Říká se, že v politice a v zahraničních stycích neexistují náhody. Méně než 72 hodin poté, co Turecko sestřelilo ruský bojový letoun v syrském leteckém prostororu, již jsou v běhu opatření k posílení úlohy Evropy v Sýrii. Sestřelení ruského letadla už zmrazilo rusko-turecke vztahy a žádná ze stran nenaznačuje, že by v této otázce ustupovala.

Německo se hned tento týden připojilo k účastníkům a prozradilo svůj záměr nasadit do boje proti ISIS pozemní jednotky. Vláda Angely Merkelové oznámila svůj plán poslat do severního Iráku 100 speciálních jednotek Bundeswehru na podporu kurdských sil Peshmerga.

Ani Británie nezůstává pozadu, protože David Cameron zintenzivňuje své ovlivňovací úsilí dostat i jeho zemi do války v Sýrii.

BRUSSELSKÝ BLITZKRIEG: Se zapojením Německa do boje s ISIS, Cameron a Merkelová dokončují svůj plán na novou armádu Evropské unie.

Je toto ve skutečnosti součástí akce NATO a nebo na příkaz NATO? Kéž by to bylo tak jednoduché ….

Tady se děje mnohem více, než se na pohled zdá. S Německem, které nyní vstupuje do bitvy, to přináší celkově nejméně PĚT hlavních členských států NATO, které jsou buď aktivně zapojení do boje a nebo jsou připraveni do tohoto bojového divadla vstoupit. Nejdůležitějším bodem je zde fakt, že každá jedna z těchto zemí v konfliktu viditelně porušuje mezinárodní právo.Nemá ani podporu Rady bezpečnosti OSN, a ani pozvání od legální a mezinárodně uznávané (včetně od OSN) vlády v Damašku. Navíc, žádný z těchto subjektů nejedná v souladu s Článkem 5 smlouvy NATO, jinými slovy, žádná z nich nebyla napadena jiným mezinárodně uznávaným subjektem národního státu (ačkoliv je kuriózní, proč vlády Západu trvaly při odkazování na tuto brutální skupinu jako na „stát „, samozřejmě pokud ho jako takový uznávají, dává to poněkud jakousi barvu práva v Článku 5.)

Pro všechny záměry a účely je NATO již zapojeno. Zde je všech PĚT hlavních členů NATO, z nichž všechny jsou v činnosti v Sýrii a okolo ní v rámci vysoce pochybných mandátů.

Francie

V návaznosti na útoky v pátek, 13. listopadu v Paříži a stále bez jakýchkoliv skutečných důkazů předložených veřejnosti, že ISIS sám je zodpovědný za pařížské útoky – Francie téměř okamžitě nasadila své vojsko údajně zasáhnout ISIS v „pevnosti“ údajného Islámského státu Raqqa v Syrii. Shodou okolností, dokonce i mainstreamové zprávy zpochybňovaly, co vlastně bylo cílem francouzských náletů (všechny údaje o terčích dodaly USA) a některé prohlašovaly, že tento krok Francie byl jen jakýmsi show, protože se nedalo potvrdit, že by někteří z militantů ISIS byli zabiti. Všimněte si, že již předtím byla zachycena zpráva, oznamující přemístění francouzské letadlové lodi Charles de Gaulle do Sýrie dne 5. listopadu – tedy celý týden před útoky v Paříži. A samozřejmě v médiích o tom ani zmínka.

Kromě toho, že to dalo oprávnění státu rozpoutat novou úroveň domácího policejního státu, co je důležitější, pařížské útoky poskytly Francii okamžitý „oficiální“ vstup do války v Sýrii. Nepochybně to byla obrovská změna hry.

USA

Když byla na veřejnosti v červnu roku 2014 oficiálně zahájena americko-britským komplexem vládních médií kampaň o krizi s chalífátem Islámského státu, (před tím to byly od západních politiků a médii jen nepatrné zmínky, pokud nějaké), o této označené teroristické oranizaci, trvalo to nějakou dobu než USA oznámily svou velkou „Anti-ISIS koalici“. Snad proto, že ISIS potřeboval více času se zorganizovat a vypustit série šokujících internetových videí, kterými nás západní média odkrmila — a která byla většinou prokázána jako falešná s digitálními padělky.

Ohledně krize s ISIS něco nebylo v pořádku, pokud jde o americká média, která byla tak uchvácena senzačními propagandistickými videi, že se nikdo neodvážil namítat nedostatek autenticity toho, co bylo nakonec odhaleno jako video předvedení falešné popravy (CIA již dříve připustila zinscenování takovýchto videí), nebo příběh samotného ISIS. Bylo podivné, že západní média zacházela se vším, co přicházelo od ISIS HQ v mediálních podmínkách jako s posvátným a bezúhonným. To nebylo až do té doby než pozemní síly Íránu a Hizballáhu vstoupily do boje proti ISIS, když americký prezident Barack Obama konečně rozhodl, že je čas se do toho pustit a zahájil v srpnu roku 2014 v severním Iráku nálety. Během několika dalších měsíců začaly USA sestavovat svou „Anti-ISIS (ISIL) koalici „, ačkoliv bylo těžké zpozorovat v ‚koalici‘ někoho jiného než USA.

