Ivo Šebestík: „Když se v roce 1985 stal v Sovětském svazu Michail Gorbačov generálním tajemníkem ÚV KSSS a zakrátko na to začaly do Československa přicházet zprávy o perestrojce a glasnosti, uvědomovali si lidé v naší zemi, že se takto možná objevuje naděje na uskutečnění toho, co se nepodařilo v procesu Pražského jara. Tedy obdařit socialismus ‚lidskou tváří‘ a reformovat jej do podoby jakési ‚třetí cesty‘. Tedy už ne bolševický model, ale ani amerikanismus Západu. Ovšem mimo jiné právě ‚hrozba‘ uskutečnění autonomní demokracie nezávislé na USA zbavila československý reformní experiment západní podpory.A domnívám se, že právě zde, v nepochopení skutečných záměrů USA, Velké Británie a některých dalších zemí Západu, vězel tragický omyl Michaila Gorbačova. Nepostřehl, že Spojené státy hodlají oslabení Sovětského svazu využít na sto procent a završit tak dlouhodobé anglosaské úsilí o získání kontroly nad obrovskými prostorami, surovinami a energiemi Ruska, nad jeho trhem, vědou i pracovní silou. Sovětský svaz byl pro Západ v podstatě zástupným pojmem. Co Západ zajímalo, bylo vždy a jedině Rusko. Studená válka byla vedena proti Rusku, všechny ostatní svazové republiky měly být v procesu zatlačování Ruska a jeho následné ‚správy‘ západním kapitálem obráceny proti Moskvě. Proto také obrovský nástup rusofobie v zemích bývalého sovětského bloku nesměřoval proti SSSR, ale výhradně proti Rusku a Rusům. Úplně se zapomnělo na to, že ve stranických aparátech SSSR se to hemžilo Gruzínci, Litevci, Lotyši, Ukrajinci a dalšími národnostmi. Všem bylo odpuštěno, neboť všichni se měli stát ‚přáteli‘, Rusové ovšem nikoliv! Dokud se nenechají ‚přátelsky převzít‘ Amerikou.Gorbačov patří k tragickým postavám světových dějin, neboť jeho záměry byly ušlechtilé, asi i podobné reformním komunistům Pražského jara, ale dost dobře si nevšiml, že plány těch, s nimiž jednal, ušlechtilé nebyly. Nabídnutá ruka a spousta ochoty ke spolupráci s USA a jejich partnery byla vyhodnocena jako slabost. Gorbačov hodně důvěřoval a málo prověřoval. Souhlasil se sjednocením Německa, ač si mohl všimnout, že kdykoliv se Německo sjednocuje, slovanské státy v Evropě se jakoby automaticky rozpadají. On své sliby vůči USA plnil, USA své sliby ignorovaly. Později si byl omylů samozřejmě dobře vědom. Patří mu však důstojné místo v dějinách a vzpomínka s plným respektem.“