Podle informace historiků mezi 60 tisíci účastníků Slovenského národního povstání bojovalo proti nacistům 15 tisíc partyzánů včetně asi 3 tisíců sovětských občanů, z nichž většina uprchla z německého zajetí. V řadách partyzánů hrdinsky bojovali na území Slovenska také vojáci operačních skupin 4. (zafrontové) Správy lidového komisariátu státní bezpečnosti (NKGB) SSSR.Vedle plnění operačních, bojových, výzvědných a diverzních úkolů v hlubokém týlu německých vojsk vytvářelo velení operačních skupin partyzánské oddíly ve složení vojáků a důstojníků slovenské armády, kteří odmítali nacistickou ideologii.Po začátku povstání se staly operační skupiny NKGB jedněmi z organizujících center odporu hitlerovskému Německu na území Slovenska.Zveřejněné fotokopie souhrnných hlášení 4. Správy lidového komisariátu státní bezpečnosti SSSR svědčí o aktivitě operačních skupin NKGB pod velením Hrdinů Sovětského svazu podplukovníka státní bezpečnosti Nikolaje Prokopjuka „Lovci“ a majora státní bezpečnosti Viktora Karaseva „Olymp“.V prvních srpnových dnech roku 1944 překročily tyto operační skupiny hranici Slovenska a zahájily aktivní bojové akce v týlu nepřítele. Poté, co vstoupily na území Slovenska, operační skupiny sbíraly a pravidelně posílaly do Moskvy výzvědnou informaci o vojenské a politické situaci v zemi.Prvního září roku 1944 přišla od operační skupiny Karaseva zpráva o tom, že 30. srpna se obrátila tajná rozhlasová stanice na Slovensku jménem tak zvaného Národního výboru Československé republiky na občany všech národností s výzvou k ozbrojenému povstání proti německým okupantům.Den poté přišel od Karaseva radiogram o tom, že v Čechách a na Moravě „byl zaveden tvrdý policejní režim“, a že na slovenském venkově byla zřízena síť četnických stanovišť. V tomto radiogramu se uvádělo, že „aktivní boj proti Němcům se v Čechách a na Moravě nesvádí, i když v zemi existuje nelegální Benešova organizace, která spojuje všechny protifašistické živly. Obyvatelstvo země projevuje hluboké sympatie k Sovětskému svazu. Češi pomáhají ruským válečným zajatcům utíkat z koncentračních táborů a ukrývají je před Němci“.Podle informace operační skupiny na území Slovenska německá vojska zajala na podezření z neloajálnosti všechny posádky, v nichž bylo 200 až 2 tisíce slovenských vojáků a důstojníků. Němci začali slovenské vojáky odzbrojovat a posílat je spolu s civilisty do koncentračních táborů.Na žádost slovenských důstojníků zformoval Karasev ze Slováků bojové oddíly a stanovil jim konkrétní úkoly v boji s Němci. Osmého září roku 1944 náčelník 4. Správy NKGB SSSR komisař státní bezpečnosti 3. stupně Pavel Sudoplatov hlásil lidovému komisaři státní bezpečnosti SSSR Vsevolodu Merkulovovi o tom, že v průběhu dvou dní (3. a 4. září) zformoval Karasev 20 bojových oddílů ze slovenských vojáků a důstojníků, přičemž jejich bojové jádro tvořilo 5 až 10 lidí z počtu vojáků a velitelů sovětské operační skupiny.V době 3. až 15. září roku 1944 operační skupina spolu se slovenskými oddíly vyhodila do povětří 25 automobilů, jeden autobus, 3 obrněná vozidla a 6 tanků včetně jednoho tanku Tiger, byl sestřelen a zničen i s pětičlennou posádkou letoun Focke-Wulf, bylo zabito a zraněno přes 270 německých vojáků a důstojníků.