Takhle pro Sputnik v souvislosti s natáčením filmu „Žlutý dům“ z produkce Srbské rozhlasové televize (RTS), vypráví Katarina Vitoševićová z města Orahovac v západním Kosovu. Její otec Siniša byl spolu se svým přítelem Gradimirem Majmarevićem unesen a stal se nezvěstným 22. června 1999 na cestě do vesnice Velika Hoča.Později se Katarina z médií dozvěděla, že jejího otce a přítele viděli koncem července nebo začátkem srpna poblíž vesnice v severní Albánii.V tom roce 1999 bylo uneseno mnoho lidí. O děsivých událostech spojených s obchodem s lidskými orgány vypráví film RTC, který byl natočen podle zpráv Dicka Martyho* a mise OSN v Kosovu (UNMIK) z roku 2003. První část natáčení právě skončila. Vychází z výpovědí osmi svědků albánské národnosti, kteří byli členy teroristické Kosovské osvobozenecké armády a kteří se přímo či nepřímo podíleli na transportu lidí z Kosova do Albánie.„Žlutý dům“ je pouze tranzitní bodAutorka filmu Žlutý dům Slađana Zarićová v rozhovoru pro Sputnik připomíná, že únosy začaly, když srbské bezpečnostní síly již nebyly schopny řádně působit v Kosovu a Metochii. Svědci, kteří se přímo či nepřímo podíleli na převozu, říkají, že jak Srbové, tak i Albánci, o kterých bude ve filmu řeč, byli nejprve drženi ve sklepích a pak byli ve druhé polovině července 1999 přemístěni do několika lokací v Albánii.Dodává, že výběr lidí, kterým byly odebírány orgány, byl také prováděn na základě jejich zdravotního stavu, rozboru krve a ultrazvuků. Šlo výhradně o obchod s ledvinami.„Na rozdíl od srdce a dalších orgánů mohou ledviny při správném skladování přežít mimo tělo 24 hodin. Na druhou stranu je pro ledvinu velmi obtížné najít shodu mezi příjemcem a dárcem. To je důvod, proč byli ti lidé přesouváni z domu do domu a proč podle Martyho také trávili několik měsíců v Albánii. Byli zabiti těsně před explantací orgánů, načež orgány byly transportovány do Istanbulu přes letiště v Tiraně,“ říká Zarićová s tím, že přesný počet lidí, které takový osud potkal, není znám.Když sousedé zastaví auto...O natáčení filmu ví i Slobodan Stevanović z vesnice Donjice, jehož syn Vlastimir byl ve věku 29 let mobilizován. Vlastimir jednou v sobotu 12. června jel autem z vesnice do města pro jídlo spolu se Slobodanovým bratrancem.Slobodan se okamžitě vydal syna hledat, ale marně. Otec se nakonec vydal do Prizrenu, města, kde se nacházela jeho armáda.„Přišel jsem přímo k veliteli Božidaru Deliciovi, který mi řekl „uvidíme“. Co uvidíme, říkám, armáda je stále ve vašich rukou, obkličte vesnici a najděte člověka. Velitel odpověděl, že nic z toho udělat nemůže, protože přišel KFOR. Právě v ten den vstoupili do Kosova, tak to bylo,“ říká Stevanović.Slobodan nechce věřit, že jeho syn skončil ve „žlutém“ či jiném domě, ze kterých byli unesení lidé převezeni do Albánie a pak zabiti tím nejstrašlivějším způsobem.„Stále mu zapaluji svíčku, jako by byl naživu,“ říká Slobodan.*Poznámka: Speciální zpravodaj Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE) Dick Marty v roce 2010 předložil svou zprávu, ve které se uvádí, že na konci 90. let během ozbrojeného konfliktu v Kosovu mezi Srby a Albánci vznikla v kraji zločinecká skupina zabývající se únosy lidí z řad Srbů, neloajálních Albánců a lidí jiných národností s cílem barbarského odebrání jejich orgánů za účelem dalšího prodeje.Podle výsledků vyšetřování bývalé prokurátorky ICTY pro bývalou Jugoslávii Carly del Ponteové a Dicka Martyho byly od roku 1999 prováděny operace „černých transplantací“ v takzvaném „žlutém domě“ na severu Albánie. Vyšetřováním těchto zločinů se i nadále zabývá zvláštní soud v Haagu pro zločiny v Kosovu.