Otázka je prostá a naprosto logická: pokud hovoříme o ropné válce, pak – kdo jsou bojující strany? Ropu těží, prodávají, transportují, skladují, kupují, zpracovávají. A jaké to jsou podniky nebo společnosti, které jsou tím vším, přesněji řečeno, zaneprázdněny?

Přívrženci liberálních ekonomických teorií z doby pěrestrojky nám hlásají, že vše řeší trh se svou „neviditelnou rukou“, a proto trh s ropou nemůže být výjimkou. Cesta prodeje ropy prý vypadá takto: kupujících je méně – zpracovatelé snižují ceny – kupující oživují – zvyšují se ceny. Je možné TOMUHLE věřit? Jako že: „Ropa je nyní drahá a tak my, stát xxx, letos nebudeme nakupovat, počkáme, až zlevní.“ Představte si to: zemi, kde v daném roce nepracují tepelné elektrárny, nejezdí automobily, vlaky stojí – představujete si to? Je to nesmysl, že? V ropném sektoru ekonomiky totiž zákony trhu nefungují, tady pěkná slova nepomohou. Ať je ropa levná nebo drahá, koupit se musí.

Nyní totéž, ale trochu podrobněji. „Soukromý vlastník je vždy efektivnější než stát.“ Tohle nám věšela na nos média v době privatizace, a o tom brumlají ještě i nyní, když obhajují snižování státního sektoru ekonomiky. Ale slova jsou jen slova. Nás zajímají fakta, ta jsou nevyvratitelná. Pojďme si to ověřit.

Řekneme-li „ropa“, myslíme OPEC, protože OPEC kontroluje nejméně 40 % světové ropy. Beru na vědomí seznam a procházím ho popořádku.

Které společnosti v těchto státech spravují ropu? Komu náležejí naleziště, kdo provádí sondy, kdo těží a kdo obchoduje?

Alžírsko

Sonatrach – alžírská státní ropná a plynárenská společnost, státní podíl – 100%. Podle jejích ekonomických ukazatelů je to největší společnost nejen v samotném Alžírsku, ale i v rámci celého afrického kontinentu. Alžírsko v letech 1970 – 71 znárodnilo veškerý ropný a plynárenský průmysl, poté, co ho vzal francouzským společnostem a klidně, bez ohledu na „posvátné zákony trhu“ jej – celý! – převedl do svého vlastnictví. Média nekřičí, neřvou nic o „diktatuře“ a „Mordoru“, všechno je v pořádku. A „neefektivní“ státní podnik těží, prodává, zpracovává, a transportuje veškerý plyn a všechnu ropu Alžírska, dokonce i investuje, pravidelně a s potěšením, do výroby elektřiny. Vlastní podíly v nejrozličnějších společnostech pracujících v různých regionech – v Tunisu, Líbyii, Mali, Nigeru, Egyptě, Španělsku, Itálii, Portugalsku, Velké Británii, v Peru i v USA… Jak vypadá neefektivní společnost, nám říkají ratingy. V případě Sonatrach přitom platí, že má: 12. místo mezi světovými ropnými společnostmi; 13. místo mezi vlastníky zásob a zpracovateli; 4. místo mezi vývozci zkapalnělého zemního plynu; 5. místo mezi exportéry konvenčního plynu atd. atd. 5.000 zaměstnanců, zisk 5 – 6 miliard ročně. Tak co, liberálové?!…

Angola

Situace v zemi je „veselá“ – války, povstání a tak. Ale s ropou a plynem to je jednoduché: všechno je v majetku státní společnosti Sonangol. O úspěších této firmy lze mluvit dlouho: část investic do hlubinných vrtů francouzského Totalu ve výši 16 miliard dolarů, čínské úvěry ve výši 2 – 3 miliardy ročně, výstavba závodu na zkapalňování plynu, společný podnik se Švédy, vlastní a spravuje 23 obrovských ropných tankerů, investice v energetice i do rozvoje, spolupráce se všemi velkými ropnými společnostmi. Ale princip stejný: všechna pole, zjištěné zásoby, které jsou dnes odhadovány na 12,6 miliard barelů, zůstávají v majetku státu. I mezinárodní giganti ropného průmyslu (o nichž bude řeč níže), spolupracují s Angolany a neřeší se ani demokracie, ani další lidská práva. Prostě – ropu hledat / dobývat / transportovat je třeba… Obchod s neviditelnou rukou v tomto případě – nevidím.

Ekvádor

Státní společnost se jmenuje PetroEcuador. 75% v Ekvádoru vytěžené ropy a plynu patřící jedinému státnímu podniku v zemi jde do jednoho potrubí, investice směřují do tepelných elektráren, do rozvoje, do společného zpracovatelského závodu, do zkapalňování plynu atd. Obecně platí, že další text by se nelišil od předchozích.

