

„Včera Putina slyšeli i v Turecku, což nikdy dřív nebylo. Informovali mě, že v přímém vysílání náš prezident čte svoji zprávu. Vysílají ho Turci – rozhlas i televize – a překládají do turečtiny základní myšlenky. Ano, tohle tady nikdy nebylo. A nejen to, byly tam i velmi radostné věty, vždyť i my, zdá se, neprožíváme k národu Turecka stejné city, jaké prožíváme k Erdoganovi. Protože Putin řekl o Turcích velmi mnoho dobrých slov – mluvil dobře pracujících lidech. A Turci si lehce vydechli.“

Z textu zprávy vyplynula snaha prezidenta zdůraznit, že Erdogan a jeho okolí není totéž co turecký národ jako celek. Je zřejmé, že k turéckému auditoriu toto poselství došlo a bylo přijato pozitivně. Myslíte, že prezident postupoval správně, když vložil odpovědnost za zhoršení vztahů s Ruskem výhradně na Erdogana a jeho okolí? Je vůbec možné, aby bylo vinné celé Turecko?

Podle mého názoru v prezidentově zprávě byla ještě dvě důležitá poslání. Jedno směřovalo k nám všem a druhé se obracelo konkrétně k politické elitě, k úřednictvu a byznysu. Prezident se snažil úředníkům sdělit prostou a jasnou myšlenku – hlavní devizou Ruska jsou lidé, nikoli nerostné suroviny, orná půda a průmyslová zařízení, tudíž kvalita péče o lidi je hlavním kritériem efektivity práce státního aparátu. To neznamená, že je třeba celý rozpočet utratit za šunku a parmazán, ale znamená to, že stát jako celek a každý úředník zvlášť by se měli řídit z&a acute;jmy občanů země, jinak je stihne osud sachalinského guvernéra Chorošavina nebo hlavy Komi Vjačeslava Gajzera.

A aby sdělil druhou důležitou myšlenku, Putin použil citát velkého ruského chemika a myslitele Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva:

„Nejednotné nás okamžitě zničí. Naše síla je v jednotě, ve vojsku, v dobromyslném smyslu pro rodinu, zmnožujícím národ a v přirozeném růstu vnitřního bohatství a mírumilovnosti.“

Milí přátelé, hned po prezidentovi vám připomínám, že nejhroznější tragédie naší velké a složité historie se děly tehdy, když jsme ztratili pospolitost. My, jako civilizace, jsme silní naším týmovým duchem, vzájemnou pomocí a snahou podporovat jeden druhého v těžkých chvílích. Svět se mění před našima očima. Starý světový pořádek se rozpadá a na jeho troskách bude postaven nový, který rozhodne o budoucnosti celého světa na několik desetiletí a možná i na věky. Místo, které Rusko zaujme v tomto světovém pořádku – a o tom prezident mluvil ve své zprávě – závis& iacute; pouze na nás. Budeme-li spolu a budeme-li jednotní, dokážeme to udělat tak, abychom v novém světě měli důstojnou budoucnost.

Autor: Руслан Осташко

Zdroj: http://politrussia.com/control/kak-putin-lomaet-418/