Jiří Jírovec
13. 6. 2020
Je to nejdemokratičtější země na světě. Tak zní přitroublý názor českých politiků, kteří o té zemi vědí velké kulové. Učit bychom se u nich měli, abychom neopakovali jejich chyby. To, co se děje po zabití černocha Floyda má podle mého názoru dvojí rozměr. Na jedné straně jde o pokračující frustraci černých, neboli Afroameričanů, na druhé straně jde o reakci určité části bělochů, kteří jsou zahanbeni tím, co se děje.
Zahanbenost je zvláštní kategorie, protože se jí lze zbavit určitým gestem. Před nějakou dobou přespal jeden z degenerovných britských princů na ulici. S ochrankou kolem sebe a možností sbalit se do RollsRoyce nebo Bentleye, kdyby mu byla zima.

Dokonce i v Česku byla skupina studentů, která jaksi ze solidarity přinesla kamsi spacáky a pod dohledem přespala na způsob bezdomovců.

Zahanbeni byli studenti pražského gymnázia, kteří se účastnili projektu porovnávající zkušenost několika týdenního pobytu mezi Romy (dříve cikány) a mediálním obrazem vyloučené společnosti.

Byl jsem na prezentaci jejich projektu a troufám si říct, že zahanbenost je slabé slovo. Byli zjevně vyděšeni z toho, co dělají media.

Rasismus má v USA silné kořeny. Je to pochopitelné, protože ten, kdo si kdysi nakoupil otroky, možná ne zrovna nejlevnější pracovní sílu z dovozu, o svůj majetek přišel. Otroctví bylo v USA zrušeno dva roku po Lincolnově smrti, ale teprve v roce 2013 došlo k ratifikaci třináctého dodatku ústavy v posledním státě USA, tedy Mississippi.

Proti rasové segregaci se bojovalo celá šedesátá léta a teprve v roce 1968 podepsal prezident Johnston poněkud otesaný zákon. Zajímavé je, že hnutí vedené Martinem Lutherem Kingem bylo podporováno mnoha umělci.

Je fascinující, jak by řekla Tereza Spencerová, že se v českých diskuzních fórech objevují v roce 2020 názory, že řešením amerického problému je segragace černochů.

To je ovšem odraz české politické scény. Ta je z menší části tvořena "ekonomy", kteří jako orwelovské ovce blekotají: "Žádné daně a žádnou regulaci, trh všechno vyřeší." Když se tak nestane, jsou na vině daně a regulace, které zabraňují řádné funkci trhu. Víc z těch pitomců nevyrazíte.

Horší je akumulace šmejdů ve Sněmovně i Senátu, tedy politiků, kteří odmítají cokoli udělat s obchodem s chudobou, lichvou a exekucemi. Těch, kteří přijali zákon, který umožňuje vytváření ghett a vyhlašování opatření, která se nápadně podobají protektorátním předpisům pro židy a jiný tehdy obtěžující hmyz. Obce mohou koupit dříve zprivatizované vybydlené domy a požádat o dotaci na jejich zbourání. Mohou vydat zákaz sezení na trávníku a současně odstranit lavičky, což se dohromady rovná zákazu pobývání v parku. Lavičky lze opatřit přepážkou uprostřed sedáku, čímž se vyřeší problém bezdomovců, kteří by na nich drze leží přespávali.

Židé nesměli do parků, dokonce ani v Praze na vltavskou náplavku, do kin a kaváren, muzeí a divadel a v tramvaji jen do vlečňáku. Nesměli do lesů kolem Prahy a nikdo jim nesměl pronajmout byt.

Současní politici zakládají na obrovský problém do budoucna. Zatím žije na hranici chudoby asi 10% populace, ale to nikoho nezajímá. Až frustrace vyloučených přesáhne určitou mez, přijdou na řadu obchody v Pařížské ulici a vily zbohatlíků.

Součástí amerických protestů je požadavek přestat financovat policii. K tomu je třeba dodat, že je tím míněna policie, "jakou ji teď známe".

Americká policie je svým způsobem obětí systému, který umožňuje, aby kdokoli měl v kapse kvér nebo kudlu. V takovém prostředí přestává působit autorita uniformy (bývaly doby, kdy britští policisté byli neozbrojeni) a nastupuje strach o život. To je častá výmluva při použití zbraně. Policista se brání buď hrubou silou, a nebo tasí dřív než druhá strana.

Šmejdi v českém Senátu navrhují vtělit do listiny Základních lidských práv a svobod právo držet zbraň, abychom mohli bránit svoje životy. Argumentují tím, že "legální" zbraně nezabíjí.

To je nesmysl. Každá vyrobená zbraň byla kdysi legální a na černý trh se mnohá dostala ztrátou nebo ukradením. To zastřeleného nemusí zajímat.

Zmínění senátoři zjevně následují příklad USA, kde existuje 2. dodatek k ústavě. Jeho původní smysl byl ozbrojit lidi (i jednotlivce), aby se mohli postavit zhůvěřilosti federální vlády.

Dodatek americké ústavy je hlavní příčinou, proč je v USA prakticky nemožné zpřísnit pravidla pro držení a nošení zbraní.

To samé by se stalo v Česku, kdyby návrh senátorů prošel. Je téměř jisté, že to nemají z vlastní hlavy, že za vším stojí zbrojařská lobby.

Obrana života je v podstatě absurdní argument, protože k odstřelení padoucha je zapotřebí podezření a nabitý a odjištěný kvér. Třeba v ložnici pod polštářem. Pak se může stát, že svého partnera zastřelíte jen tak ze spaní nebo proto, že vás nasere pozdním příchodem z baru. Stát se může i to, že k palbě připravenou zbraň naleznou děti, které míření zbraní dobře znají z televize a tak kohoutek zmáčknou.

V Kanadě smíte mít zbraň doma, ale nenabitou a pod zámkem a náboje uzamčené na jiném místě. V kabině autě smíte mít jen nenabitou zbraň, ale střelivo musí být v kufru. Taková opatření zabraňují neštěstí.

Je pravděpodobné, že ve společnosti, v níž neexistuje trest smrti, vládne představa, že je nutné přesvědčovat, že zabít lze. Obava o vlastní život je stejně dobrý důvod, jako nenávist k těm, kteří si nás chtějí podmanit.

Zvláštní kategorii představuje obrana demokracie. Jednou se budou hodit Minářovi chlapci. S klacky nebo pistolkami.