Vojenský expert Alexandr Žilin hovoří na „Ukrajina.ru“ o tom, proč mohou stoupnout ztráty na civilním obyvatelstvu na Donbasu.
Pokud jde o nedávnou smrt malého chlapce po útoku ukrajinského dronu, vyjadřuji upřímnou soustrast jeho rodičům a příbuzným, ale připadá mi, jakoby se někteří politici právě probudili a bědují nad smrtí toho chlapce. Mládenci, pánové, pět let – dokonce už sedm – tam střílejí do civilistů, a umíraly tam ženy, děti i starci! A vy jste na ně jaksi neměli čas? A najednou jsou tu volby a všichni se stali humanisty? Kdepak! Je nutné důsledně tlumočit a budovat svoji politiku – jestliže jste řekli, že Donbas ochráníte, tak buďte tak laskavi a ochraňte jej! V opačném případě utrpíme takové reputační ztráty, které nesmyjeme nikdy.
Mnoho výhrad mám k vedení neuznaných republik. Někdy vzniká dojem, jakoby ti lidé jen formálně odehrávali svou roli. Protivník přisunul obrovské zdroje, s velkou pravděpodobností jsme na pokraji války, ale v informační sféře – nula! Místo posílení informačního působení, mj. na civilní obyvatele Ukrajiny, místo vysvětlování jim, že vysláním svého syna, otce, manžela na frontu je posílají na jistou smrt – ve jménu čeho? Aby oligarchát získal na své účty další nuly? Za co se máme vzájemně zabíjet – za co? Podíváme-li se na oficiální propagandu Kyjeva, tak oni říkají, že musí vyčistit Donbas od teroristů a zajistit jednotu Ukrajiny, atd. To je ale přece blaf! Protože kdyby k sobě chtěli přiblížit Donbas, tak by sedm let neničili jeho civilní obyvatelstvo a chovali by se úplně jinak. Protože konflikt začal od oligarchů a oligarchové v něm také pokračují. Jak řekl jeden poctivý kněz na Donbasu: „Peníze, všude kolem jen peníze!“. Proto je nutné v informační sféře šířit pravdu – Bůh není v síle, ale v pravdě!
Přicházejí informace o manévrech, které Ukrajina společně s NATO provádí pod názvem „Defender Europe 2021“, kde nacvičují válku s Ruskem na hranici s Krymem. Pokud jde o pravděpodobnost přímého střetnutí Ukrajiny s Ruskem, tak toto cvičení, stejně jako jiná, má určitý cíl.
Pokud jde o morální kvality ukrajinských vojáků, tak když došlo v roce 2014 v Kyjevě k převratu, tak jsem ho tehdy charakterizoval následujícím vtipem: „Ukrajinský chlapec se chystá do války a přiskakuje k němu maminka, předává mu ruksáček se slovy: ‘Synku, a kam ti mám napsat?’, a on jí odpoví, ať mu píše rovnou do zajetí.“… Dnes je to ale úplně jiná armáda! Chci upozornit na to, že v jejích řadách je velmi mnoho ruských lidí, hovořících rusky, myslících rusky a majících ruského vojenského ducha. Bohužel, nutno přiznat úspěch vnějších sil, ti lidé jsou velmi silně motivováni, přičemž jim odsekli historické kořeny. Všechny ty učebnice, uměle napsaná historie Ukrajiny, celý ten systém řady let psychologické přípravy, to vše přineslo svoje ovoce a proto je jejich motivace dost vysoká. V důsledku toho se mohou ozbrojené síly Ukrajiny na válečném poli projevit velmi agresivně a velmi odolně.
Fakticky je oficiálně známo, že když se západní experti setkávají s bojovníky, motivují je navíc rabováním, ve smyslu: Chlapci, jakmile tam přijdete, nejste ničím omezeni, žádné tři dny na rozkradení, ale vše, co vidíte, je vaše. Ženy, děti – znásilňujte, střílejte je, zabírejte osobní majetek, my vám dokonce zajistíme i jeho odvoz… A to je strašné. Víte proč? Protože člověk začíná divočet. Já jsem prošel mnoha horkými místy a viděl jsem, jak se lidé mění ve zvířata…
V Luhanské a Doněcké lidové republice byla poprvé za 7 let vyhlášena, zatím dobrovolná, mobilizace. Pokud jde o situaci tam, musím říci v první řadě, že lidé jsou tam zklamaní – především chováním vedení republik, obohacováním určitých sociálních skupin, také tím, že lid vlastně nikdo zvlášť nepotřebuje. Jak mě informují přátelé, dokonce i humanitární pomoc jde do obchodů překupníků – to na jedné straně. Na druhé straně obyvatelstvo velmi dobře chápe, že nemá jinou volbu. Pětatřiceti až čtyřicetiletý člověk se rozhlíží a vidí své děti, svoji ženu, své rodiče… Jakou má volbu? Jen jít tam! Proto, aby všelijaká zvěř nepřišla, neznásilnila, nezabila jeho blízké, neodvezla je k odebrání orgánů atd. Nemá na výběr. V tom je zásadní rozdíl mezi Donbasem a ukrajinskou armádou. Mám na mysli to, že pokud by v informačním poli pracovali profesionálové, chytří lidé s přihlédnutím k připravenosti k informační válce, tak by dnes apelovali na matky na Ukrajině. Pro mámu je ten chlapec všechno, je to smysl jejího života, svatá bytost – v tom jsou všecky mámy stejné. Pokud budete těmto mámám vysvětlovat, že jejich dítě, které v bolestech porodily, jde teď jako „kanonenfutr“, lze zorganizovat hnutí matek, žen – proto, aby se postavily tomu bezpráví, které se chystá. Není třeba se upalovat na náměstích. Je třeba, aby se mámy a babičky obracely bezprostředně ke svým synům a vnukům a vysvětlovaly jim nesmyslnost té války, ve které oni nejspíš zahynou. Co mají dělat ponížené a okradené touto státní mocí? Kdo je ochrání? Dnes je situace na Ukrajině taková, že každý musí přežít sám, jak může.
Nikdo ale (v LNR a DNR) tak nepostupuje, nikdo se k nim (k těm na druhé straně hranice) neobrací. Být na místě vedení LDNR a dokonce i Moskvy, tak bych dávno rozjel lidovou diplomacii – to je nejefektivnější, nejproduktivnější nástroj k rozbití toho, co po léta vtloukali do hlavy Ukrajincům. Hoře matky v Kyjevě se od hoře matky v Moskvě ničím neliší…
*) Leonid Kravčuk (1934) byl první prezident samostatné Ukrajiny (1991-1994), do roku 1991 byl členem KSSS, byl vedoucím oddělení a později ideologickým tajemníkem KS USSR…
Překlad: st.hroch 20210406