• Vybrat den

    Březen 2026
    Po Út St Čt So Ne


    PODPOŘIT STALOSE BTC ETH LTC

    Ať žije Adam B. Bartoš a jeho ideály! (o rozložení sil a Nové levici)

    27-11-2015 NWO Odpor 222 3613 slov zprávy
     


    abb1711(Pozor, nutné přečíst pozorně až do konce.) Ten princip je jednoduchý a prostý: Každý slušný člověk chce mít sám o sobě vysoké mínění, proto chce být kulturní, odmítá agresivitu, odmítá negativní emoce atd., tedy vědomě posiluje vše ve smyslu hesla „HATE FREE“. Slušný člověk je učen a vychováván k toleranci, považuje toleranci za vysokou hodnotu, protože tolerance nezpochybnitelnou hodnotou skutečně je. Bude někdo něco namítat? Slušný člověk se trpělivě učí zbavovat předsudků vůči „jiným“ a jinak vypadajícím, ať už jde o předsudky rasové (vůči černochům nebo vietnamcům, nejen Romům…) nebo např. vůči homosexuálům. Vždyť víme, že s touto odchylkou od normy dané přírodou, tedy jasným účelem, se člověk rodí. Učíme se každého člověka s vrozenou homosexualitu vnímat rovnocenně a chceme jeho odlišnou sexuální orientaci povýšit na novou normu, tedy posunout ji na úroveň identicky rovnou s normálním člověkem (pokud tedy ještě platí, že normální rodina je taková, která má děti, tedy ji musí tvořit žena a muž, nikoliv žena a žena nebo muž a muž).




    Slušný člověk proto nebude mít nikdy blízko k extrémním nacionalistickým stranám, které se mj. ostře vyslovují právě proti homosexuálitě, kterou dávají do jednoho pytle s trestnou pedofilí. A pokud někde vystoupí např. Adam B. Bartoš, je přímo povinností každého slušného redaktora včetně veřejnoprávní ČT „jeho úhel pohledu“ zcela ignorovat, protože – existuje zřejmě ta představa – se tím tito „bubáci“ zřejmě nějak omezí a vytěsní, prostě když je nebude vidět, nebudou posilovat… Takto si přece demokracii a lepší nový svět rozvracet nedáme! Taková je tedy představa, jak dosáhnout stabilní země, ve které se nebudou posilovat extrémisté. Tak by to teoreticky mělo fungovat. Takže kde je problém?



    Michel Houellebecq ve svém románu Podvolení (2015) nazývá situaci, kdy francouzská média přestala informovat o všem, co se nehodilo do jimi vytvářeného obrazu světa, slovy „mediální blackout“. Autor tohoto textu vypisuje prémii za nalezení detailnější obrazové informace ze 17. listopadu 2015 od České televize. Mohli bychom vlastně zrušit volby, hlavní zpravodajští editoři a redaktoři ČT (nastal čas, abychom se více zajímali o personální zázemí ČT) by naši zemi vedli spolehlivě, souvislostem rozumí sami.


    Žijeme v roce 2015 a nejméně 15 let je tu éra internetu, kdy nepohodlné názory nelze umlčet, a už vůbec ne tím, že je hlavní informační veřejnoprávní zdroj, tedy Česká televize, prostě odmítne vysílat. Mladší generaci je nutné připomenout, že přesně takto se chovala totalitní Československá televize, kdy buď neinformovala vůbec, nebo po svém, tedy v případě Charty 77 selektivně negativně. Dnes umí natočit video každý mobil a někdy i docela kvalitně: 17. 11. 2015 pochod 0/1 , 17. 11. 2015 pochod 1/2 , 17. 11. 2015 pochod 2/2 .




    Důležitá kóta. Během války je důležité obsadit klíčové body, ze kterých lze území ovládnout. Obvykle to byla dobře opevněná návrší, proto se na nich stavěly hrady, které bylo tehdejší technikou těžké rozvrátit. V moderní informační době se války vedou skrze média. Protože u voleb snad ještě přece jen stále rozhodují voliči, je nezbytně nutné zvládnout umění vštěpování „jedině správných“ postojů.


