Rozhovor generálního ředitele České televize Petra Dvořáka s redaktorkou Respektu Ivanou Svobodovou, který vyšel v pondělí pod titulkem „Chystá se na mě kompromitující materiál, už se hledá můj nástupce“, obstará úvod pravidelného přehledu mediálních zajímavostí. „Na Ivanu Svobodovou mám osobní vzpomínku. Když mě volili do Rady ČTK, tak mě velice zdvořile a sympaticky oslovila, jestli bych nechtěl udělat rozhovor, aby se o mně čtenáři něco dozvěděli. Tak jsme se sešli, mluvili jsme spolu dvě hodiny, a to velmi přátelsky. Vzešel z toho kádrovací spis, že by si ode mě vlastní pes kůrku nevzal. Ale paní Svobodová je zřejmě expert na kádrovací materiály, i když u pana Dvořáka postupovala přesně naopak. Kladla mu někdy až návodné otázky,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Źantovský.

Jedna taková zněla: „Porušení zákona je to, co rada potřebuje, když chce ředitele televize odvolat. Berete to sám tak, že tohle je už podklad pro radou připravené odvolání?“ „To je návodná otázka jako Brno, na to se nedá na místě pana Dvořáka odpovědět jinak než ano. A podobnými novinářskými skvosty se to jenom hemží. Pan Dvořák se rozčiloval, že v době, kdy se projednávaly zprávy o ČT ve Sněmovně, tak MF Dnes dala na titulní stranu článek o nemovitostech, které vlastní pan Dvořák. Jeho urazilo, jak je to možné, že se v té době připomínaly jemu tak nepříjemné skutečnosti. Ale zapomíná, že to je povinnost novináře. Z veřejných peněz ve výši mnoha milionů ročně placený činitel je samozřejmě pod veřejným dohledem a optikou novinářských mikroskopů a musí s tím počítat,“ upozorňuje mediální analytik.

Žádnou objednávku u své firmy šéf ČT neschválil

Konec konců reportéři ČT toto dělají pořád a vždy v souvislosti s nějakým načasováním. „Tak by pan Dvořák měl zametat hodně vydatně před vlastním prahem a neházet vinu na všechny kolem sebe. Byl jsem zvědav, jak vysvětlí svoji majetkovou účast u školící firmy Gopas, která také poskytovala školení zaměstnancům České televize, což by i malé dítě pochopilo jako kolizi zájmů. Pan ředitel z toho vyklouzl úžasnou větou: ‚Nikdy jsem žádnou objednávku ani fakturu neschválil, ani nenařídil. Školení si objednávají jednotlivé týmy podle vlastní potřeby‘. Hodil veškerou odpovědnost na své podřízené, tomu říkám ‚velká osobnostní statečnost‘. Člověk v čele veřejnoprávní televize, kterou si platí občané, by měl vykázat alespoň elementární etickou integritu. A tak tomu v daném případě zcela jistě není,“ podotýká Petr Žantovský.

Na další návodnou otázku „Když říkáte, že vaši majetkovou účast ve firmě Gopas na vás někdo chystá jako kompromitující informaci, o kom mluvíte?“ odpovídá, že „k tomu přispívají i lidé, kteří nemají poslaneckou zodpovědnost a z pozice poslaneckých asistentů nebo podobných postů se snaží ty věci organizovat. Celé to navíc úzce souvisí s dezinformační scénou“. „Ejhle, další historická vina tzv. dezinformační scény. Přitom žádný oficiální půdorys té tzv. dezinformační scény neexistuje. Ani onen, na který se neustále odvolává Jakub Janda z Evropských hodnot. Ty údajné seznamy na Ministerstvu vnitra, jak víme z jeho tiskového oddělení, neexistují a ze zákona ani nemohou. Nicméně všichni se na tu tisíckrát opakovanou lež stále odkazují. A pan Dvořák nám nevysvětlil, co to je ta dezinformační scéna,“ poukazuje mediální odborník.

Na haléře roztavil miliardy z Fondu televizních poplatků

Po nahrávce redaktorky, že „takové síly spojené s dezinfoscénou samozřejmě ve společnosti jsou“, přitakal s tím, že se mohou postarat, aby musel opustit svoji úspěšnou funkci. „V ní roztavil na haléře několik miliard korun z Fondu televizních poplatků, které zdědil po panu Janečkovi. A my ze zákona nesmíme vědět ani přes NKÚ, kam ty peníze zmizely. Systém umožňuje managementu České televize chovat se jako v soukromé firmě, která mu nepatří, takže si podnikají za naše peníze a my do toho nesmíme vidět. A když se nad tím někdo pozastaví, třeba někteří radní, tak jsou terčem obrovské štvanice, jak si mohou dovolit vyslovit kritiku vedení České televize a systému, který tam minimálně dvacet let od té krize platí. Ten rozhovor je ukázkou toho, jak se dělá kádrovací žurnalistika Respektu. Když kdysi tenhle časopis nazval pan prezident Zeman žumpou, myslel jsem, že přehání. Ale tohoto pocitu jsem se mezitím zbavil,“ přiznává Petr Žantovský.

