Týden poté, co Can Dündar, šéfredaktor deníku Cumhuriyet, zastupoval turecké internetové noviny a přijímal cenu svobody tisku, tak on a další špičkoví editoři byli zatčeni a uvězněni na základě obvinění ze špionáže. Šlo o kontroverzní článek, který odhaluje přepravu zbraní od turecké inteligence syrským extrémistickým rebelům.

„Byli jsme zatčeni,“ tweetoval Dündar ve čtvrtek. „Nebojte se, to jsou pro nás medaile cti.“

Dále vysvětlil: „Jsme obviněni ze ‚špionáže’. Prezident řekl, že ze „zrady“. Nejsme zrádci, tajní agenti [sic] nebo hrdinové; jsme novináři. To, co jsme udělali, je čin žurnalistiky,“ řekl Dündar před vypovídáním u soudu ve čtvrtek. „Samozřejmě, toto stíhání pomůže objasnit, jak k tomuto incidentu došlo, spíše než jak jsme tento příběh odhalili.“

Nyní byl zatčen třetí turecký novinář. Podle místních zpráv byl zatčen Ertuğrul Özkök, novinář tureckého listu Hüriyet, za hanlivou kritiku prezidenta Erdoğana – i když prezident nebyl nikde v článku Özkökem přímo jmenován. Jako kdyby bylo zapotřebí více důkazů o tom, že Turecko nedodržuje svobodu tisku a svobodu projevu, Özkökovi potenciálně hrozí pět let a čtyři měsíce vězení za vyjádření tohoto stanoviska.

Pokud budou Dündar a ankarský korespondent Erdem Gül shledáni vinnými na základě obvinění ze špionáže, stejně jako za pomoc teroristické organizaci, můžou strávit zbytek svého života v tureckém vězení – za to, že vykonávali svou práci. Vidíme zde bolestně ironickou skrytou tendenci v obviněních, vezmeme-li v potaz, že tématem článku je spoluvina Erdoğanovy administrativy na vyzbrojování syrských extremistů (čti: teroristů).

Sám Erdoğan zažaloval Dündara a obvinil Cumhuriyet za zveřejnění nepravdivých informací a za špionáž v momentě, kdy příběh explodoval. Pronesl v té době, že novinář, který je za to zodpovědný, za to „zaplatí vysokou cenu,“ oznámil Wall Street Journal.

Navzdory nedávné poctě deníku Cumhuriyet od Reportérů bez hranic (RSF) za paranoidního, ostražitého dohledu tureckého prezidenta Recep Tayyipa Erdoğana, novináři – a odpůrci – čelí rozsáhlé všeobecné cenzuře. Dündar a Gül jsou v dnešní době pravděpodobně nejznámějšími příklady Erdoganova pokusu o uchování „státního tajemství“. Nejsou však prvními novináři, kteří dloubli do tohoto zvláště bolavého místa.

Jedna nedávno zesnulá reportérka se pokoušela odhalit spoluvinu Turecka na vyzbrojení syrských extremistů. Zemřela předčasně za dosud nevysvětlených a velmi podezřelých okolností, které dodnes zůstávají záhadou – dokonce i pro její vlastní rodinu.

Americká občanka Serena Shim, reportérka PressTV, zkoumala dodávky zbraní a příchod proti-asadových militantních aktivistů z tureckého příhraničního regionu do severozápadní Sýrie Toto zkoumání probíhalo uprostřed těžkých bojů poblíž města Kobanî. Během té doby na sebe upoutala pozornost Turecké inteligence (MiT-Millî İstihbarat Teşkilatı). MiT začala vyslýchat místní lidi a dotazovat se na místo jejího pobytu – pod ničím nepodloženou zástěrkou a s tvrzením, že Shim v minulosti jednala jako špiónka.

Ve skutečnosti Shim „odkryla důkazy o tajné západní pomoci Islámskému státu“ – to je obzvlášť citlivé téma pro Erdoğana, jak můžeme vidět na základě zatčení Dünbara a Güla. Její videozáznam, sloužící jako důkaz o této pomoci – údajně „důkaz, že teroristé Islámského státu využívají vozidla, určená pro Světový potravinový program OSN jako konvoj“ do Sýrie (je to pravděpodobně stejný důkaz, který předložili Dünbar a Gül)– nikdy nebyl zveřejněn. Její pas a snubní prsten, zabavené tureckými úřady nějakou dobu po její smrti, nebyly nikdy navráceny rodině.

