Asi tak v průběhu posledních čtyř týdnů média věnovala hodně pozornosti lukrativnímu obchodu Islámského státu s „ukradenou“ surovou ropou. Dne 16. listopadu bylo uveřejněno, že vojenská letadla USA zničila v Sýrii 116 cisteren s ropou. Ovšem 45 minut před nálety byly shozeny na zem informační letáky, které doporučovaly řidičům cisteren (Washington si musel být naprosto jistý, že řidiči cisteren nejsou členy ISIS), „aby se dostali ven ze [svých] nákladních automobilů a utekli pryč“. Na těchto útocích je zvláštní to, že Pentagonu trvalo téměř 14 měsíců přijít na to, že nejúčinnější způsob, jak Islámskému státu ochromit obchod s ropou, je bombardovat… ropu.

Před listopadem se „strategie“ USA točila kolem bombardování ropné infrastruktury. Jak se ukázalo, tato strategie měla přinejmenším minimální účinky a to není úplně jasné, zda byla vyvinuta snaha informovat Bílý dům, Kongres, a/nebo veřejnost o tom, jak málo škody tyto nálety skutečně způsobily. Existují dvě možná vysvětlení, proč se Centcom snažil, aby to vypadalo, že jejich vojenská akce dopadla lépe, než tomu ve skutečnosti bylo: 1) ředitel Národní zpravodajské služby James Clapper dostal Dicka Cheneyho pod tlak a vyvíjel nátlak na Generálmajora Stevena Grova, aby poskytli pozitivní posouzení, nebo 2) Pentagon a CIA byli spokojeni s neúčinným bombardováním, protože zpravodajské služby měli zájem na udržení příjmů Islámského státu z ropy, takže skupina mohla pokračovat v činnosti jako hlavní destabilizující prvek vis-a-vis Asadova režimu.

Konečně Rusko zakřičelo faul, neboť si uvědomilo, jak snadno ISIS přepravuje ilegální ropu. Jakmile bylo jasné, že Moskva je připravena udeřit na konvoj s ropou, tak USA nezůstal prakticky žádný výběr, než tomu všemu nechat volný průběh. Washingtonská válečná letadla zničila na počátku tohoto týdne dalších 280 ropných cisteren. Rusko tvrdí, že v listopadu zničilo více než 1000 dopravních prostředků.

Islámský stát má z ropného obchodu roční příjem 400 milionů dolarů. Nabízejí se zajímavé otázky: Kde tato ropa končí a kdo umožňuje doručování? Ve snaze najít odpovědi na tyto otázky jsme napsali dva články:

- Nejdůležitější otázka o ISIS, na kterou se nikdo neptá.

- Seznamte se s mužem, který poskytuje finanční prostředky ISIS: Bilal Erdogan, syn tureckého prezidenta.

To, že Turecko usnadňuje Islámskému státu prodávat ropu, je po nějakou dobou předmětem debat. Následuje výňatek z článku od Nafeeze Ahmeda „NATO poskytuje útočiště Islámskému státu: proč se nová statečná válka Francie proti ISIS považuje za špatný vtip a je urážkou obětí pařížských útoků„:

„Turecko hraje klíčovou roli v rozmachu Islámského státu, neboť usnadňuje expanzi jeho životní mízy: černý trh s ropou. Vysoce postavené zdroje v politice a ve zpravodajskýchslužbách v Turecku a Iráku potvrzují, že turecké úřady aktivně umožňují prodej ropy ISIS přes jejich zemi. Loni v létě Mehmet Ali Ediboglu, poslanec z hlavní opoziční republikánsko – lidové strany, odhadl množství prodané ropy ISIS v Turecku asi na 800 milionů dolarů, což bylo více než před rokem. To znamená, že do této chvíle Turecko umožnilo ISIS na černém trhu prodej ropy za více než 1 bilion dolarů k dnešnímu dni.“

Následuje to, co loni řekl bývalý CHP zákonodárce Ali Ediboglu:

