Bohu, lidem v boj a vzdor,

seděl v radě ďáblů sbor;

tisíc čertů veřejemi

přilétalo z tisíc zemí.

Každý posel nesl zvěst,

co a jak kde v světě jest;

a co přines', ďáblí tlapy

do pekelné psaly mapy.

A když slyšán každý hlas,

rozlétli se ďábli zas;

všichni měli velké spěchy,

jen ne ten, co dostal Čechy.

Když ho brali do vidlic,

nebylo s ním teprv nic. —

Tu vstal ten, jenž črtal v mapu:

„Nedivte se tomu chlapu!

Pokud vidím ze svých akt,

má jen příliš jemný takt;

neb tu starou, dobrou štaci

má už na sta ďáblů v práci!“