Írán

Írán v tomto roce končí V. pětiletku… Íránské RussianRadio, 20. března 2015 uvedlo: „V současné době je výrobní kapacita odvětví 46 milionů tun produktů za rok. Do konce pátého pětiletého plánu rozvoje země (ke konci roku 2015) výrobní kapacita petrochemického průmyslu Íránu dosáhne 100 milionů tun produktů ročně v celkové hodnotě okolo 20 miliard dolarů. V průběhu plnění 4. pětiletky rozvoje země bylo realizováno 26 petrochemických projektů v objemu vloženého kapitálu ve výši 19 miliard 286 milionů dolarů.“

Ne, tohle není raport k dalšímu sjezdu KSSS, to je – Írán! Navrhoval bych si velmi dobře zapamatovat slova vůdce Islámské revoluce ajatolláha Chomejniho – hodí se, abychom pochopili mnoho z toho, co proběhlo a probíhá v putinovském Rusku.

„Ropa musí být vyvedena z příjmových kapitol rozpočtu země a stát se faktorem ekonomického rozvoje a síly Íránu. Utrácet příjmy z ropy na řešení problémů bydlení je nerozumné a krajně škodlivé. Příjmy z ropy v jejich dnešní podobě jsou slabým místem většiny zemí produkujících „černé zlato“, protože tyto země prodávající svoji ropu v souladu s potřebami a politikou západních ropných společností se nesnaží o rozvoj svého průmyslu, ale jen plní kapsy svých vládců, skutečné zisky nedostanou a průmysl těchto zemí zůstává nerozvitý. Je nezbytné přijmout opatření, aby země mohla těžit ropu na základě svých vlastních zájmů a rozhodnutí, ale pro to je třeba vyvinout hodně úsilí a dosáhnout skutečného pokroku, který změní Írán ve vzor pro ostatní země v plném smyslu toho slova. Je nutné díky vědecko-výzkumnému úsilí vyvést zemi mezi lídry vědeckých technologií.“

Ropná i plynárenská odvětví íránského průmyslu jsou plně pod kontrolou státu. Státní ropná společnost – Národní íránská ropná společnost (NIOC — National Iranian Oil Company) řídí výzkum a přípravu ropných a plynových nalezišť. Zabývá se zpracováním i přepravou suroviny i ropných produktů. Národní íránská plynárenská společnost (NIGC — National Iranian Gas Company) se zabývá těžbou, zpracováním, transportem i exportem plynu. Řešení otázek petrochemického průmyslu je svěřeno Národní petrochemické společnosti (NPC — National Petrochemical Company). A dál by bylo prakticky totéž, co bylo napsáno o předchozích zemích a jejich státních podnicích.

Abych vás neokrádal o čas a nezabíral příliš mnoho místa, uvedu už jen jména dalších ropných společností OPEC.

Saúdská Arábie - Saudi Aramco

Kuvajt - Kuwait Petroleum Corporation

Spojené arabské emiráty - Abu Dabi National Oil Company. Co se týče emirátů, ve skutečnosti je to sedm částí, ale všechna ropa a všechen plyn jsou v rukou jedné státní společnosti.

Katar - Qatar General Petroleum Corporation, 100% průzkum i těžba ropy. Qatar National Oil Distribution Company je společnost, která se zabývá zpracováním a prodejem.

Petroleum Development Oman, National Oil Corporation of Libya, Petroleos de Venezuela…

A co trh? Soukromí vlastníci? Ani tady nejsou výjimky: pokud je na území státu naleziště ropy, pak je vždy v majetku státu, spravováno společností patřící státu. A to nejen v zemích OPEC, ale stejně tak v kterémkoli jiném. Internet dovolí si to ověřit bez velké námahy.

Indonésie – Petromina, Gabon – Societe nationale Petroliere Gabonise, Mexiko – Pemex. Bolívie – Yaciemientos Petroliferos fiscales Bolivionos. V Norsku – již není Statoil ale StatoilHydro, protože Norové spojili aktiva ropy a zemního plynu. Můžeme pokračovat dál, ale není tu žádná výjimka z pravidla. Je-li někde ropa, pak tam je i státní společnost, která se jí zabývá.

Nu, a co ony známé nadnárodní ropné společnosti, jejichž reklamy vidíme každý den? Exxon, BP, Total… Až budete mít čas, prostudujte si seznam akcionářů – všichni jsou totiž z těch států, které tvoří IEA. Ano, v Severním moři u Velké Británie je ještě 270 nalezišť, ale počet vrtů se od roku 1970 snížil a pád cen v roce 2014 dostal ropný průmysl království na hranu krachu. Zde je leitmotiv jednoduchý: nemáte-li vlastní ropu, je nutné spojit všechny možné finanční zdroje a vykoupit koncese, zorganizovat společný podnik se státními společnostmi a těžit ropu po celém světě. Tam představitelé nadnárodních gigantů také propagují liberální přístup k ekonomice. Tam je to místo, odkud na vývoz jdou slova o „neviditelné ruce trhu“ a o „efektivitě soukromých vlastníků“. Strůjci jsou jako obvykle Američané, ale my se vykašlem na slušnost a pozorně se podíváme, jak se věci mají s ropným průmyslem ve státě USA. Svět se stal globálním a tajemství už moc nezůstalo…

Zdroj: http://politrussia.com/ekonomika/energeticheskie-voyny-voyuyushchie-476/

Předchozí části:

http://www.nwoo.org/2015/10/05/energeticke-valky-rozbor-mytu-o-ropnem-krachu-ruska-1-cast/

http://www.nwoo.org/2015/10/08/energeticke-valky-rozbor-mytu-o-ropnem-krachu-ruska-2-cast/