„Ropa v hodnotě 800 milionů dolarů, které ISIS získala z oblastí, které letos obsadila [Rumeilanská ropná pole v severní Sýrii – a nejnověji v Mosulu] se prodává v Turecku. Vybudovali ropovod z vesnic blízko tureckých hranic v Hatay. Podobný ropovod existuje také v [tureckých pohraničních oblastech] Kilis, Urfa a Gaziantep. Přenášejí ropu do Turecka a mění ji na hotovost. Odebírají ropu z rafinérií za nulové náklady. Pomocí primitivních prostředků vytěží ropu v oblastech poblíž tureckých hranic a pak ji prodají přes Turecko. To má hodnotu 800 miliónů dolarů.“

Začátkem tohoto měsíce Ediboglu sdělil ruským médiím, že „ISIL je klíčem k těmto transakcím a spolu s určitými skupinami

osob, které mají blízko k Barzánímu a některým tureckým podnikatelům, se zabývá prodejem této ropy („Barzání“ odkazuje na Masouda Barzáního, prezidenta iráckého Kurdistánu).

Ale i když vazby Turecka s obchodem s ropou ISIS byly v očích veřejnosti dva roky skryty, tak západní média do značné míry tento problém ignorují (alespoň co do rozsahu a případné spoluúčasti Erdoganovy vlády), protože Turecko je členem NATO.

Naneštěstí pro Ankaru Erdoganův chybný krok k sestřelení ruského Su-24 v blízkosti syrské hranice v úterý přiměl rozzlobeného Vladimira Putina uvrhnout Turecko pod ropný autobus ISIS, aby to viděl celý svět. Toto včera řekl Putin po setkání v Moskvě s francouzským prezidentem François Hollandem:

„Vozidla, přepravující ropu, táhnoucí se v řetězu až za obzor, se podobají živému ropnému potrubí, rozpínajícímu se od ISIS a povstaleckých oblastí Sýrie až do Turecka. Ve dne v noci jezdí do Turecka. Náklaďáky tam vždy jedou naložené a zpět odtamtud jsou prázdné. Mluvíme o dodávkách ropy v komerčním měřítku ze syrských území, okupovaných teroristy. Je to z těchto oblastí [odkud ropa pochází] a ne z jiných. A my to můžeme vidět ze vzduchu, kam tato vozidla jedou.“

„Předpokládáme, že vrcholné politické vedení Turecka o tom [nezákonný obchod s ropou] asi nic neví, i když je tomu těžké uvěřit,“ pokračoval Putin a dodal, že „v případě, že nejvyšší politické vedení o tom nic neví, tak je nechme, ať to zjistí.“

Putin se očividně chová sarkasticky. Věří tomu, že Erdoganova vláda se silně angažuje v oblasti dopravy a prodeje surové ropy ISIS. Toto řekl Putin o Ankaře bezprostředně po sestřelení Su-24:

- PUTIN: Ropa z Islámského státu je odesílána do Turecka.

- PUTIN říká, že Islámský stát dostává finanční hotovost z prodeje ropy do Turecka

Je naší neustálou snahou sledovat a dokumentovat obchod Islámského státu s ropou ISIS. Proto zde uvedeme následující výňatky ze studie George Kiourktsogloua, hostujícího lektora na University of Greenwich v Londýně a Dr Aleca D Coutroubise, vedoucího pedagoga University of Greenwich v Londýně. Dokument s názvem „Vstupní brána ISIS keglobálnímu trhu se surovou ropou“ se zabývá cenami za pronajaté cisterny se surovou ropou v přístavu Ceyhan ve snaze zjistit, zda je surová ropa Islámského státu zasílána z jihovýchodního Turecka.

Z dokumentu „Vstupní brána ISIS ke globálnímu trhu se surovou ropou“

Obchodníci/pašeráci zodpovědní za přepravu a prodej černého zlata posílají konvoje až o třiceti nákladních vozidlech na těžební lokality.

Organizují své obchody s ISIS na místě, lákají zákazníka na slevy a režimy odkladů plateb. Tímto způsobem opouští surová ropa ropné vrty Islámského státu a cestuje přes území Sýrie, Iráku a Turecka.

