Pokud se v zemi objeví nový problém, máme tendenci brát třeba ministerstvo jako jeden velký mozek (byť třeba nepříliš výkonný), který se zabývá otázkou: Jak problém vyřešit nebo aspoň zmírnit. Chyba! Ve skutečnosti se v každé kanceláři úřadu řeší znovu a znovu stejná otázka. Jak nám to umožní zvýšit pravomoci a rozpočet? Jak teď mohu posílit svůj vliv v organizaci? Kdo jiný by mohl zaútočit na můj rozpočet? Pokud se motiv řešení problému objeví, pak pouze v pomocné roli. A pokud by se snad objevil byrokrat, který by prosazoval i taková řešení, která by znamenala třeba snížení rozpočtu jeho vlastního oddělení, takový byrokrat v systému dlouho nevydrží.

Zkuste si třeba představit, že by byl ministrem vnitra takový Martin Pecina, Jaroslav Foldyna nebo někdo na ten způsob. V polovině ledna by začali prosazovat razantní kroky, včetně nákupů zdravotnického materiálu a zavření hranic. Ušetřili by České republice stovky miliard, i když by to v té chvíli ještě nebylo vidět. Je jisté, že by se objevily články s palcovými titulky na prvních stranách – ministr straší lidi, ministr ničí ekonomiku, poškozuje mezinárodní vztahy, určitě je zkorumpovaný… I kdyby mu dal další vývoj událostí za pravdu, pachuť by už zůstala. Jasné rozhodnutí by znamenalo ztrátu bodů a nižší šance na znovuzvolení.

Chytrý ministr vnitra tedy neudělal nic, přestože nesl odpovědnost za havarijní plánování. Věnoval veškeré úsilí podpoře neziskovek a boji proti předsudečné nenávisti, protože právě to se od něj v danou chvíli chtělo.

A když problém přišel, stačilo přijít na tiskovou konferenci v červené mikině. Desítky oslavných článků. Čtenáři se dozvěděli, že krize zrodila skutečnou osobnost. Proč je podporován zrovna on? Protože držitelé moci vědí, že ani příště nebude mít názor a udělá všechno, co se po něm bude chtít.

Dnešní sloupek buranského sociologa není o vině konkrétního politika. Ten jen správně pochopil, jak systém funguje a co se od něj ve skutečnosti čeká. Má slušnou šanci vydržet v politice hodně dlouho. A kdyby ne, nabízí se vysoká manažerská pozice u IBM, Siemensu nebo Honeywellu.

Prý se po té krizi všechno změní, nic nebude jako předtím. Tohle se však určitě nezmění. A když se nezmění tohle, pak se nezmění nic.