O problému Daesh (Islámský stát) se v různých koncích světa mluví delší dobu. S teroristy na území Sýrie a Iráku už bojuje několik zemí. Řada z nich se již dříve zviditelnila v boji tím, že dělila bojovníky na radikální a „umírněné“. Této přátelské, ale neefektivní koalici, vytvořené z několika západních a arabských zemí, pomíchala všechny karty ruská vojenská letadla, která se objevila na syrském nebi. Bez sentimentu začala likvidovat všechny teroristy bez rozdílu. A tak pomáhat „syrskému lidu“ svrhnout „tyrana“ se západní koalici za ruské přítomnosti stalo mnohem obtížnější.

Ve světle těchto okolností je zajímavé pozorovat, že v poslední době se stále častěji objevují informace o účasti dalších zemí v syrské operaci. Podívejme se, kdo všechno v nedávné době oznámil svou připravenost bojovat s terorismem.

Koalice

Ale nejdříve si připomeňme již existující koalici bojující proti Daesh na blízkém východě. I když nyní bude správnější hovořit už o dvou skupinách zemí.

V první v tuto chvíli s teroristy bojují: Sýrie, Írán, Rusko a Irák. Minimálně první tři teroristy nedělí na špatné a dobré, likvidují všechny. Cíl těchto zemí je jasný – zabezpečit mír v regionu. Sýrie a Irák ničí nepřítele na svém území, Írán a Rusko to dělají v předstihu, ještě za svými hranicemi. Pokud by totiž toto neudělaly, riziko teroristického požáru v Íránu a Rusku by bylo velmi pravděpodobné.

Je tu však ještě druhá skupina bojovníků proti terorizmu, v níž jsou USA, Francie, Velká Británie, Turecko, Austrálie, Kanada, Saúdská Arábie, Katar, SAE, Jordánsko, Maroko a Bahrajn. Ta pracuje s několika dalšími cíli. Samozřejmě takové země, jako je Francie, čelí jasné hrozbě v podobě vracejících se veteránů Daesh a běženců, mezi nimiž mohou být teroristé. Ale dá se vážně hovořit o teroristické hrozbě ze strany bojovníků v případě takových zemí, jako je Turecko, Katar nebo Saúdská Arábie, které jsou s teroristy spojeny div ne na státní úrovni? Když přes „umírněné“ prostředníky tyto teroristy dokonce zásobují zbraněmi a financemi?

A o hypotetické hrozbě USA ze strany Daesh je jaksi vůbec nevhodné mluvit.

Německo

Ale kromě výše uvedených zemí se do boje derou i další státy. Možná jsou svázány spojeneckými dohodami s účastnícími se západními mocnostmi, anebo hledají pro sebe určité výhody.

Podle informací Bild am Sonntag, který se odkazuje na generálního inspektora Bundeswehru Wolkera Wickera, Německo může poslat asi 1.200 vojáků na zabezpečení „provozu letadel a lodí.“ To znamená, že tu je řeč o plnohodnotné pozemní operaci a o podpoře úderů ze vzduch a z moře. Je zajímavé si všimnout, že Německo může poslat vojáky ihned po obdržení mandátu. Není však jasné, zda Německo doufá v mandát OSN nebo zda jde o něco jiného.

Debata o vyslání německých vojáků v parlamentu ještě nezačala, ale otázka vojenské pomoci Francie už byla diskutována. Jedná se o vyslání do Sýrie průzkumných letadel Tornado, průzkumných bezpilotních letadel, dopravních letadel a vojenských fregat.

Němci se mohou stejně jako Francouzi obávat přílivu nepřátel z Blízkého východu. Ale proč vstupovat do operace právě teď a nikoli už ve chvíli, kdy se kolalice západních a arabských zemí vytvářela? Možná, že tu jde o roli, kterou odvádí německá armáda v mezinárodních operacích na základě minulosti – mírně řečeno minimální.

Je třeba zmínit, že ke koalici v Iráku – když analogická koalice zas jednou „zachraňovala svět“ před „krvavým tyranem“ – Německo svá vojska nepřipojilo.