Protože americko-spojenecké nálety necílí na nákladní automobily ze strachu, že by vyvolaly odpor u místních obyvatel, jsou dopravní operace efektivní a mohou probíhat za denního světla. Obchodníci zlákaní vysokými zisky jsou aktivní jak v Sýrii (dokonce i ve vládou spravovaném území), Iráku a jihovýchodním Turecku.

Dodavatelský řetězec se skládá z následujících lokalit: Sanliura, Urfa, Hakkari, Siirt, Batman, Osmaniya, Gaziantep, Sirnak, Adana, Kahramarmaras, Adıyaman a Mardin.Řetězec obchodních center končí až v Adaně, což je domovský přístav pro Ceyhan.

Mapa II: Řetězec obchodních center pašujících surovou ropu v jihovýchodním Turecku (1. a 2. rozhovor s korespondentem X 2014)

Ceyhan je město v jihovýchodním Turecku s počtem 110.000 obyvatel, z nichž 105.000 žije v hlavní městské oblasti. Je to druhé, nejvíce rozvinuté a nejlidnatější město v provincii Adana, hned po hlavním městě Adana s počtem obyvatel 1,700,000. Leží na řece Ceyhan, který protéká městem a nachází se 43 km východně od Adany. Ceyhan je dopravním uzlem pro středovýchodní, středoasijskou a ruskou ropu a zemní plyn (samostatná správní jednotka Ceyhan 2015).

Přístav Ceyhan je hostitelský přístav ropného terminálu námořní pěchoty, který se nachází v tureckém Středomoří a působí zde již od roku 2006. Přijímá uhlovodíky k dalšímu naložení do cisteren, které vozí tuto komoditu na světové trhy.

Navíc má přístav nákladní molo a ropný terminál (a to 23.2 metrů hluboké), kam můžou vplout tankery, delší více než 500 (Ports.com 2015). Roční vývozní kapacita terminálu je vyšší, než 50 milionů tun ropy. Terminál je provozován společností Botas International Limited (BIL), což je turecký státní podnik, který také provozuje ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan na území Turecka.

Množství surové ropy, které je vyváženo do terminálu v Ceyhanu, přesáhne jeden milion barelů denně. Uvedeme-li toto číslo do souvislostí s tím, že Islámský stát nikdy nebyl schopen obchodovat s více jak 45.000 barely ropy denně (viz bod 2 „upstreamový obchod ISIS s ropou“, strana 2), je zřejmé, že odhalení podobného množství pašované surové ropy nemůže probíhat prostřednictvím akciových účetních metod. Nicméně autoři tohoto článku se domnívají, že je tam jiný proxy-ukazatel, mnohem citlivější na množstvívelmi levné pašované surové ropy. Jedná se o charterové sazby pro nakládání tankerů v Ceyhanu.

Baltic Exchange (2015 a) sleduje charterové sazby ropy na hlavních obchodních cestách po moři. Aby byly tyto služby účinnější a snadno pochopitelné, používá systém Baltic Dirty Tanker Indices (Baltic Exchange 2015 b). Jeden z těchto indexů býval BDTI TD 11, 80000 Cross Mediterranean z Baniyasu v Sýrii do Laveras ve Francii (viz mapa VI).

Cesta 11 byla ukončena v září 2011 vzhledem k syrské občanské válce a brzy potom byla nahrazena BDTI TD 19 (TD19-TCE_Calculation 2015), která měla přesně stejné technické specifikace jako BDTI TD 11, pouze s výjimkou nakládacího přístavu v Ceyhanu místo Baniyasu.

Od července 2014 do února 2015 křivka TD 19 vyznačuje tři neobvyklé hroty, které neodpovídají trendům, představovaným zbytkem obchodních tras Středního východu (viz graf IV):

1. První hrot se vyvíjí od 10. července 2014 až do 21. července, trvající zhruba deset dnů. To se shoduje s pádem největšího ropného pole „Alomar“ v Sýrii, které je v rukou ISIS (Reuters 2014).

2. Druhý hrot je od konce října do konce listopadu 2014, trvající jeden měsíc. Bylo to v době krutých bojů mezi fundamentalisty a syrskou armádu kvůli kontrole polí se zemním plynem Jhar a Mahr, jakožto i plynárenské společnosti Hayyan ve východní části provincie Homs (International Business Times 2014; Albawada News 214).