Je třeba poznamenat, že hned první den amerických náletů uvnitř Sýrie (23.9.2014 ) bylo jasné, že USA vlastně bombardovaly řadu prázdných budov v Raqqa (ve skutečnosti jaksi ISIS dostal několik týdnů dopředu varování.) Na „velký tlak „to tedy není dobrý start. A v tomto bodě se naše podezření potvrdila, že totiž USA neměly žádný úmysl skutečně vykořenit ISIS a že Washington tajně doufal, že ISIS a další teroristické pozemní brigády by mohly dělat to, co jejich předchůdce pozemních sil , Svobodná syrská armáda, nezvládl – což znamená svrhnout vládu v Damašku, kterou Washington a jeho spojenci nazývají (stejně jako v Iráku 2003) jako „Assaduv režim“.

Velká Británie

Není žádným překvapením, že britská konzervativní vláda netrpělivě na své sousto v syrské válce čekala. V srpnu roku 2013 téměř získala mandát, ale ztratila ho v parlamentních volbách. Někteří konzervativní ministři z toho měli záchvaty vzteku. Jak se ukazuje, záminka pro veškerý nátlak k válce , „WMDs „( zbraně hromadného ničení) či chemické zbraně (sarin) nasazené údajně syrskými vládními silami – se ukázala jako útok pod falešnou vlajkou a americko-britský pokus obvinit z toho syrského presidenta Bashara Assada byl mediálním výmyslem (stejně jako v Iráku v roce 2003), chemický útok byl zahájen „umírněnými rebely“ pod vedením US koalice za účelem obvinění vlády v Sýrii a spuštění západní intervence. Ten plán byl kompletním fiaskem, tak špatný, že o měsíc později, v září 2013 zapříčinil ústup USA od svého válečného hlasování.

Zdá se, že pařížské útoky přidaly Davidu Cameronovi vítr do jeho válečných plachet také a včera jsme zjistili, že francouzská vláda teď lobuje za to, aby se Britské královské letectvo připojilo do skrumáže, přičemž Londýn prohlašuje, že „brzy bude činné bok po boku svých francouzských protějšků „a provádět vojenské akce v Syrii. Za účelem pomoci Francii s novou fázi války, poskytl známý „liberální “ britský list The Guardian prostor k otevřenému lobování za britskou účast s prohlášením, že by tato „poskytla další a extrémní tlak na teroristickou síť ISIS „. Článek dále pokračuje popisem činnosti, kterou již Británie jako součást „koalice“ provádí .

„RAF má významné schopnosti k přesným náletům, leteckému průzkumu a tankování ve vzduchu „, říká. „Letadla Tornádo a bezpilotní drony způsobují denně v Iráku ISISu vážná poškození. Použití těchto schopností nad Sýrii bude znamenat další a extrémní tlak na teroristické sítě ISIS.“

Takže co se skrývá za Cameronovým spěchem dostat se hlouběji na syrskou stranu konfliktů? Vypadá to, jako by pařížské útoky daly Cameronovi nové záchranné lano pro hlasování o válce v Sýrii, o které již dlouho usiluje. Šok a hrůza z Paříže mu jistě pomůže obstát před veřejným míněním v přijímání jeho dlouhodobého programu nasazení britských vojenských prostředků v Sýrii. Jedním z důvodů je předvedení britské vojenské výzbroje na světové lukrativní vojenské trhy, což Cameronovi není vůbec cizí v posledních letech, po uzavření smluv prodeje BAE systémů a zajištění výdělku miliard dolarů jiným firmám v Perském zálivu.

Cameron se v současné době zoufale snaží zachránit ty smlouvy, které ohrožuje vyřazení kvůli „nepohodlným „hádkám ohledně lidských práv mezi politickou levicí Westminsteru a Dánským královstvím kvůli plánu Saúdské Arábie setnout hlavu a ukřižovat chlapce ve věku 17 let – syna Shia aktivisty.

Zakrývání záznamů o příšerném stavu lidských práv ve prospěch otočení pár liber (desítek miliard za 100 Typhoon tryskačů a vězeňskou smlouvu ) bylo vždy posedlostí Westminsteru. Spolu s problémem v Sýrii, vyvolala tato hádka mnoho dvojsmyslností a falešností, jaké kdy vzešly ze zahraničního úřadu, jak dokládá tento výplod o „Světem nejvíce nepochopeném feudálním království: Saúdská Arábie, podle všeho přímo z Úřadu distribuce informací:

„Jeden dobře umístěný zdroj Whitehall sdělil: „Zdá se, že Saudové věří, že se s nimi jedná jako s politickým kopacím míčem a mají toho dost. Sice po osobní intervenci předsedy vlády se situace dočasně zchladila, ale Saudové chtějí záruky.“

Je to ještě horší, protože Westminster se snaží prodat myšlenku, že Saúdská Arábie nemá „absolutně nic společného „s ISIS. Vážně …..

