Hodně vydatně by měl zametat před vlastním prahem generální ředitel České televize Petr Dvořák. Tak na rozhovor manažera, který roztavil na haléře několik miliard korun z Fondu televizních poplatků, co zdědil po svém předchůdci, reaguje Petr Žantovský. Vládce Kavčích hor našel ovšem zastání v komentářích akademika, redaktorky Lidových novin i těch, co podepsali petici za odvolání radních, kteří vykazují až příliš velkou chuť dohlédnout na hospodaření ČT. Objevil se i názor, že hájit Dvořáka znamená hájit nezávislost médií a svobodu slova.
Jedna taková zněla: „Porušení zákona je to, co rada potřebuje, když chce ředitele televize odvolat. Berete to sám tak, že tohle je už podklad pro radou připravené odvolání?“ „To je návodná otázka jako Brno, na to se nedá na místě pana Dvořáka odpovědět jinak než ano. A podobnými novinářskými skvosty se to jenom hemží. Pan Dvořák se rozčiloval, že v době, kdy se projednávaly zprávy o ČT ve Sněmovně, tak MF Dnes dala na titulní stranu článek o nemovitostech, které vlastní pan Dvořák. Jeho urazilo, jak je to možné, že se v té době připomínaly jemu tak nepříjemné skutečnosti. Ale zapomíná, že to je povinnost novináře. Z veřejných peněz ve výši mnoha milionů ročně placený činitel je samozřejmě pod veřejným dohledem a optikou novinářských mikroskopů a musí s tím počítat,“ upozorňuje mediální analytik.
Na další návodnou otázku „Když říkáte, že vaši majetkovou účast ve firmě Gopas na vás někdo chystá jako kompromitující informaci, o kom mluvíte?“ odpovídá, že „k tomu přispívají i lidé, kteří nemají poslaneckou zodpovědnost a z pozice poslaneckých asistentů nebo podobných postů se snaží ty věci organizovat. Celé to navíc úzce souvisí s dezinformační scénou“. „Ejhle, další historická vina tzv. dezinformační scény. Přitom žádný oficiální půdorys té tzv. dezinformační scény neexistuje. Ani onen, na který se neustále odvolává Jakub Janda z Evropských hodnot. Ty údajné seznamy na Ministerstvu vnitra, jak víme z jeho tiskového oddělení, neexistují a ze zákona ani nemohou. Nicméně všichni se na tu tisíckrát opakovanou lež stále odkazují. A pan Dvořák nám nevysvětlil, co to je ta dezinformační scéna,“ poukazuje mediální odborník.
Zaujalo ho, že na webu Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky se vyjádřil k výběru nových kandidátů do Rady ČT Jakub Macek z Masarykovy univerzity. „To je další z mnoha flagrantních střetů zájmů, protože ve správní radě fondu zasedá jeden z neúspěšných kandidátů pan Klíma. Čili bojuje za vlastní krev, tudíž to nelze brát jako relevantní komentář, notabene od akademického funkcionáře. Ten by si měl udržet odstup, a ne se rvát o někoho jako vlastního bratra, jemuž na pískovišti ukradli kyblíček. Když pan Macek hodnotí dvanáct kandidátů, které pro Poslaneckou sněmovnu vybral její Volební výbor, tak říká: ‚Jde o kandidáty konzervativní až ultrakonzervativní, v převážné většině otevřeně odmítající současné vedení i pojetí ČT. Čili o kandidáty, kteří jistě dělají radost ANO, SPD, KSČM a prezidentu Zemanovi‘. Já kromě SPD nevidím žádnou konzervativní sílu, a to ještě SPD je hnutí, které je v některých ohledech konzervativní, v jiných liberální,“ míní mediální analytik.
Akademikovi nevybrali jemu blízké, tak je to selhání
To hnutí ANO nemá vůbec žádnou ideovou základnu, z níž by bylo možné vyvodit, jestli je konzervativní, středová, levicová, nebo jaká. „Dokonce to pan předseda Babiš svého času s jistou hrdostí konstatoval, že oni nedělají ideovou, ale praktickou politiku. ‚Nekecáme, makáme‘, jak měli na plakátech. Rozhodně to není konzervativní a už vůbec ne ultrakonzervativní strana. Kde vidí konzervativnost u KSČM, to také nevím. A pan prezident Zeman je sociální demokrat až do morku kosti, i když členem té strany už dlouho není. Ale zcela určitě není konzervativní. Pan Macek si vzal klacek a mlátí jím po hlavách lidi, s nimiž nesouhlasí a nálepkuje je. Kdyby si přečetl učebnici o manipulaci a propagandě pro první semestr, tak se dozví, že jednou z klasických manipulačních technik je nálepkování. Když někoho nějak označím, třeba za konzervativce, aniž se pokusím tuto nálepku zdůvodnit, tak jsem manipulátor. Takže pan Macek je naprosto jednoznačně,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Mezititulek v článku „Proč volební výbor takto selhal?“ apriori předpokládá, že výběr Volebního výboru – těch dvanáct jmen – je selhání. „To znamená, když nepostoupili lidé typu jeho kolegy z Nadačního fondu pana Klímy, typu Adama Černého ze Syndikátu a další z prověřených liberálních demokratů, kteří si tam s panem generálním libovali často i v minulých volebních obdobích Rady, tak je to selhání. To je objektivní žurnalistický postoj takto jednoznačně ocenit rozhodnutí výboru selháním? Jak může mluvit o selhání, když neví, jak dopadne závěrečná volba, jak budou ti zvolení pracovat a zcela ignoruje jejich kvalifikaci a práci v minulosti? Jak může do jednoho pytle s nějakým selháním vložit jméno Jefima Fištejna? Myslím, že když pan Macek chodil na základní školu, tak Jefim Fištejn vysílal velice statečné komentáře ze Svobodné Evropy z Mnichova. Na místě pana Macka bych se styděl,“ přiznává mediální odborník.