    Čím dál více lidí chápe, že Česká televize je vysoce strategické místo. A pokud si vzpomeneme, tak došlo již během pouhých několika dnů po převratu v Listopadu 1989 k výměně klíčových osob v tehdy ještě Československé televizi (ČST). A od té doby ji určitá skupina lidí s určitým ideovým pohledem ve skutečnosti „vlastní“. V jistém smyslu byla Česká televize privatizována hned po Listopadovém převratu v roce 1989. Změna politiky v lepší systém závisí právě na nezávislosti České televize. Jedna z možností, jak zbavit ČT manipulativního vlivu ve smyslu termínu „opinion makers“ je volba editorů zpráv losem. Což je zatím hudba budoucnosti. Až ČT eticky dospěje…


    Vzpomenete si ještě na tzv. televizní krizi?



    Uplynulo již více než 15 let, takže většina lidé pod 35 let o této události nebude vědět vůbec a další velká část na to prostě zapomněla. Připomeňme si stručně, o co tehdy šlo:


    »Jako krize České televize nebo televizní krize je označován sled událostí na přelomu let 2000 a 2001, kdy se redaktoři zpravodajství s podporou předních politiků spjatých s havlovským křídlem a Čtyřkoalicí vzbouřili proti vedení České televize, které bylo považováno za spřízněné zejména s ODS, přičemž obě parlamentní komory se nakonec přiklonily ke vzbouřencům. Vzbouření redaktoři vytvářeli na obvyklé technicky profesionální úrovni své zpravodajství, zatímco oficiální vedení angažovalo jako ředitelku zpravodajství Janu Bobošíkovou a produkovalo od 24. prosince 2000 do 9. února 2001 jednoduché improvizované vysílání, které mezi příznivci vzbouřenců získalo podle hlavní moderátorky přezdívku Bobovize. Na způsobu přenosu pak záviselo, že k některým divákům se dostalo oficiální vysílání zpráv a k jiným zprávy zpracované původními redaktory: na pozemní vysílače bývalo dopraveno oficiální zpravodajství ČT a do satelitních a těch kabelových sítí, které přijímaly signál ze satelitu zprávy vzbouřenecké. Před budovou zpravodajství ČT v Praze na Kavčích horách se denně scházelo množství lidí a sledovalo na velkoplošných projektorech zprávy vzbouřenců. Leitmotivem krize byl možný politický vliv, který by nové vedení na tuto veřejnoprávní instituci mohlo mít, s perspektivou ovlivňovat nestrannost vysílaných pořadů.«

    Autor tohoto textu si vzpomíná mj. na poslance Rumla z havlova křídla, který se tehdy rozhodl na podporu vzbouřenců v ČT přespávat ve spacáku, viz mj. článek Balí Ruml spacák kvůli ČT? Za zmínku také stojí kauza odvolání ředitelky Nových médií Pavlíny Kvapilové, kterou veřejnost zná hlavně ze začátku nezvykle otevřeného pořadu Hydepark: Pavlína Kvapilová odvolána z místa ředitelky Nových médií ČT.


    Jisté je, že určité mocenské kruhy drží ČT jako vysoce strategickou kótu dodnes velmi pevně ve svých rukou, právě tyto kruhy určují, co se bude vysílat a co naopak nebude. Ani nevíme, kdo to přesně je. Tito lidé jsou v pozadí ČT. Práci s veřejným míněním, na kterou se tito neznámí lidé specializují, se říká agenda setting. A přestože ČT dnes neurčuje vše, to prostě není možné, má stále podstatný díl vlivu na veřejné mínění. ČT je tzv. opinion maker. Anglický termín opinion makers lze přeložit do češtiny jako „tvůrci veřejného mínění“. A vzhledem k roztříštěnosti celého mediálního prostoru, kdy každý hlásá své postoje a názory, má Česká televize stále ještě silný a často dominantní vliv.


    Blíže k pochopení, kdo ovládá ČT, možná budeme, pokud zjistíme, kdo řídí personální obsazení spolehlivých a prověřených lidí v reakci zpravodajství – viz např. tento přehled osob: Redakce zpravodajství ČT.


    Jak se vlastně stalo, že společnost se rozdělila (ve velké zkratce) na ty „slušné a etické“, které reprezentuje mj. tzv. „Nová levice“, což je dnes dominantní křídlo ČSSD v čele s Jiřím Dienstbierem v závěsu s loajálním B. Sobotkou, Špidlou, Škromachem, nebo i Chovancem a na zbytek, který buď nestojí za řeč, nebo je silově vytěsňován jako škodná z veřejného prostoru?



