„Dnes jsme se shodli na principu, že v jaderné válce nemohou být vítězové, a ona proto nikdy nesmí být zahájena.“

Výrok má o to větší váhu, že ho pronesly hlavy dvou států, které vlastní více než 80% nukleárních zbraní člověkem vyrobených.

Přiznám se, že mě obsah komuniké zároveň potěšil i vyděsil. Potěšil proto, že vyjádřil odhodlání obou velmocí nedopustit jadernou katastrofu, a vyděsil proto, že prozradil, jak blízko jsme jí na jaře letošního roku byli. V dubnu totiž západní hranice Ruské federace začala nápadně připomínat budoucí frontovou linii evropské velké války. Z jedné strany se soustředily jednotky 27 členských států NATO o síle 30 000 bojovníků, na Ukrajině podél demarkační čáry oddělující vzbouřené „lidové republiky“ Donbasu stálo asi 90 000 příslušníků ukrajinských ozbrojených sil, již od března připravených k útoku na Donbas a Krym. Jim čelilo na ruské straně hranice 90 – 120 000 ruských vojáků.

Šlo o největší kumulaci ozbrojenců od skončení Studené války a konflikt mohla zažehnout i náhodná akce, třeba některé paramilitární jednotky na ukrajinské či povstalecké straně. To, že ve stejné době na druhém konci Eurasie u pobřeží Tchaj – wanu probíhaly největší čínské námořní manévry v historii, dokreslovalo riziko vzniku válečné konfrontace a vypuknutí Třetí světové války. Zřejmě tehdy si jak prezident USA Joe Biden, tak prezident Ruské federace Vladimír Putin uvědomili svoji odpovědnost za osud naší planety a vydali se na cestu vedoucí k udržení míru. Jejich krátké společné komuniké vyjadřuje nejvyšší mravní zákon naší doby.

Společnými silami chtějí eliminovat všechna rizika vedoucí k válce, proto Rusko bude brzdit jaderné ambice Íránu a USA se vyslovily proti vstupu Ukrajiny a Gruzie do NATO. Česká republika za této situace ponese do budoucna podobný cejch země, která se v kritické situaci snažila přispět k vyvolání konfliktu.