Geopolitický analytik Christoph Germann poslal velmi nepatrný, téměř nepozorovatelný odkaz na svém Twitteru bezprostředně po sestřelení Ruského Su-24 v blízkosti syrsko‑tureckých hranic údajnou tureckou F-16. Byl to odkaz na článek zveřejněný právě po incidentu s titulem, „Gen Selva z letectva Spojených Států navštíví Ankaru za účelem debaty o teroru v Sýrii.“

Ten specificky uvádí:

Místopředseda Sboru náčelníků štábu Spojených Států generál Paul J. Selva zahajuje svoji návštěvu Ankary, údajně, aby prodiskutoval boj proti DAESH (Islámský stát) a tureckou hraniční bezpečnost v regionu.

Selva, generál letectva a druhý nejvýše postavený vojenský důstojník, by měl dnes zahájit oficiální rozhovory s tureckými představiteli a navštívit zástupce Generálního Štábu generála Yaşara Gülera.

Očekává se, že na schůzi se bude projednávat ruské letecké bombardování v Sýrii v oblastech obydlených Turky, a také další problémy týkající se daného regionu.

Zdá se, že americký generál se buď připravuje, nebo již uzavřel jednání se svými tureckými protějšky, právě poté, co Turecko vykonalo něco, co zcela jistě byl dlouhodobě plánovaný útok ruského válečného letounu v blízkosti syrsko-turecké hranice a zvláště přesně nad „Turky obydlenými oblastmi v Sýrii.“

Nejenom, že Turecko zaútočilo na bojový letoun – který se v Turecké letové zóně nacházel nanejvýš 17 sekund, a přinejhorším, jej nikdy ani nepřekročil – ale teroristé podporovaní NATO, operující uvnitř Sýrie, se na útoku také podíleli, když se pokoušeli sestřelit oba piloty sestupující na padácích, přičemž se jim jednoho podařilo zabít – podle Ženevské konvence je to válečný zločin, stejně jako útok na záchranné vrtulníky pokoušející se piloty zachránit, při kterém byl zabit jeden ruský námořník.

Sedmnáct sekund – i kdyby to byla pravda – není zdaleka dostatek času na vzlet bojových stíhaček, získání cílů, a úspěšného sestřelení stíhačky, nakrátko přelétající něčí hranice. K tomu, aby letouny F-16 byly náhodou na místě, spolu s teroristy na zemi čekajícími na piloty, o kterých Turecko vědělo, že přistanou na Syrském teritoriu, by bylo zapotřebí velké plánování, dny nebo týdny před samým útokem.

Konečný výsledek „mistrovského kousku“ NATO – ten, o kterém se snilo již od dob, kdy ruské operace v Sýrii začaly, a kterého se opakovaně domáhali především v senátní síni Spojených Států – byl nestydatým zobrazením nemravnosti na světovém pódiu – akt zrady, který jenom více odhalí roli NATO v podpoře, nikoliv boji proti terorizmu, a dá Rusku další popud dokončit, co začalo v Sýrii.

Je také jasné, že, zatímco se US snaží hodnověrně popírat, turecký válečný akt byl vykonán v zastoupení celého NATO, včetně – a pravděpodobně především – US.

Turecko hraje roli „Divoké Karty“ NATO

Turecko i Izrael hrají roli „divokých karet“, u kterých se NATO a zvláště USA klamně pokoušely navodit dojem, že je nejsou schopny ovládat. Toto povoluje USA provádět akty agrese prostřednictvím použití konvenčních vojenských sil, které by samy nikdy nemohly ospravedlnit.

Použití Turecka a Izraele tímto způsobem bylo odhaleno již v roce 2012 ve sdělení #21 v Brookingském Institutu pro Střední východ, „Posouzení možností změny režimu,“, který uvádí:

Izraelské zpravodajské služby mají také velké znalosti Sýrie, stejně tak prostředky uvnitř Syrského režimu, které mohou být použity k rozvrácení mocenské základny režimu a prosazení Asadova odstranění. Izrael by mohl postavit vojska na, nebo poblíž Golanských výšin, a tím by mohl odklonit vojska režimu od potlačování opozice. Tento postoj by mohl zasít strach do Asadova režimu války na více frontách, zvláště jestli je Turecko ochotno udělat to samé na svých hranicích a za předpokladu, že Syrská opozice je zásobována pravidelným přísunem zbraní a tréninkem. Taková mobilizace by asi mohla přesvědčit Syrské vojenské vedení k tomu, aby vypudili Asada za účelem zachování sebe sama. Zastánci prosazují, že tento dodatečný tlak by mohl Asada přemoci uvnitř Sýrie, kdyby ostatní vojska byla dobře sladěna.

Zdá se, že nenápadité přepracování tohoto plánu je již nyní v běhu, navzdory přítomnosti ruských vojsk v regionu. Snad US věří, že i Rusko by mělo snahu se vyhnout válce na dvou frontách s Tureckem a Izraelem jakožto primárními bojovníky se samotnými US, hrajícími zdrženlivou roli v zájmu hodnověrného popření. I kdyby válka nebyla tím hlavním cílem, US snad věří, že tento dodatečný tlak jim může zajistit potřebný vliv v konfliktu, který se jim již evidentně vymyká z rukou.

Z tohoto důvodu, v důsledku tureckého jednání, Ankara cíleně vystupovala bez výčitek. I když tvrdí, že má nahrávky svého „varování“ odvysílaného ruskému Su-24, čtenáři by měli mít na paměti další uveřejněnou nahrávku pocházející od tureckého vrchního vedení.