    Média a některé osobnosti Nové levice


    Z podporujících médií a osobností Nové levice můžeme jmenovat mj. v prvé řadě Deník referendum (DR): Šéfredaktor Jakub Patočka je řadovým členem ČSSD, redaktor Vratislav Dostál je od března 2014 člen Rady ČT, součástí týmu DR je též Saša Uhlová, dcera disidenta a chartisty Petra Uhla.



    Šéfredaktor Britských listů Jan Čulík vyměnil svobodu a nezávislost za jistější existenci katedry bohemistiky na univeritě v Glasgow. ČR usnesením vlády uvolnila granty pro tamní studium. Stipendium však nenese jméno např. J. A. Komenského, ale M. Albrightové.


    Blízko k Nové levici má i kulturní levicový čtrnáctideník A2 nebo nebo dříve zajímavě alternativní Britské listy Jana Čulíka , které však v poslední době (zejména po Majdanu) ztratily svůj původní levicově radikálně sociální náboj a zejména skrze redaktora Karla Dolejšího se začaly ostře a jednostranně vymezovat proti ruské geopolitice, tedy prozápadně. Možné vysvětlení této nové orientace může být velmi prozaické, najdeme jej skrze fotografii Jana Čulíka s bývalou ministryní českého původu M. Albrightovou – více zde: Bývalá americká ministryně zahraničí dr. Madeleine Albrightová slavnostně inaugurovala doktorandské stipendium v oboru českých studií na univerzitě v Glasgow ve Skotsku .


    Další souvislosti najdeme detailně zpracované mj. na webu Kosa Nostra: „Britské listy se ohledně konfliktu na Ukrajině a Ruska a jeho kroků staly skutečným jestřábem! V jednostrannosti pohledu na Rusko a dění na Ukrajině si nezadají s nejtvrdšími mainstreamovými hardlinery a snad dokonce i s ukrajinskou propagandou.“ – viz Přímá odpověď Kosy Janu Čulíkovi a také zde: Nepřímá odpověd Jana Čulíka na včerejší článek Kosy o Britských listech a nadaci Madeleine Albrightové na Universitě Glasgow .


    Této kauze se věnuje i článek uveřejněný na webu Čítárny – Stipendium Madeleine Albrightové, nedovzdělanost vlády ČR a zabedněnost na Hlídacím Psu : »Sobotkova vláda zcela (ne)záhadně zaplatí více než 4 miliony korun na doktoranské studie bohemistiky na Glasgowské universitě pro jednoho studujícího. Doktoranská studie je pojmenována po kontroverzní americké političce Madeleine Albrightové.«



    Čtyři noví redaktoři DR jsou nepochybně a vážně milí lidé, platí je však všichni občané z grantu Ministerstva vnitra ČR. Varování před riziky multikulturalismu od nich však nečekejme.


    V Deníku referendum začali od července 2015 působit 4 externisté, pod každým jejich textem je uvedeno „Text vychází v rámci projektu na integraci cizinců financovaného Ministerstvem vnitra ČR.“



    Příkladem za jiné budiž například text s jasným názvem Vědci doporučují otevřít hranice.


    Vidíme tedy, že jak v případě Britských listů, tak v případě Deníku referendum jde o peníze. A peníze dělají následně prestiž a vliv a tedy moc. V obou případech – tedy jak u stipendia M. Albrightové, tak i grantu pro Deník referendum – však vše platí daňový poplatník. A v obou případech je podporována agenda Nové levice: multi-kulti svět, v němž je snad již byť jen slovo „národní“ považováno za tabu.


    Takže se nám svět médií a jejich vlivové působení zřetelně rozdělilo: Na jedné straně jsou ti správní a etičtí, o jejichž vliv a názorovou sílu ve společnosti pečují shora granty (místní, krajské, státní, unijní, soukromé), na straně druhé jsou naopak lidé nízcí, zlí a xenofobní, kteří na žádné granty pochopitelně nárok nemají, protože žádné ctihodné ideje nehájí. A veřejnoprávní média (placená z daní nás všech) o nich informovat nesmí, aby se jejich zlé a lidsky malé myšlení dál nešířilo. (Pro jistotu: psáno ironicky.)


    Komu slouží Nová levice a její agenda multi-kulti


    Nezbývá než dodat, že vlna migrace vznikla mj. ale hlavně skrze geopolitický zájem USA, kdy generál Wesley Clark (velel operacím v Iráku) na svém videu již v roce v roce 2007 na kameru zcela jasně řekl, že má důvěrnou informaci, že USA chtějí obsadit 7 zemí do 5 let – viz video na YT 7 zemí do 5 let – Generál Wesley Clark mluví v roce 2007 o politickém puči v USA (a zapněte si CZ titulky, jsou tam).