Serena Shim a její sestřenice, kameramanka Judy Irish, na rozdíl od Dünbara a Güla, kteří měli pravděpodobně větší štěstí, byly údajně „sraženy náklaďákem, poté co vjely do protisměru na dálnici ,“ jak uvádí wtfrly.com. Shim byla zabita, ačkoli je v oficiálních zprávách hodně nesrovnalostí, včetně toho, zda zemřela na místě nebo o hodinu později na následky selhání srdce v nemocnici. Shim a Irish byly z nevysvětlitelných důvodů převezeny do dvou různých nemocnic, vzdálených od sebe více než 25 mil. Nepřevezla je tam policie, která nehodu ‚zkoumala’, ale turečtí vojenští činitelé. Teprve v důsledku pobouření rodiny Sereny Shim turecké úřady – které nejprve tvrdily, že nejsou schopny najít vozidlo, které nehodu způsobilo – nakonec předložily fotografie nehody, o níž následně tvrdily, že ji způsobil řidič náklaďáku s cementem.

Rodina reportérky Sereny Shim ještě čeká na odpovědi ohledně jejího pochybného úmrtí, a to buď od tureckých nebo amerických orgánů. Marii Harf z ministerstva zahraničí položil tisk 20. října 2014 otázky na řadu témat, včetně zvěstí, obklopující smrt Sereny Shim. Podle přepisu:

Otázka: Má USA jakýkoliv komentář o zprávě o smrti americké občanky Sereny Shim v Turecku – že se mohlo jednat o něco víc, než jen o autohavárii, a to následně kvůli jejím zprávám o tom, že radikálové ISIS jsou pašováni přes syrskou hranici?

HARF: Ano. Můžeme potvrdit, že zemřela v Turecku 19. října a vyjevit tak naši nejhlubší soustrast její rodině a přátelům. Úředníci z amerického generálního konzulátu v Adaně jsou v kontaktu s její rodinou a poskytují jim veškerou možnou konzulární pomoc. Co se týká jakýchkoli detailů nebo informací o vyšetřování, myslím, že místní úřady v Turecku to řeší.

Otázka: Ale já myslím, že otázka zněla, zda věříte, že za její smrtí stojí něco jiného, než autohavárie?

HARF: Nemám k tomu co dodat, než to, co jsem právě řekla.

Otázka: Můžete mi prosím odpovědět na mou otázku?

HARF: Ano, můžu, ale nemyslím si, že bych k tomu měla co dalšího dodat.

20. listopadu se média znovu pokusila získat odpovědi ohledně smrti Sereny Shim během každodenního brífinku, který jim poskytl Jeff Rathke. Přepis:

Otázka: Jde o novinářku Serenu Shim, která zemřela v Turecku za velmi podivných okolností. Vyvolala její smrt podezření zde na americkém ministerstvu zahraničí?

RATHKE: No, myslím, že jsme o tom mluvili v brífinkové místnosti před několika týdny, poté, co se to stalo. Avšak nemám nic, co bych doplnil k tomu, co v té době řekla mluvčí.

Otázka: Ale ona zemřela několik dní poté, co tvrdila, že jí hrozila Turecká inteligence. Zjišťovali jste to? Ptali jste se na to? Položili jste na to téma otázky? Neznáte nějaké nové skutečnosti?

RATHKE: No, já prostě nemám žádné nové aktuální informace, o které bych se s vámi podělil. Vyvolalo to otázky krátce po její smrti. Mluvčí to komentoval. Já nemám žádné nové zprávy, o které bych se s vámi podělil.

Tato ledová reakce ostře kontrastuje s tím, co stát uvedl o jiných „amerických“ novinářích zabitých nebo zajatých v té oblasti, a na něž administrativa prezidenta Obamy reagovala s větší péčí a kritikou, jako například když šlo o Jamese Foleyho (který byl popraven bojovníky ISIS).