„V týdnu, kdy Andrej Parker, šéf MI5 varoval, že Británie se potýká s velkým počtem obětí, způsobených útoky teroristů ISIL, Číslo 10 je zoufalé, aby zajistilo udržení dobrých vztahů se Saúdskou Arábií, nejdůležitějším spojencem na Blízkém východě. Panovaly obavy, že zvýšené napětí mezi oběma zeměmi by mohlo mít u Saudů za následek zredukování jejich vitálních dohod o sdílení informací s britskými úřady , stejně tak jako ohrožení budoucích lukrativních obchodů s britskými zbrojními firmami, jako je BAE Systems.“

A my se divíme, proč veřejnost většinou nemá ponětí o tom, co se děje v Sýrii. Těžko dostanou šanci proti takovému neoblomnému propagandistickému orákulu.

Německo

Německá ministryně obrany Uršula von der Leyen, ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier, ministr vnitra Thomas de Maiziere a ministr spravedlnosti Heiko Maas, vypracovali tento týden plán vojenské intervence a drželi v tajnosti čtvrteční setkání, aby prodiskutovali, jak to přesně zformulovat pro veřejnost, oznámil deník Bild. Jsou tam také zamontovány některé historické aspekty Německa. Ruská televize k tomu dodává:

„Kabinet je připraven projednat dne 17. prosince návrh zákona, který může přinést otázku změny Ústavy. Německý základní zákon má přísná omezení na zapojení armády do války již od konce druhé světové války, původně určen k tomu, aby se zabránilo obnově nacistických zločinů.“

Vzhledem k tomu, jak nedávný, nebezpečný a provokativní ‚kousek ‚ Turecka, který nebyl žádnou nehodou, a jak členové NATO začínají od Turecká ustupovat (ikdyz přinejmenším jen dočasně ) mezinárodní zaměření se nakonec přesouvá ke zřejmé a přímé roli Turecka v umožňování a dokonce podporováni vzestupu ISIS a al Nusry (al-Kaidy v Sýrii ) a mnoha dalších islámských militantních skupin působících v Syrii.

ISIS KRIZE: Kdo skutečně tahá za provázky?

Turecko

Podle Ženevských úmluv se Turecko potenciálně provinilo dvěma válečnými zločiny – sestřelením letadla v syrském vzdušném prostoru. Je den ode dne jasnější, že turecká F16 mohla vystřelit raketu vzduch-vzduch v tureckém vzdušném prostoru, ale i USA dnes věří, že raketa skutečně zasáhla ruskou stíhačku v syrském vzdušném prostoru, což je jasný válečný zločin. Dále skutečnost, že Turecko poskytuje přímou podporu džihádu turkmenských povstalců, kteří pak zastřelili ruského pilota, kdy byl ve vzduchu na padáku, je dalším válečným zločinem.

Faktem je, že jeden z ‚umírněných ‚ teroristů, které NATO podporuje, se chlubil tím, že zabil sestřeleného pilota na padáku, je vlastně tureckým občanem, který má propojení jak na zvolené úředníky, tak na ultra-nacionalistickou skupinu Šedí Vlci se sídlem v Turecku. Nicméně nemůžeme vyloučit, že Washington DC vybídl Turecko k sestřelení ruského letadla vzhledem k tomu, že Turecko hostí několik amerických vojenských zařízení a má v Sýrii stejné cíle (změna režimu), stejně tak jako je spoluviníkem mnoha stejných zločinů (výcvik „umírněných „teroristů , obchodování se zbraněmi, praní špinavých peněz, pašování ropy a neustálé lhaní vlastním lidem i světu).

Toto je pro Turecko pouze začátek problémů. President Recep Tayyip Erdogan byl obviněn z ukrývání sultánova komplexu – v naději, že povede Turecko do obnovení bývalého postavení v čele islámského světa, do opětovného vzniku Osmanského chalífátu.

Připočtěme k tomu ještě čerstvá obvinění vůči jeho synovi Bilalovi z obchodních vazeb na ISIS a vidíme, jak tento mafiánský stát může mít na svědomí spoustu zločinů, ze kterých se bude zodpovídat. Pokud se Turecko stává mezinárodním vyvrhelem pro jeho stále zřejmější spolčení s ISISem a širší teroristickou konklávou, která se volně potuluje přes Sýrii a Turecko – pak by mohly existovat výzvy pro NATO, aby tento darebácký stát a špatného herce v syrském konfliktu že spolku vyhodilo.

Zvažte hegelovskou dialektiku jako problém, reakce, řešení. Problém: ‚pryč s darebákem’. Reakce: Turecko musí z NATO odejít. Řešení: vznik nové, dobře financované a mnohostranné vojenské organizace založené v Evropě. Jak by vypadala? Možná, že něco takového…..

Autor: Patrick Henningsen

Zdroj: http://21stcenturywire.com/2015/11/28/turkey-nato-crisis-sets-the-scene-for-new-european-eu-army/