    V Iráku zabijí teroristé podobný počet lidí jako v Paříži. Každé tři dny.


    Pokrytectví je, když vyvěšujeme na znamení soucitu vlajky Francie (130 mrtvých) a přitom naše zbrojovky „vesele“ vyrábějí a naše státy vyvážejí zbraně, HDP roste: V Iráku zabijí teroristé podobný počet lidí jako v Paříži. Každé tři dny.


    Připomeňme, že Irák byl přepaden v roce 2003 a zejména po událostech v Paříži (130 obětí islámských teroristů v listopadu 2015) bychom měli lépe a jasněji vnímat – alespoň my lidé slušní a vnitřně poctiví – ten doslova šílený nepoměr v míře urpení. Protože v Iráku poté, co jeho strukturu USA a „naše“ NATO pod vylhanými důvody zcela rozvrátily (Irák neměl ZHN a nijak nesouvisel s Bin Ládinem), umřelo přímém důsledku akce USA nejméně několik set tisíc občanů, horní odhady však uvádějí čísla i vysoko přes milion.



    Únor 2003: Filosof Erazim Kohák přišel se zlomenou rukou, nicméně s jasným postojem. Také muž, o něhož bychom měli stát: proč není kandidátem na prezidenta? Dlouho žil v Americe a má rád lidi žijící v USA. Přesto, a nebo právě proto, se k jejich politické linii vyjadřuje kriticky: na jedné straně podporují diktátorské režimy, na druhé mluví o demokracii. Zbrojí a chtějí jiné odzbrojovat. Jak se takové jednání vlastně definuje?


    Připomeňme, že v té době probíhaly po celém světě obrovské demonstrace proti válce USA (Česká televize o nich však ani tehdy prakticky vůbec neinformovala, snad proto, že Václav Havel byl velkým přítelem USA): V Paříži (800 000), v Římě (2.5 milionu) Berlíně (500 000), ve Washingtonu, v Melbourne (200 000), Barceloně (1 milion), v Madridu (1 milion), v New Yorku (500 000), Seville (250 000), v Athénách (200 000) španělském Oviedu (200 000), v Montrealu (150 000), v Dublinu (100 000), v Bruselu (100 000), v Lisabonu (100 000), ve španělském Las Palmas (100 000), v Cádizu (100 000), v Amsterdamu (80 000), v Torontu (80 000), Stockholmu (80 000), v Los Angeles (75-100 000), v Glasgow (60,000), v Oslu (60 000), v Seattlu (55 000), v Montevideu (50 000), v německém Stuttgartu (50 000), v Thessalonikách – v předsedající zemi EU Řecku (40 000), v Copenhagenu (35-40 000), ve švýcarském Bernu (40 000), v brazilském Sao Paulu (30 000), ve španělské Gironě (30 000), v kanadském Vancouveru (30 000), ve švédském Göteborgu (30 000), v Tokiu (25 000), v Budapešti (20 000), australském Newcastlu (20 000), ve Vídni (20 000), v Lyonu (20 000) a stovkách dalších měst… Více v článku Dlouhým spánkem spí město veliké… na Revue Časoděj, kde najdete i zvukovou stopu filosofa Erazima Koháka, jednoho z mála poctivě smýšlejících.



    Neuvěřitelná faleš a pokrytectví Nové levice


    Pokud někdo vyjadřuje obavy ze současné vlny migrace do Evropy (letos půjde přibližně o milion, a pokud budou i nadále platit zákony o sjednocování rodin, můžeme očekávat 5 až 8 milionů, přičemž neexistuje možnost, jak ověřit, kdo je aktivistou za Islámský stát) je ihned označen za fašistu a xenofoba. A to jsme u nás v České republice na tom ve srovnání s Německem, Francií nebo Anglií či Švédskem ještě velmi dobře, protože tamní hyperkorektnost jiné, než pozitivně optimistické „sluníčkářské“ názory neumožňuje. Ale proč jsem uvedl faleš a pokrytectví? Protože tím, že pomáháme imigrantům zde, v Evropě, kam směřují nejčastěji bohatí emigranti, kteří zaplatí za transport často tisíce dolarů, nijak neřešíme příčinu vlny migrace. Je to jen zcela falešná náplast na naši etickou potřebu pomáhat, protože získáme pouhý pocit, že se alespoň nějak podílíme na nápravě tohoto světa – skutečnou příčinu však neřešíme. A hlavně: Všechny informace, které ukazují na USA jako hlavního viníka, bez problému dál a dál podvědomě vytěsňujeme, nebo vše, co se nehodí do obrazu světa, v němž vláda USA koná dobro, považujeme za ruskou propagandu. Také jsem poznal mladé cyniky, kteří fandí USA proti Rusku prostě proto, že v USA je vyšší životní úroveň a v New Yorku se žije podle nich lépe, než v Moskvě. Kde je pravda, je nezajímá.



