19.08.2021  YouTube, překlad Outsidermedia

Jak v politice fungují zákony…

„Elita“ USA se, z vlastní hlouposti, rozhodla rozšířit po celém světě tzv. „řízený chaos“ a kočírovat ho. Vše ale se začalo ubírat opačným směrem – chaos začal řídit „elitu“ USA… Američané nejspíš neznají okřídlenou frázi ruského krále politických hlášek, někdejšího premiéra Jelcinovy éry – Viktora Černomyrdina: „Chtěli jsme to nejlepší, a dopadlo to jako vždycky…“

Ve světě dnes dochází k velmi rychlým změnám. Za poslední dva roky se západní Evropa (mám na mysli klasickou západní Evropu, a ne nějaké Polsko) velmi vážně distancovala od USA, přičemž to nedělala z vlastní vůle, ale právě z iniciativy USA samotných, a protiklady mezi nimi narůstají. A pokud narůstají, tak Evropa (jakkoli tam Macron vykládá cosi o společné evropské armádě a samostatné politice EU) se neobejde bez silného politického spojence. A takovým může být v dnešních podmínkách jen Rusko, a nahradit obchod s USA Čínou může jen přes Rusko a společně s ním, podle toho, jak rychle dojdou k pochopení, že s Ruskem je nezbytné navazovat nejen přátelské, ale i spojenecké vztahy. To je ale otázka pro evropské elity.

Problém není jen v sečtení „2+2“, ale v tom, že se na vedoucích pozicích v EU a jejích členských zemích, bude stále ještě zůstávat mnoho politiků, kteří jsou napevno spojeni s globalistickou politikou USA. Pro ně je roztržka s USA zničením jejich kariéry a osobního úspěchu. U některých navíc mohu přijít problémy se zákonem. Takže někdo se snaží přizpůsobit nové realitě, jiný zůstává v realitě staré. Proto v Evropě probíhá vnitřní boj, přičemž jak uvnitř každého státu, tak i mezi státy. Vezmeme-li si zmíněné Polsko, a podstatnou část východní Evropy, tak ti by chtěli zachovat na evropském kontinentu americkou dominanci, protože Američané se ve své opozici vůči staré Evropě opírají právě o ně a tím posilují jejich pozici uvnitř EU.

Klasická západní Evropa (Francie, Německo, Benelux) preferuje budování své vlastní EU, vlastní dominancí v ní, takže Američané přestali odpovídat jejich zájmům. Pokud je dříve Spojené státy ochraňovaly a Evropa nemusela utrácet příliš na obranu a jestliže jim nechávaly otevřený svůj trh, z čehož plynulo obrovské pozitivní obchodní saldo, Evropa doslova na Americe vydělávala, tak dnes USA ty trhy přivírají a ještě se snaží odrbat Evropany jako slepici, s vysvětlením, že dosud za své spojence platili, ale teď by měli oni platit za USA. Takže narážejí na to, s čím se setkává Rusko v blízkém příhraničí a s čím se setkával SSSR: "…dokud platíte vy, jsme spojenci, ale jakmile máme platit my, budeme si hledat spojence nové“. Přičemž nejde jen o antagonizmus uvnitř a mezi státy, ale i mezi východem a západem, severem a jihem Evropy. No, a k tomu přibyla opozice vůči USA.