Zaujalo ho, že na webu Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky se vyjádřil k výběru nových kandidátů do Rady ČT Jakub Macek z Masarykovy univerzity. „To je další z mnoha flagrantních střetů zájmů, protože ve správní radě fondu zasedá jeden z neúspěšných kandidátů pan Klíma. Čili bojuje za vlastní krev, tudíž to nelze brát jako relevantní komentář, notabene od akademického funkcionáře. Ten by si měl udržet odstup, a ne se rvát o někoho jako vlastního bratra, jemuž na pískovišti ukradli kyblíček. Když pan Macek hodnotí dvanáct kandidátů, které pro Poslaneckou sněmovnu vybral její Volební výbor, tak říká: ‚Jde o kandidáty konzervativní až ultrakonzervativní, v převážné většině otevřeně odmítající současné vedení i pojetí ČT. Čili o kandidáty, kteří jistě dělají radost ANO, SPD, KSČM a prezidentu Zemanovi‘. Já kromě SPD nevidím žádnou konzervativní sílu, a to ještě SPD je hnutí, které je v některých ohledech konzervativní, v jiných liberální,“ míní mediální analytik.

Akademikovi nevybrali jemu blízké, tak je to selhání

To hnutí ANO nemá vůbec žádnou ideovou základnu, z níž by bylo možné vyvodit, jestli je konzervativní, středová, levicová, nebo jaká. „Dokonce to pan předseda Babiš svého času s jistou hrdostí konstatoval, že oni nedělají ideovou, ale praktickou politiku. ‚Nekecáme, makáme‘, jak měli na plakátech. Rozhodně to není konzervativní a už vůbec ne ultrakonzervativní strana. Kde vidí konzervativnost u KSČM, to také nevím. A pan prezident Zeman je sociální demokrat až do morku kosti, i když členem té strany už dlouho není. Ale zcela určitě není konzervativní. Pan Macek si vzal klacek a mlátí jím po hlavách lidi, s nimiž nesouhlasí a nálepkuje je. Kdyby si přečetl učebnici o manipulaci a propagandě pro první semestr, tak se dozví, že jednou z klasických manipulačních technik je nálepkování. Když někoho nějak označím, třeba za konzervativce, aniž se pokusím tuto nálepku zdůvodnit, tak jsem manipulátor. Takže pan Macek je naprosto jednoznačně,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Mezititulek v článku „Proč volební výbor takto selhal?“ apriori předpokládá, že výběr Volebního výboru – těch dvanáct jmen – je selhání. „To znamená, když nepostoupili lidé typu jeho kolegy z Nadačního fondu pana Klímy, typu Adama Černého ze Syndikátu a další z prověřených liberálních demokratů, kteří si tam s panem generálním libovali často i v minulých volebních obdobích Rady, tak je to selhání. To je objektivní žurnalistický postoj takto jednoznačně ocenit rozhodnutí výboru selháním? Jak může mluvit o selhání, když neví, jak dopadne závěrečná volba, jak budou ti zvolení pracovat a zcela ignoruje jejich kvalifikaci a práci v minulosti? Jak může do jednoho pytle s nějakým selháním vložit jméno Jefima Fištejna? Myslím, že když pan Macek chodil na základní školu, tak Jefim Fištejn vysílal velice statečné komentáře ze Svobodné Evropy z Mnichova. Na místě pana Macka bych se styděl,“ přiznává mediální odborník.

Semlela páté přes deváté a vytáhla obskurní existence

O výběru kandidátů do Rady ČT se v Lidových novinách pod titulkem „Cochcárna a politické vlivy“ rozepsala také Jana Machalická. „To je titulek hodný paní Machalické. V samotném článku semlela páté přes deváté, do Rady České televize namontovala i rozhlasového radního Tomáše Kňourka, který bojoval proti pornografii na stanici Vltava. To jí přišlo jako související argument k tomu, aby pomluvila Volební výbor a jeho rozhodnutí. Také ona používá zajímavé nálepky. Cituji: ‚Bylo by hezké dozvědět se, jaké odborné kvality prokázaly obskurní existence jako Pavel Černocký, Jaroslav Kravka či Zdeněk Pernes‘. Mám za to, že Pavel Černocký dělal hudebního novináře v době, kdy si paní Machalická bryndala kašičku v mateřské škole, možná ani to ne. Za tuto nálepku bych na místě pana Černockého vyžadoval osobní omluvu paní Machalické a právního oddělení Lidových novin. Ale to se tam moc neděje, protože paní Machalická je beztrestná,“ ví Petr Žantovský.

(celý text najdete zde)