3.Třetí hrot trvá od konce ledna 2015 až do 10. února, protahující se zhruba na deset dnů. Probíhá zároveň s nepřetržitou americkou vojenskou akcí vzdušných náletů na ISIS pevnosti v okolí města Hawija, východně od Kirkúku, bohatého na ropu (Rudaw 2015).

Autoři tohoto článku by rádi od samého počátku poukázali na to, že toto nebyl případ „kouřící zbraně“. Důkazy jsou neprůkazné. Ale i kdyby si objemy surové ropy ISIS zcela nepochybně našly svoji cestu na mezinárodní trh se surovou ropou prostřednictvím terminálu Ceyhan, tak by tato skutečnost ještě nezvratně nepoukazovala na tajné dohody mezi tureckými orgány a temnými sítěmi pašeráků, což teprve natož dělníky ISIS.

Avšak poté, co se podařilo tak politicky citlivou otázku vyjasnit, autoři se domnívají, že existují silné náznaky k nedovolenému dodavatelskému řetězci, který posílá surovou ropu ISIS z Ceyhanu. Primární výzkum ukazuje na výrazně aktivní síť pašeráků a obchodníků se surovou ropou (viz bod 2.1, strana 3), která směřuje surovou ropu ISIS do jihovýchodního Turecka ze severovýchodní Sýrie a severozápadního Iráku. Vzhledem k existenci trasy E 90, nepředstavuje přeprava ropy geografické a topologické problémy.

Dalším projev neviditelné souvislosti mezi přístavem Ceyhan a ISIS se stal zcela průkazným díky současnému zkoumání charterových cen tankerů z přístavu a časového harmonogramu teroristických vojenských závazků (viz kapitola 3.4 na této stránce). Zdá se, že kdykoli Islámský stát bojuje v blízkosti oblasti ropných polí, 13 exportů z Ceyhanu prudce vzroste.

Toto může být připisováno dalšímu impulzu, který se přičítá pašování surové ropy s cílem okamžitě generovat dodatečné finanční prostředky, nutně potřebné pro dodávku munice a vojenské techniky. Bohužel také v tomto případě autoři nemohou být kategoričtí.

Ne, to nemůže být kategorické a upřímné, kdyby autoři tvrdili, že objevili nezpochybnitelný důkaz. To bychom byli okamžitě skeptičtí. Nicméně to, co udělali, je, že identifikovali statistickou anomálii a rozvinuli věrohodnou teorii, aby to vše vysvětlili.

Klíčovou věcí je si uvědomit, že se jedná o státem řízený terminál a zcela jistě se zdá, jako kdyby charterové ceny prudce vzrostly kvůli pronájmu, spojeným se zpracováním ropy Islámským státem. Vskutku, skutečnost, že se autoři zmiňují o tajných dohodách mezi tureckými orgány a pracovníky ISIS (dokonce i když je to z důvodu podpory konečných úsudků a zjištění), dokazuje, že badatelé si myslí, že takové partnerství je možné.

Nakonec si povšimněme, že Ceyhan je méně než dvě hodiny jízdy autem od letecké základny Incirlik, z níž USA podnikají nálety proti ISIS. Jinými slovy, ropa z ISIS je odesílána do celého světa právě po cestě ze Středního východu, preferovaného Washingtonem, k operačním základnám.

Nyní můžeme k tomu, co vypadá jako kvantitativní důkaz, že ropa ISIS je dodávána z Turecka, přidat rozsáhlé kvalitativní důkazy, předložené

ex-tureckými zákonodárci, investigativními reportéry a ruskou vládou (abychom jmenovali jen některé zdroje). Můžeme tak začít zvažovat závěrečnou otázku: kde nakonec skončí surová ropa, která pomáhá financovat Kalifát s šejkem Abu Bakr Al-Baghdadi?

Tyler Durden

Zdroj: http://www.zerohedge.com/news/2015-11-27/how-turkey-exports-isis-oil-world-scientific-evidence