V souvislosti s předchozím neúspěšným pokusem zavést „nárazníkovou zónu“ v severní Sýrii, bylo Turecko přistihnuto, jak konspiruje za účelem provést útok pod falešnou vlajkou na svém vlastním teritoriu, kterým se chystalo obvinit Sýrii. Tímto se ospravedlňuje plná invaze severo-syrské hranice.

The International Business Times oznámily ve svém článku, „Turecký zákaz Youtube: Plný přepis uniklé konverzace o válce v Sýrii mezi Erdoganovými úředníky“:

Youtube zákaz tureckého premiéra Recepa Tayyipa Erdogana se objevil po uniklé konverzaci mezi hlavou turecké zpravodajské služby Hakanem Fidanem a tureckým ministrem zaraničních věcí Ahmetem Davutoğlu, kterou chtěl z webu sdílených videí odstranit.

Uniklý hovor poskytuje detaily Erdoganových myšlenek, že útok na Sýrii „musí být viděn jako příležitost pro nás [Turecko]“.

V té konverzaci se šéf zpravodajské služby, Fidan, zmiňuje, že pošle čtyři muže ze Sýrie, aby zaútočili na Turecko za účelem „vymyslet si záminku k válce“.

Zástupce náčelníka Štábu generál Yaşar Güler odpověděl, že Fidanovy naplánované akce jsou „přímým důvodem k válce…co se chystáte udělat, je přímou důvodem k válce“

Je jasné, že již nějaký čas hraje Turecko roli záměrného provokatéra, který hledá způsob, jak změnit jinak již ztracenou situaci skrze teroristické činy a nyní, patrně, činy válečnými.

Cílová rovina v dohledu, poražení se vlečou

Zdá se, že Sýrie a její spojenci si uvědomují, že navzdory tomu, že je ještě čeká mnoho práce, nastal okamžik, kdy se věci konečně a nenávratně posunuly v jejich prospěch. Zabrání území ovládaného teroristy podporovanými NATO a odříznutí jejich zásobovacích linek vedoucích z teritoria NATO v Turecku v podstatě vyhraje válku ve prospěch Damašku, Tehránu a Moskvy.

Jakkoli lákavé pokusy provokovat Rusko se setkají s odporem Moskvy. Jakákoliv odveta, kterou Rusko vykoná na Turecku, se udělá způsobem, kterým se nenechá rozptýlit od svého primárního cíle v Sýrii – vyhrát válku.

S tím, že systém ruské protiletecké obrany sílí na intenzitě, sázky se zvyšují, stejně jako cena za jakékoliv další provokace, nejenom ze strany Turecka, ale celkově pro NATO. Kdyby snad měly letouny F-16 zaútočit na další ruskou stíhačku a sami skončili sestřeleni, pozlátko neporazitelnosti leteckých sil, kterého si NATO po celé roky užívalo, se rozplyne v již prohrané bitvě, kterou hegemonická vojenská aliance vede.

Národy, které láká vstup do NATO a spojenci starého geostrategického bloku, si začnou rozmýšlet přijímání podřazené role v rámci aliance, zdánlivě neschopné vyhrávat války, nebo dokonce individuální konfrontace.

Šepot v síních moci kolem světa, který již zaznívá, se nijak nevyjadřuje, že by „vítězství“ NATO nad jedním ruským Su-24 bylo za cenu týdnů plánování, totální zrady, obrovských výdajů politického kapitálu a zahrnovalo neskrývané válečné zločiny, jenom pro zabití jednoho pilota a námořníka. Je nepravděpodobné, že by NATO bylo schopno zorchestrovat další útok podobných rozměrů, ale i kdyby bylo schopno, udělalo by to pouze, aby více potvrdilo světu, kam až musí zajít, aby získalo na venek se jevící nadřazenost nad Ruskem v konfliktu, který jinak již evidentně prohrálo.

Cílem Sýrie a Ruska musí nyní být exponenciálně zvednout cenu dalšího vstupování NATO do Syrského konfliktu. Komentář prezidenta US Baracka Obamy, týkající se tureckého „práva se bránit“ je nejen extrémně pokrytecký – dokonce sebeusvědčující, ale může nabídnout Sýrii a jejím spojencům konečně vyklidit svou oblohu od intrusivních západních bojových letounů. Jestliže se Turecko může ospravedlnit v sestřelení válečného letounu v blízkosti svých hranic, o kterém vědělo, že nemá nejmenší úmysl útočit na turecké teritorium, potom Sýrie má zcela jistě právo sestřelovat západní letadla, která nepochybně napadají její teritorium.

Případně, rozšiřování ruského vlivu v Sýrii a akcelerace odstranění teroristických zástupců NATO nenechá NATO s mnoha důvody, aby mohli dále ospravedlňovat další intervence na Syrské obloze, natož na zemi. Se vší pravděpodobností, turecký bezprecedentní válečný akt byl zčásti motivován uvědoměním si této rychle se přibližující reality.

Tony Cartalucci, geopolitický výzkumník a spisovatel, obzvláště pro online magazín“New Eastern Outlook”, se základnou v Bangkoku.

TÉMATA: Blízký Východ, NATO, Rusko, Tony Car, Turecko

4. PROSINCE, 2015

Zdroj: http://www.activistpost.com/2015/12/russian-retaliation-will-be-defeating-nato-in-syria.html