Bulharsko

Obvyklý spojenec Němců ve světových válkách se také dere do boje. Jedná se o Bulharsko. Ministr obrany Nenčev hovoří dokonce o připravenosti k pozemní operaci! Opravdu je tam problém s běženci tak zlý? Nebo se to všechno děje kvůli pochvale „staršího partnera“ zpoza oceánu? Kromě Bulharska zvláštní zájem o pozemní operaci žádná další země Západu neprojevila, pokud samozřejmě nepočítáme výkřiky některých senátorů, kteří jsou obvykle označováni jako „jestřábi“. Proto se touha bulharských politiků jeví jako dost podivná.

Velká Británie

Velká Británie se v operaci proti IS už formálně účastní, ale rozšíření vojenských aktivit by politickým elitám ostrovanů jistě nebylo proti mysli. Hlasování o účasti britských vojsk v syrské operaci proběhlo 2. prosince. Stejně jako v případě Německa, jedná se pouze o letecké údery po pozicích IS. Soudě podle všeho role „masa pro děla“ v boji s IS je přenechána zemím více „mladé demokracie“.

Čína

Občas se objevují informace o plánech na účast v boji s Daes Čínské lidové republiky. Ale vážné důvody pro to zdá se nemá. Myšlenky muslimských Ujgurů, kteří by pouze hypoteticky mohli uvažovat radikálně a zkusit udělat něco podobného na území Číny, jsou sice možné, ale málo pravděpodobné. Prověřit si v akci své moderní zbraně a ukázat západním partnerům sílu nebo projevit podporu Rusku a Íránu? To také nejsou pro Čínu dostatečné důvody, aby poslala svá vojska na boj s teroristy. Právě proto jsou často se objevující informace o odeslání čínských lodí a ponorek k břehům Sýrie postupně vyvraceny.

Kuba

Objevují se také zprávy o případné účasti Kuby v boji s terorismem. „Světová hrozba“ pro Kubu, která leží tak daleko od Blízkého východu a nemá mezi svým obyvatelstvem významné množství muslimů, není rozhodně velká. A aby vyjádřila úctu k nějakým „starším partnerům“… Patrně pro Kubu takový druh partnerů neexistuje. Ani s Ruskem, ani s USA v danou chvíli takové vztahy nemá. I když je možné, že nějaký nevelký kubánský kontingent prokazuje podporu silám Bašára Asada, ale hovořit o nějakém jakkoli vážném vlivu Kuby na situaci v regionu nepřichází v úvahu.

Vytvoření široké koalice

Vzhledem k přání stále většího počtu zemí bojovat v Sýrii proti terorismu vzniká zajímavá otázka – budou zúčastněné státy konat proti ozbrojencům jednotně? Je jasné, že koordinované úsilí by značně urychlilo proces. Některé západní země (Francie a Itálie), které nebezpeční běženci reálně ohrožují, nejsou proti vytvoření široké koalice spolu s Ruskem. Nicméně druhá skupina zemí se tento proces snaží všemožně utlumit.

Například nedávná akce Turecka proti ruskému letadlu jasně ukázala, že tato země nemá v úmyslu problém terorismu řešit. Další státy, které hrají dvojí hru, také o seriozní společné akce neusilují.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se ani trochu necítí být vinen z incidentu vůči Su-24 a nehledě na všechny navazující ekonomické ztráty, omluvit se nechystá. V důsledku toho Vladimír Putin spojence pro plány boje se světovým terorismem v Turecku nevidí a sejít se na summitu v Paříži s Erdoganem si nepřál. Takže hovořit o jakékoli koordinované akci proti teroristům je obtížné.

Vyvstává otázka, proč se tedy některé západní země chystají odeslat vojska na Blízký východ, když snahu reálně bojovat s terorizmem nemají? Celé to připomíná události druhé světové války: když už bylo jasné, že Třetí říše je odsouzena k zániku, naši spojenci spěchali honem světovou hrozbu dorazit.

Nedělali to z dobrých úmyslů, vždyť začít seriozně bojovat bylo možné už dřív, ale šlo o to získat výhody z vítězství a zároveň ohraničit na poslední chvíli ruský vliv v Evropě. Je tu tedy důvod předpokládat, že možný růst vlivu Ruska, nyní už i na Blízkém východě, zrovna moc naše „partnery“ netěší. Proto ta snaha pokud možno ve velkém počtu soustředit se v tomto regionu.

Zdroj: http://politrussia.com/world/kto-gotov-prisoedinitsya-715/