    V. Bělohradský: „Výrazem lidská práva se zakrývá jeho rozhodně proamerický postoj v zahraniční politice. Jeho politika není nic jiného, než jednoznačná podpora role USA ve světě…“


    Jak dlouho ještě budeme té pohádce o roli USA jako o obhájci spravedlnosti a práva ve světě věřit? Viz mj. video DVTV, zejména od času 18.30: Bělohradský: Společnost rozpoltila přímá volba prezidenta, kde filosof Václav Bělohradský říká, že to byl právě Václav Havel, kdo vytvořil představu o Václavu Havlovi: „Výrazem lidská práva se zakrývá jeho rozhodně proamerický postoj v zahraniční politice. Jeho politika není nic jiného, než jednoznačná podpora role USA ve světě… Za druhé, on představuje např. pro umělce laskavou tvář politikly, laskavou, milou…, což je nereálný obraz, on byl zmytizován, kam to povede … jak rozbije Evropskou unii…“ Atd.


    Za zmínku v této souvislosti stojí dopis amerického senátora za US stát Virgínie Richarda Blacka prezidentovi Sýrie Bašáru Asadovi (zaslal jej 1. dubna 2014), ve kterém ocenil, že prezident Asad pomohl při osvobození křesťanů. Tento dopis stojí za pozornost. Plné anglické znění přinesl mj. seriózní kanadský zdroj Global Research: Virginia Senator Thanks Syrian President Bashar Al Assad for Saving the Lives of Christians. Americký senátor zde mj. upozorňuje, že je to právě vláda USA, které existence Islámského státu vyhovuje. Dále upozorňuje, že Islámský stát je vyzbrojen zbraněmi americké výroby. Následný rozhovor se senátorem přinesl například rakouský magazín Direkt Info: Americký senátor: „Válka proti Sýrii je nelegální útočná válka“. Black zde jasně říká, že zásah Ruska proti teroristům přijal s úlevou.


    Vidíme, že zahraniční politika USA dokáže nejen posílat armády do cizích zemí pod rouškou ochrany lidských práv, ale také dokáže zajistit „mediální podporu“ po celém světě. Ale bylo by naivní myslet si, že se to děje např. jen skrze uplácení. Vliv vlády USA v ČR dnes zajišťuje např. Jiří Dienstbier mladší, který je synem disidenta a chartisty Jiřího Dienstbiera staršího – viz mj. – Stát a Evropa jsme my – umřel Jiří Dienstbier. Jiří Dientbier mladší (ČSSD, Nová levice) se narodil ve Washingtonu v USA v roce 1969, proto je zároveň občanem USA.


    USA chartisty podporovaly, kongres USA financoval Hlas Ameriky. Důležitá je ale otázka, proč nás měla před rokem 1989 vláda USA ráda. Přesněji, proč se tak tvářila, proč to dělala. Proč přesně podporovala chartisty? Aby se nám lépe žilo? – Ale kdež… Dnes jasně vidíme, že vláda USA vždy podporuje opozici v těch zemích, které chce ovládnout, v nichž chce získat vliv.

    Krátké časové okénko, během něhož se autentický zájem občanů ČR před rokem 1989 protnul s geopolitickým zájmem administrativy USA (expanze), skončilo. Avšak naivní lidé vezoucí se dodnes na ideové vlně vstřícnosti vůči geopolitickým zájmům USA, až fanaticky odmítají pochopit, jak strašná tato politika je, jak strašná je míra utrpení, kterou jejich oči snad až úmyslně nevidí. Refugees welcome! Hle, nesmírné utrpení válek a expanzí velmocí zmizí ze světa. Naše Nová levice tak kráčí pevně ve stopách zájmu vytyčeném Václavem Havlem – kritizovat USA se nesmí. Je s podivem, že těmto etickým a jemným lidem (ironie) nijak nevadí sankce proti Rusku, které pochopitelně odnesou opět děti z chudých ruských rodin, nikoliv ruská věrchuška. Jak povrchní, jak domýšlivé, jak nízké.



