Post-pandemie povede k zesílení tendencí v mezinárodním řádu, které existovaly již před vypuknutím COVID-19, což pouze zesílí krizi globalizace a globálního řízení, oslabí schopnost reakce mezinárodních institucí a povede k celkovému útlumu mezinárodní spolupráce a k soupeření mezi velkými velmocemi.

Přechod k novému stabilnímu světovému řádu se zpomalí, bude nepředvídatelný a kvůli mezinárodní nestabilitě a neurčitosti zůstane nadlouho nedokončeným.

Podle údajů SZO se v post-pandemickém období mezinárodní obchod sníží o 13–30%; recese se dotkne jak nejvyspělejších, tak i nejzranitelnějších ekonomik, a jejich obnovení může začít až v roce 2021. Zde vznikají vážné otázky ohledně globalizace a do popředí se dostává několik scénářů:

· "Sbohem, globalizace" (tak bylo nazváno nedávné číslo The Economist) pod tlakem izolacionistických a protekcionistických sil v různých státech;

· globalizace "s čínskou tváří", kterou bude Peking podporovat a získávat z ní výhody, jakmile se obnoví po ekonomickém poklesu;

· dva paralelní, ale navzájem spojené procesy globalizace, jak to navrhují někteří analytici ve Spojených státech, kdy globální mechanismy mezinárodního liberálního systému budou koexistovat s instituty, vytvářenými Čínou (takovými, jako Asijská banka infrastrukturních investic a Banka rozvoje BRICS, založená v roce 2014).

Vývoj každého z těchto scénářů rozhodujícím způsobem ovlivní osud multilateralismu a globálního řízení. Ovšem v jakémkoliv z těchto scénářů bude Čína rozšiřovat svou účast a vliv v nejrůznějších mezinárodních organizacích – jak v těch, které již existují, tak i v těch, které jsou ve stadiu formování, patrně, když bude při tom respektovat liberální normy a pravidla mezinárodního ekonomického řádu, jak tomu bylo při vstupu Číny do SZO.

Nicméně normy a pravidla ekonomického liberalismu, které řada států může přijmout a dodržovat, nemusí zahrnovat mezinárodní hodnoty "západního" řádu, souvisejícího s demokratickou solidaritou při zabezpečování běženců, lidských práv obecně, humanitárního zasahování nebo odpovědnosti za bezpečnost. Tyto hodnoty jsou v rozporu s autoritativní, "neoliberální" koncepcí, založené na kontrole občanů, digitálním monitoringu, schváleném některými vládami. Mezinárodní "liberální" řád, stanovený Západem po druhé světové válce a upevněný po skončení studené války, se bude zmítat mezi zachováním ekonomické liberální dynamiky a ohrožením západních politických liberálních hodnot.

"Diplomacie zdravotnictví", odnedávna prosazovaná Pekingem, nemůže skrýt centralizovaný a vůbec ne průhledný zápas s pandemií v Číně a zastřít úlohu státu, který vertikálně respektuje směrnice jedné strany, nezávisle na jejich efektivitě. Nejednoznačná rozhodnutí, přijatá administrativou Donalda Trumpa v době pandemie, lidové protesty po zavraždění George Floyda policistou a navedení pořádku s použitím vojenské síly rovněž svědčí o vzniku autoritativních ambicí u prezidenta USA.

Ale patrně největším problémem potenciálních scénářů globalizace a světového řádu v podmínkách tranzitu mezi bipolárností a mnopolárností spočívá v roli aktivních občanů - různých a nezávislých, kteří byli s to čelit krizi a podpořit fungování státu v demokratickém rámci. Omezení úlohy občanské společnosti a nezávislých médií už vedla ke smrtícím opožděním v boji s COVID-19 a závislosti na tvrdé a vertikální státní byrokracii v otázce komplexní reakce na krizové situace.

Zavedení těchto omezení v mezinárodní měřítku bude znamenat nejen konec tak zvaného komplexního multilateralismu, kdy vlády a aktivní občané spolupracují v mezinárodních institucích pro dosažení společných cílů, ale povede ke snížení efektivity účasti občanské společnosti při zpracování programu ochrany a prosazení globálních společenských vymožeností.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová