Chlapák

Ten zmatek je komický a zničující. Lítají v tom všichni. Třeba takový moderátor ČT Jakub Železný – ve snaze vyšvihnout se na přední příčky TOP 09 loajality k nové totalitě – by mohl mít problém. Prý vyhodí za studia každého, kdo se o Miladu Horákovou třeba jen polemicky otře. Něco takového jako s tím zfetovaným černým kriminálníkem, který v Americe nepřežil zatčení, což spustilo tamní morální kýč. S tím rozdílem, že tam by vás ochranka ve studiu asi rovnou zastřelila, protože na životech bělochů nezáleží.

Proč ne, ta televize je jeho (a soudruhů družstevních spoluvlastníků-zaměstnaců, některých zvlášť), mohou si tam zvát koho chtějí, a také tak činí. Třeba mě už léta nikdo nepozval, když, tak raději zajedou za mnou, aby si natočili pár vět, které pak podle potřeby manipulativně sestřihají do nějakého zvlášť objektivního pořadu typu Newsroom (ten hezký český název – vždyť jsme v České televizi – odkazuje na svůj původ a inspiraci), aby demonstrovali, co je to doopravdy desinformace.

Dilema

Je to škoda, protože scénka, jak mě pan Železný vyhazuje ze studia by patřila jistě k oblíbeným na Youtube - jako třeba svého času tato:

Musel by po mně ale skočit, protože bych prohlásil, že na životě Milady Horákové nezáleží. A jak by skočil, odvolal bych se na autoritu aktuálně nedotknutelnou: barevnou profesorku Gopalovou z ultralevičácké univerzity v Cambridge. V probíhajícím třeštění BLM (Na černých životech záleží), napsala soudružka profesorka: „Na bílých životech nezáleží. Jako na bílých. Opusťte bělošství!“

A teď, babo Gopalová, všem těm železným raď: Platí to i pro Miladu Horákovou? Nebo snad pomocí fotolabu dokážeme, že byla ve skutečnosti černoška nebo alespoň cikánka? A pokud ano, mohla by třeba její dcera protestovat, aniž by riskovala, že ji čeká podobný osud, jako její maminku? „Jsou to ale paradoxy,“ řekl by sládek z Havlovy pivovarnické agitky. A protože to rovněž řekl svatořečený, nelze proti tomu nic namítat. Nebo by vyhodili ze studia i jeho, rozmlátili mu „lavičky“ a rozmetali busty?

Nebo by šel pan moderátor (teď už nanejvýše Cínový) do sebe, a vzal by zasvé vyjádření britských akademiků? Ona totiž soudružka Gopalová přece jen probudila pár ještě ne zcela strachy polomrtvých bělochů, kteří protestovali. Sepsali dokonce petici, v níž žádali, aby s ní univerzita udělala to, co by podle svých chlapáckých slov udělal Železný pro případ pokusu o diskusi v kauze Horáková. Vedení Cambridge se však za rasistku Gopalovou postavilo: „Univerzita hájí právo svých akademiků vyjadřovat v souladu s právem své názory, které mohou jiní lidé pokládat za kontroverzní.“ Nedodalo ovšem, že právo na „svůj názor“ mají jen ti, jejichž pleť má tu správně temnou barvu. Něco jako „rudá knížka“ (ne)blahé paměti.

Jak to bylo doopravdy?

Právě tak se jmenuje pořad Českého rozhlasu, jenž v umění mystifikace a přetírání kulis historie novými barvami předčí občas i své předchůdce z let kafkovského procesu s Horákovou a jejími „komplici“. Pokud však měl někdo nervy poslechnout si (nebo přečíst) záznamy z jednání a seznámit se s postoji této feministické političky Národních socialistů, musel si otázku v titulku nutně položit. Ona totiž skutečně byla odpůrkyní režimu nastoleném sametovou revolucí v únoru 1948. No – a on se s ní vypořádal. Posvém.

Bořil pak sochy a přejmenovával. Například Wilsonovo nádraží na Hlavní. Magistrálu před ním budeme patrně brzy zase přejmenovávat. Prestižní americká Princetonská univerzita se totiž právě rozhodla odstranit jméno někdejšího prezidenta USA Woodrowa Wilsona z názvu jedné ze svých kolejí a z fakulty veřejných a zahraničních záležitostí. Vedení školy to zdůvodnilo Wilsonovým rasistickým smýšlením a rasistickou politikou jeho vlády.

To bude šok, až zjistíme, že další z našich necírkevně svatořečených (T.G.M.) vyžudlal naše Československo na zločinci. Možná budeme muset zase (už potřetí) i jeho sochy skácet (a v lepším případě ukrýt do depozitářů, až se to zase bude smět).

Co však zdejším „podpalovačům“ obnoveného Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí určitě vadit nebude, je požadavek jedné z hlavních tváří BLM, černocha Shauna Kinga (prominentního hosta na mítincích prezidentského kandidáta za Demokraty, senátora Bernieho Sanderse). Shaun vyzval své soudruhy, aby rovnou odstranili všechna zobrazení Ježíše Krista, nejen sochy a kříže, ale také jeho obrazy, kostelní okna – prostě vše, kde je zakladatel naší civilizace znázorněn jako „bílý Evropan“. Prý je to odraz bílé nadřazenosti. „Zničte ho!“ vyzval své liberální černo-bílé „liberály“.

Na ničem už nezáleží?

Při fotbalovém utkání Manchesteru City s Burnley přeletělo nad stadionem letadlo s nápisem White Lives Matter (Na bílých životech záleží). Je z toho šílený skandál. Vyšetřuje to policie a fanouška, jenž to vše zorganizoval (a ke svému „činu“ se hrdě přihlásil), už prý do konce života nepustí vedení klubu na stadión.

„Chtěl bych se omluvit, a to absolutně ku nikomu! Je zjevné, že nyní je rasistické říkat, že na bílých životech záleží. Tři bílí lidé byli zavražděni v sobotu v Readingu. Ale jediné, co vidíme v televizi, je hnutí Black Lives Matter kvůli vraždě George Floyda. Žijeme ve světě, který se zbláznil,“ prohlásil muž, po němž vystartovali tamní Železní. Mýlí se, svět se nezbláznil, to se jej pouze někdo řízeně pokouší uvést do chaosu, v němž už nikomu na ničem nebude záležet. A přitom on sám je příkladem toho, že záleží. A že to muži (bílí i barevní) hodní toho slova nakonec opět vezmou do rukou. Na tom záleží.

Déja vu

A protože u nás nemáme koloniální minulost, takže naturalizovaný černoch je spíše hezkým ornamentem na obrazovce televize Nova (v Americe už by byl jejím ředitelem), vytváříme si své Floydy. V tomto případě historické (on ten skácený Wilson či Kolumbus se už také nemohou bránit). A vedle toho své „negry“ – komunisty. Je to zajímavé zvlášť pro to, že jim jdou po krku mladí i starší novobolševici. Pochopili totiž, že od těch původních (co se odmítli přejmenovat, protože mají svou hrdost) se už žádné revoluce nedočkají.

Jsou lidé, kteří se toho všeho děsí. Všeho toho přepisování historie, vykořeňování identity celých historických národů, rabování civilizačních a duchovních kořenů, exploze reálného rasismu, označování celých skupin nebo politických soupeřů za občany druhé kategorie. Je to pro ně déja vu, něco, co už prožili – na rozdíl od těch blahobytem zpovykaných „kulturních revolucionářů“ ve Washingtonu, Londýně, Berlíně či Praze. Od slabochů, co jméno „Železný“ jen zadarmo zdědili.

Jen houšť!

Teď si třeba zrovna tihle naši BLM vzali na paškál našeho nejznámějšího žijícího spisovatele Milana Kunderu. Zdál se jim moc čistý, „bílý“, tak zapnuli hnojomety. Hrabou se v jeho soukromí, v jeho „deviacích“ – a to vše jenom proto, že se moc nekamarádil s V. Havlem. Zbabělá poprava starého muže si se zbabělou popravou mladé ženy v ničem nezadá.

Ale čím houšť, tím lépe. Narodil jsem se právě v roce, kdy Horákovou (a další) za její odpor proti budování nového světa popravili. Lidé jako Milan Kundera o tom vědí ještě víc. Proto je noví bolševici tak nenávidí. To jejich současné přestřelování už dosahuje takových hodnot, jakých v předchozí historické situaci nedosahovalo, ale bylo také „výživné“. Mělo však jednu obrovskou výhodu: Vychovalo v přesně opačném směru několik generací, které už pak byly pro bolševiky nepoužitelné.

Je to přímo fyzikální zákon. Proto si jen lze přát, aby do toho „bušili“ ještě víc. Jedno, jestli v parku v Seattlu, nebo na Kavčích horách. Až se rozplyne dým po tomto jejich dalším „sabatu“, spatří svůj vlastní pomník. Kéž ho pak nikdo nezboří!

„Důležité je připomínat si oběti komunismu i z toho důvodu, aby se už totalita neopakovala,“ řekl předseda ODS Petr Fiala (v marné soutěži se Železným).

Kdyby to nebyl žvanil pustých frází, ale předseda pravicové politické strany (třeba u nás zase jednou taková v parlamentu bude – právě tak jako nějaká smysluplná levicová), stálo by za to, se nad jeho slovy zamyslet.