V průběhu 24ti hodin jsme dostali v úterý minulý týden opět pádné důkazy k tomu, že nás jako voliče nejen politické kasty a vedoucí média nechávají na holičkách, ale také v Bruselu se tvrdě pracuje, aby nás zbavili svéprávnosti, podryli naše občanská práva, a i přes údajnou svobodu projevu, nás umlčeli. Rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD), zvrátit tzv. „dohodu Safe Harbor„, z roku 2000 mezi EU a USA, připomíná nám spíš znovu to, jak nás aparátčíci z mocenské centrály EU chtějí prodat americkým zájmům.

Evropská unie se rozhodla na začátku minulého desetiletí, že Spojené státy jsou „bezpečným přístavem“ pro osobní údaje.

Důvod: V souladu s právními předpisy EU, tyto údaje smějí být předány do dalších zemí pouze v případě, kdy tyto jsou považovány za „bezpečný přístav“. Dohoda se stejným názvem to se Spojenými státy stanovuje již 15 let .

NSA aféra nicméně opět ukázala, že USA jsou vším jiným, než ochranným stanovištěm osobních údajů, jsou spíše chobotnicí, která nasává z digitálního vesmíru to, co právě chce mít, i když kvůli tomu bude napíchnut telefon vládního představitele.

ESD soudci zpečetili, že údaje evropských uživatelů internetu v žádném případě nejsou v USA dostatečně chráněny.

Rakouský aktivista na ochranu dat Max Schrems vidí v rozsudku ESD těžkou ránu pro globální sledování ze strany Spojených států. Ale odborníci v oblasti IT již předpovídají, že americké společnosti od Googlu přes Apple až k Facebooku se dají jednoduchými zásahy z této nové situace osvobodit. Malé kliknutí myší, jako na příklad použití takzvaných „cookies“, které tím uživatelé povolí,by mohlo být použito pro následné hromadné špehování uživatelových dat.

Otázky, jako například, kterou FAZ klade po tomto rozsudku – „Jsou naše data teď bezpečnější?“ - jsou tedy zařazeny někam mezi cynické a naivní.

Přinejmenším také tolik starostí si musíme dělat kvůli další těžké ráně, kterou nám jako občanům uštědřuje EU a USA. Jde o tzv. EU-toleranční zákon, což je neslavný kus papíru, který je nám podstrčen jako „rámcové dílo pro podporu tolerance“, ale mohl by z velké části ve skutečnosti dalekosáhle odstranit zbývající svobodu mínění v Evropě, na základě jeho použití.

Rumunsko je nyní první ze zemí EU, která tzv »European Framework National Statute For The Promotion Of Tolerance« zavádí. Jeho hlavní body zní neškodně a velmi pozitivně: Úcta k lidské důstojnosti je založena na uznání rozmanitosti lidí. Tolerance představuje v této souvislosti „otevřenost k neobvyklým nápadům a způsobům života.„

A v zákoně to pokračuje: Tolerance je „životně důležitým předpokladem pro úspěšné soužití různých skupin v jedné a téže národní společnosti.“

Máte při čtení těchto řádků tu stejnou myšlenku jako já? – Tento zákon se zdá, jako by byl vyroben pro aktuální příliv uprchlíků. Přesně včas, jako je tomu při na minutu přesné dodávce stavebních dílů na montážní linku nějaké velké automobilky. Taková časová shoda okolností, ale také to, že zákon v Bruselu byl prosazen jen o něco déle než před rokem, před nárůstem probíhajícího přílivu uprchlíků a nyní, na jeho průběžném vrcholu, byl uveden v první zemi EU v platnost.

Jak dlouho to ještě asi bude trvat, než bude ratifikován u nás, možná dokonce v balíčku s nouzovými zákony či nucenou půjčkou na náš majetek, protože finance obcí a spolkové vlády budou jednoduše vyrabovány uvítací kulturou?

Ale dále v zákoně: Soužití různých skupin – etnické a náboženské skupiny (v dlouhodobém horizontu paralelní společnosti) jsou zde asi míněny - „obohacuje a posiluje soudržnost národní společnosti, identitu této společnosti nebo její sdílené hodnoty, historii , úsilí nebo cíle by to nemělo zohledňovat“.