Mluvčí americké vlády Mark Toner vydal ve čtvrtek prohlášení, týkající se zatčení Dünbara a Güla:

Je nám líto včerejšího zatčení a zahájení soudního líčení s šéfredaktory respektovaných tureckých novin Cumhuriyet.

Vyšetřování, trestní oznámení a zatčení vyvolává vážné obavy o povinnosti turecké vlády hlásit se k základním principům svobody sdělovacích prostředků. Tyto události jsou jen poslední v řadě soudních a práva donucovacích opatření, přijatých za pochybných okolností proti tureckým sdělovacím prostředkům, kritických vůči vládě.

Vyzýváme turecké úřady, aby zajistily, že se všechny osoby a organizace – včetně sdělovacích prostředků, ale nejen jich – mohou volně a kriticky vyjadřovat na celou řadu názorů v souladu s tureckými ústavními zárukami, garantujícími svobodu médií a svobodu vyjadřování.

Nejvíce znepokojující na zamlčování skutečností o Sereně Shim, Dünbarovi, Gülovi a teď Özkökovi jsou skutečné důsledky toho, jaké by mohla mít pravdivost jejich zpráv (o tom, že Erdoğanova vláda nese spoluvinu na vyzbrojování islámského státu) na operace NATO v tomto regionu. Kdyby měly jejich oddělené, avšak stejné objevy získat nějaké zásluhy – a vzhledem k Erdoganově rychlé a těžkopádné reakci na tom pravděpodobně zásluhu mají – turecká agenda by byla na kříže s údajným koaličním cílem ISIL. Dokonce i víceprezident Joe Biden poukázal na tureckou účast na obchodu se zbraněmi pro ISIS, ačkoliv se omluvil a v podstatě odvolal své tvrzení krátce na to.

Daily Mail krátce po záhadné smrti reportérky Sereny Shim odhalil video z tureckého pohraničí, že policie má přátelské vztahy s bojovníky ISIS – očividně další důkazy, podporující tvrzení novinářů.

USA a ostatních spojenci Turecka rychle a solidárně reagovali na sestřelení ruského bombardéru, který měl zjevně narušit turecký vzdušný prostor – ale je možné, že Aliance není jednotná na ukončení růstu ISIS. I když o tom média a stát většinou mlčí, kolují kritické zvěsti o tom, že angažovanost USA v syrské tahanici má mnohem více do činění se sesazením prezidenta Bašára al Asada než ukončení růstu islámského státu.

Shim v jedné závěrečné zprávě z jejího vyšetřování odhalila, že si místní turecká populace nedaleko hranic se Sýrií jednoduše přeje konec boje. Odhalila, že mnohé uprchlické tábory v této příhraniční oblasti jsou ve skutečnosti výcvikové tábory pro bojovníky.

Z rozhovorů s místními obyvateli vyšlo najevo, že Erdoğanův postoj na Asada (jehož podle místních obyvatel prezident v minulosti nazýval „náš bratr“) se náhle změnil po konzultaci s představiteli USA.

Podle Shim místní lidé uvedli: „My chceme, aby Turecko a Sýrie byli zase přátelé. Chceme syrské militantní aktivisty mimo turecké území.“ Dále řekla, že místní „obviňují svoji vládu za celý chaos na hranici se Sýrii a svého premiéra nazývají ‚loutkou Izraele a Spojených států’.“

Rodina Sereny Shim stále čeká na informace z USA ohledně její smrti. Judy Irish přežila smrtelnou „nehodu“, ale dosud nepodala žádné veřejné prohlášení o incidentu. Svoboda tisku v Turecku se mezitím trochu stala oxymóronem.

Pravděpodobně Voltaire to řekl nejlépe:

Abyste určili skutečné vládce jakékoli společnosti, vše co musíte udělat, je položit si tuto otázku: Kdo je ten člověk, kterého si nedovolím kritizovat?

Autor: Claire Bernish

Zdroj: http://www.activistpost.com/2015/11/1-journalist-dead-3-more-arrested-after-exposing-turkey-arming-syrian-extremists.html