    Nelze vyřešit příčiny bojů na Středním východě, pokud se neodhodláme k jasné a ostré kritice USA jako jedné z hlavních příčin. Vždyť USA je přirozená multi-kulti země, kde slovo národ neexistuje, v níž lidé nemají své dobré kořeny a i nám je podle jejich vzoru diktováno mj. třeba i to stěhování za prací. Přátelství (včetně přátelství našich dětí) nemají hrát žádnou roli, rodina není podporována, první místo má práce a zájem velkého kapitálu. Lidé nemají mít sílu, nemají mít schopnost hájit své zájmy… Atd. Cui bono?


    A jak s tím souvisí Adam Bartoš? Ten bude, bohužel, opakovat nejednu autenticky dobrou a správnou věc, bude mluvit o rodině, bude mluvit o podpoře národního zájmu atd. Jenže slušný člověk přece takovému nahnědlému xenofobovi , který nesnáší homosexuály, věřit nebude. Refugees wilcome!



    Každý slušný člověk věří, že ani milionová vlna imigrantů ze zemí, v nichž naše armády za staletí zanechaly miliony mrtvol, Evropu nijak neohrozí. My přece chceme věřit tomu, že když budeme mít rádi my je, budou mít rádi (všichni) i oni nás (ironie).


    Nalezeno aktuálně na Facebooku:




    Ondřej Slačálek (Nová levice): »Fakt by mě zajímalo, kde je v Česku nějaká „politická korektnost“. Vždyť v Česku neplatí ani základní (ústavní) zákony garantující náboženskou svobodu – klidně tu může působit hnutí požadující (za setrvalého štvaní a hnusné propagandy srovnatelné s antisemitismem 20. století) postavení islámu mimo zákon a vystupuje tu s ním prezident, který na ústavu přísahal. Robejšek klidně v ČT vyzývá k vedení válek bez pravidel, podobně jako to dělají teroristé – a nic, všichni mu tleskají a ještě opakují jeho perzekuční blud o politické korektnosti, která mu brání jeho myšlenky rozvinout plně, do důsledku.

    Myslím, že to Lucie ve svém statusu skvěle vystihla a citlivě domyslela výroky Robejška a spol. – směřují proti poučení z 20. století a proti hodnotám, které brání ústavy liberálních demokracií. Je jasné, že bude třeba tvrdě vystoupit vůči militantnímu islamismu. Pokud by Evropa chtěla zachovat své liberálně demokratické zřízení, musela by zrovna tak vystoupit proti těm, kteří na tyto hodnoty útočí z islamofobních pozic, na Robejška a Konvičku. To se pochopitelně neděje, což je mimochodem další doklad, že blábolení o vládě politické korektnosti je zcela mimo, je to kombinace perzekučního bludu, neschopnosti vyrovnat se s nesouhlasem a propagandistické zbraně. «



    Jiří Peňás: »Ano, souhlasím, proto je v bytostným zájmu Evropy neeskalovat situaci, v tomhle případě neposilovat islámskou přítomnost v Evropě. I v zájmu těch normálních muslimů, kterých, jak věříme, je většina. To je to, o čem mluvil ten Gepard v tom románu.



    Ondřej Slačálek (Nová levice): »Ty mluvíš ale doslova jak ten Peroutka ve třicátých letech (je v zájmu československých Židů, aby se nezastávali těch rumunských, kteří sem chtějí emigrovat). Ano, v zájmu Evropy je deeskalovat situaci. A cestou k tomu je rozlišovat mezi muslimy, nikoli ukázat jim všem dohromady jedno velké „fuck off“.«



    Jiří Peňás: »Kde tohle psal Peroutka – v březnu 39? Ale ano, samozřejmě, že je nutný rozlišovat – a máš pocit, že se to děje?«



    Jiří Peňás: »A mimochodem to srovnávání se Židy ve 30. letech má zásadní zádrhel. Neexistoval židovský terorismus a neexistoval – jistě v Palestině, ale to byl jiný příběh.«


    PS: Nevíte, kde prodávají tu křišťálovou kouli ke správnému rozlišování muslimů, o kterém hovoří v závěru pan Slačálek?


    Autor: Michal Rusek



    Zpět Zdroj Vytisknout Zdroj
    Nahoru ↑