Zatím jde o mírný, plavný obrat Evropy, ale ke zrychlení může dojít i za rok, půldruhého, mj. podle toho, jakou politiku vůči Evropě povedou USA a jejich nový prezident, nicméně jejich politika vůči Evropě se v merkantilním smyslu podstatně nezmění. Evropané ale budou sledovat i to, nakolik jsou USA stabilní vnitřně. Takže vidíme Evropu, nacházející se v procesu, a to v procesu dlouhém. Dokonce SSSR se v době perestrojky rozpadal 6 let, přičemž do roku 1989 nikdo jeho rozpad nepředpokládal, ačkoli odpovídající tendence už byly. Podobně to bylo s postupným uhasínáním socialistického společenství. USA s Evropou nejsou jen dávnými spojenci, ale je to vlastně jedna civilizace a její rozpad poznamená osudy mnoha lidí, takže odpor proti takovému obratu je silný a silný bude. Domnívám se, že během 1,5 až 2 let uvidíme úplně novou Evropu a nové USA. Obyvatelstvo USA se rozdělilo zhruba 50/50 a některé průzkumy ukazují, že dokonce více než polovina Američanů podporuje myšlenku rasové rovnosti, ale levicově-liberální revoluce. Rostoucí krize, nezaměstnanost i lavinově klesající životní úroveň povedou k marginalizaci širokých vrstev amerického obyvatelstva, takže ty „levicové“ ideje budou získávat jeho stále větší podporu.

Nordstream-2

Plynovod NS-2 je možné dostavět, přinejmenším se k tomu schyluje. Bude-li dostavěn, bude to velké vítězství a USA ponesou velké ztráty. Nebude-li dostavěn, bude to nepříjemné a bude to vážná porážka pro Gazprom a mnohé evropské společnosti, jež do projektu investovaly, protože ztratí vložené miliardy. Nebude to ale kritické, protože onen plyn nakonec může Gazprom, ale i další ruské společnosti, Evropě dodávat i ve zkapalněné podobě (LNG). Realizuje se komplexní program, který vede k tomu, že se Rusko stává největším dodavatelem LNG. Už se setkáváme se situací, kdy „americký“ LNG dodávaný Evropě se nejdříve nakupuje v Rusku, takže Američané budou vydělávat na cenovém rozdílu. To ale pak bude problém Němců, potažmo Evropanů. Zatím ale vše spěje k tomu, že NS-2 bude dostavěn i přes americké sankce. A to, že je to nezákonné, tak je třeba si uvědomit, že v politice zákony fungují jen tehdy, jestliže jste schopni jejich platnost zabezpečit vojenskou silou, že existuje rovnováha. Pokud bude nerovnost ve váš neprospěch, zákony fungovat nebudou, bude fungovat diktát. USA si zvykly diktovat a i teď se snaží uskutečňovat svoji globální diktaturu – ale už fakt, že jsou nuceny zavádět sankce vůči svým evropským partnerům (kvůli NS-2), svědčí o tom, že rovnováhy sil (s Ruskem) bylo opět dosaženo a diktovat už nejsou schopny, jakkoli se o to pokoušejí.

Evropa a USA

Spojené státy mohou způsobit dost nepříjemností, ale jejich možnosti – pokud je realizují – začínají zasahovat už je samotné, protože nikoli ruští, ale američtí spojenci naříkají, že jim USA ubližují, přestávají být jejich ekonomickým a politickým partnerem (viz Macronovo „NATO odumřel mozek“ atd.).

To jsou důsledky nezákonného sankčního nátlaku. Dosud Spojeným státům stačilo říci, že se tato stavba stavět nebude, a nikdo nic nestavěl, protože Gazprom by nemohl postavit NS-2 bez dobré vůle Německa a zbytku Evropy, a nestavělo by ho ani Německo, kdyby vědělo, že plyn, který jím přijde, nikomu neprodá. A jestliže se to vše staví, znamená to, že pro Německo je výhodnější partnerství s Ruskem než se Spojenými státy.

V politice se nic neděje během jednoho dne ani jednoho roku. Pokud byly Evropa a USA dlouhou dobu jednotným Západem a velkým vojensko- a finančně-politickým blokem, tak je zřejmé, že během jednoho, dvou, či dokonce ani pěti let se to nemůže otočit o 180°. My sledujeme určité tendence, vidíme, že Evropa směřuje ke zlepšení vztahů s Ruskem a zhoršení vztahů s USA. Chápeme, že v Evropě na to není jednotný názor, stejně jako uvnitř členských zemí, a výsledek tohoto boje není jasný a dosud není u konce.

Jistěže nyní v USA konzervativci posilují, je otázkou, jak se situace vyvine, a zda jim budou liberálové ochotni předat moc – ve Spojených státech to zatím v úmyslu nemají a USA se na posledních prezidentských volbách definitivně rozštěpily na dva nesmiřitelné tábory, mezi nimiž probíhá studená občanská válka. Zda přeroste v horkou a nakolik, to nevíme, protože to často závisí na rozhodnutí mj. jednotlivých lidí, jednotlivých politiků, kteří nemusí být ochotni kvůli svým ambicím rozbít zemi. To, že USA v dohledné budoucnosti už nebudou jednotné a budou balancovat na hranici občanské války horké, to je fakt. A neskončí to zítra ani pozítří, neskončí to ani ke konci bidenovské kadence.

Evropa

V Evropě je situace složitá, protože v různých zemích jsou u moci lidé různých názorů. Někde už jsou dávno u moci konzervativci, jinde stále ještě liberálové, a všichni dohromady formují jednotnou vládu EU, které se potom nechtějí podřizovat, protože není taková, jaká by se jim líbila. V některých zemích, třeba ve Francii, se několikrát (ne-li přímo falzifikacemi, ale politickými machinacemi) podařilo konzervativce nepřipustit k moci – ale jak dlouho to bude pokračovat, také není jasné. Jasné není ani to, jak si povede Německo po odchodu Merkelové, není jasné, kdo v těchto volbách vyhraje, protože CDU/CSU v posledních volbách získávala hlasy hlavně díky její autoritě. Výsledek těchto tendencí zítra jasný nebude, ale můžeme sledovat určitou dynamiku, která je pro konzervativce příznivá – což je ale příznivé nyní. Vidíme, že západní svět je rozštěpen zhruba napůl, podobně jako USA. Vidíme, že tábory jsou stále nesmiřitelnější a stále se radikalizují. Proto vycházet při propočtu ze standartní situace, že tito rostou a růst budou, zatímco druzí klesají a v poklesu budou pokračovat, a že v příštích volbách se vystřídají, nelze, protože se může stát, že vládnoucí tábor lidi s odlišnými názory k moci prostě nepustí, nebo je od moci odstraní, nebo vyvolá občanskou válku…

Spojené státy zůstávají dost silnou vojenskou mocností. Připomínám, že když bylo Rusko nahé a bosé a nikdo si ho nevážil, tak mu naslouchali právě proto, že zůstávalo silnou vojenskou mocností a s tím nemohli nic udělat (jakkoli se snažili). S USA je situace analogická. Mohou se jakkoli sypat ekonomicky i finančně, ale budou vojensky velmi silné a s tím musí všichni počítat, tedy přinejmenším do doby, kdy se jim podaří odebrat jaderné zbraně. Jako to udělat, to si dost dobře nedovedu představit, to by se museli rozhodnout sami američtí generálové, což je velmi málo pravděpodobné… USA budou ještě dlouho důležitým faktorem globální politiky. Druhá věc je, že jejich role a váha se významně sníží.

Na vlastní zkušenosti jsme zjistili, že Rusko díky jaderným zbraním dokázalo ubránit svou územní celistvost a svou suverenitu, nicméně nebylo schopno extrapolovat sílu a svoje zájmy v blízkosti svých vlastních hranic, protože nebudete na každého blázna, který si tam u sebe provedl majdan, házet atomovku. Ani s USA nebudete začínat válku jen proto, že někde v blízkosti vašich hranic proběhl státní převrat. Takže sebe ochránit dokážete, ale s prováděním globální politiky to máte velmi složité. Obdobně na tom budou Spojené státy s poklesem své ekonomické a politické váhy, která se bude přerozdělovat mezi Čínu, Rusko, a pokud Evropa dokáže zkonstruovat rozumnou politiku a zachovat se jako seriózní geopolitický útvar, tak i ve prospěch EU. Ale úplně odepsat USA v blízké době nelze.

Překlad: st.hroch 20210817