A musíte to zobrazit jako cosi decentního a jemného, jako by šlo o krátkou vojenskou zdvořilostní návštěvu. A nejraději tu návštěvu ani nezobrazujte. To znamená, že tam nechci žádné scény vojenských kolon, jak se valí do vesnic a měst, nesmí tam být příchod Hitlera na Pražský hrad, nic takového, prosím, nic drastického, coby na Německo či Němce mohlo vrhat špatné světlo. Toho se, prosím, střezte v prvé řadě, a dejte tam naopak něco, co by Němce, jako naše současné nejbližší spojence mohlo v očích současných českých lidí, hlavně mladých, pozvednout, co by v nich, když zrovna ne lásku, tak aspoň vlnu sympatií dokázalo vyburcovat. Hleďte, třeba sám příjezd prezidenta Háchy na Anhaltské nádraží v Berlíně, vždyť to byla velká sláva, vyhrazená jen význačným státníkům. Vojenská hudba hrála hymny, Hácha s kloboukem v ruce, jak se to patří, vykonal přehlídku čestné roty SS, zkrátka atmosféra skoro jako na říšském stranickém sjezdu v Norimberku. Tak tohle, pánové a dámy, tam nacpěte v míře nejvrchovatější, a jako bonbónek k tomu přidejte, jak mají dnes lidé v Československu Háchu rádi, jak pěkně o něm mluví lidé z Trhových Svin, kde se Hácha narodil, i jak pěknou bustu mu tam na rodný jeho domek pověsili“.

Pořad, o kterém je řeč, jsem dnes 15. března zhruba ve tři čtvtě na osm večer zhlédl a musím konstatovat, že vše v něm bylo dle pomyslných přikazů předsedy zpravodajské redakce ČT do puntíku vykonáno.