Že se jedná o ideologickou vysněnou tanečnici z hlav naivních popíračů reality, by mělo být jasné každému člověku, který zná jen jednu část světa. Dokonce ani tradiční – opravdové – přistěhovalecké země nikdy nedosáhly tohoto harmonického cíle, ani zdaleka, jak jsem zažil během 18 let pobytu v USA, Malajsii, Číně a Kanadě.

Kanada vítá po desetiletí tolik migrantů jako podíl populace (asi jedno procento), stejně jako Německo v rekordním roce 2015. Brazílie zažívá od doby portugalské kolonizátorské nadvlády jednu migrační vlnu za druhou: Portugalce, africké otroky, Italy, Holanďany, Němce, Japonce, atd.

Všichni se v Brazílii protkali do etnické mozaiky, která se náhodnému pozorovateli ve zbytku světa jeví jako barevná, nádherná hra barev a přesto skrývá brutální realitu.

V případě Brazílie se dá jako skličující prokázat výrazná souvislost mezi světlou barvou pleti a vyšším příjmem, a to v oficiálních statistikách. V Kanadě „se v indicky ovlivněné městské části Vancouveru „Surrey,“ mluví hindštinou a pravidelně se vynořují spálené mrtvoly žen, které se staly oběťmi vraždy ze cti.

Pokaždé je kolem toho pokřik, ale nic se na tom nezmění. A ve většinově čínské čtvrti Richmond ve Vancouveru, jako by to byl medicínský „zázrak“, se rodí více chlapců než dívek.

Nikdo nemá zájem toto změnit, zůstává se u paralelních společností s jejich vlastními zákony, často nábožensky zdůvodněnými. Ty nemusí být ani zapsány, aby se dodržovaly. Paralelní společnosti jsou tak výrazné, že vysoce kvalifikovaní lidé z jiných – především asijských – částí světa se přistěhují a pak i přes jejich kvalifikaci nejsou odpovídajícím způsobem zaměstnáni, protože uznávací průmysl je chce strašně drahými kurzy přinutit, aby dohnali kanadský ekvivalent toho samého vzdělání před tím, než získají oprávnění.

Tady se na konec tvoří etnická a řemeslnická gheta, která vedou k tomu, že ve Vancouveru člověk, který dostane srdeční infarkt nejdříve běží k taxíku. Protože podle místního vtipu je velká šance, že za volantem žlutého vozidla sedí indický kardiolog.

Takové podmínky tady nikdo nechce, ale nedají se vyloučit při stále vznikajících paralelních společnostech, ani tehdy když taková země jako je Kanada, jde dál než Německo tím, že zve cílevědomě do země některé profese , k tomu má obrovské množství země a půdy, a dokonce převážně dostává opravdu dobře vzdělané Asiaty. Tvoří více než polovinu současného přistěhovalectví.

Tolik k ideologickým tanečkům kolem přílivu uprchlíků a jeho údajného požehnání pro Německo. Ale o to se tomu tolerančnímu zákonu opravdu nejedná.

Chce ve skutečnosti svůj toleranční nárok otočit do protikladu, jakékoliv negativní prohlášení proti menšinám podchytit a na to vytvořit kontrolní orgány, které s nasazenými civilními silami budou čenichat v našem smýšlení a prohledávat naše příspěvky na sociálních sítích kvůli potenciálně tolerančně-relevantnímu obsahu, který nebude pasovat stanovisku diktátorů evropského multikulturalismu. Porušení jsou postižitelná jako trestný čin.

K tomu se plánuje školní indoktrinace, která má zaručit vymývání mozků od mateřské školy až po gymnázia a vysoké školy. Mimochodem: Zákon byl dodržován na internetu v době, kdy politici tohoto kontinentu plného pokrytectví byli pobouřeni NSA-špionáží v našich e-mailech, telefonních hovorech – a dokonce i mobilu kancléřky.

Katalog, který dal tomuto zákonu základ, pochází od Evropské rady o toleranci a usmíření (ECTR). Tato nevládní organizace byla založena v roce 2008 bývalým polským prezidentem Aleksandrem Kwasniewskim a prezidentem Evropského židovského kongresu, Moše Kantorem. Její vedoucí členové, včetně Rity Süssmuthové, jsou tam uvedeni na seznamu.

Autor: Markus Gärtner

Zdroj: http://info.kopp-verlag.de/hintergruende/europa/markus-gaertner/eu-toleranzgesetz-die-multikulti-stasi-nimmt-ihre-arbeit-auf.html