Máme zde jako na talíři otázku duševního zdraví toho, kdo tento problém do debaty zařadil, stejně jako duševního zdraví těch, kteří jsou před tváří celého národa ochotni se s výtečníkem, který tohle provedl, vůbec bavit.

Protože propánakrále, copak jsme už z těch všech Agentů 007, které se na nás od sametu až dodneška z filmových pláten a Tv obrazovek valí, zpitoměli tak, že si nedovedeme postavit otázku pro koho je to dobré, či mohlo by to být dobré, a podle toho se i k problému, jako je tento, postavit? A tedy zeptat se sama sebe, čeho dobrého by Rusko dosáhlo a jak by se zlepšila jeho pověst ve světě - o níž jde Rusku ze všeho vůbec nejvíc - kdyby zabilo tři pravděpodobně nejpitomější obyvatele Prahy? Protože kdybychom to s rozumem dryákem nezkaleným provedli, či kdyby takovéto úvahy byli schopni též redaktor Moravec a pirát Bartoš, nemohli by přece dokonce ani oni brát tuhle neuvěřitelně groteskní kovbojku o ruském agentu s jedem v aktovce vážně, museli by se přece lidsky zasmát tak, jak se tomu dnes směje dle ankety Parlamentních listů 95 procent našich lidí, museli by další účastníky debaty objat kolem ramen a namísto tlachání nad nesmyslem, jaký jsme v naší novodobé histori ještě nezaznamenali, by je pozvali do místní kavárny na drink.

A teprve až tam, kdyby se mluvilo upřímně a od srdce k srdci, by věta ministra Havlíčka ze skutečně proběhlé debaty OVM i z titulu tohoto článku získala správný lesk, protože by ji jistě doprovodila spousta vět dalších, ministrův výrok dokumentujících i potvrzujících.

Což by se pochopitelně týkalo i pořadu OVM. A redaktor Moravec by se smál, až by se za břicho popadal, a možná by dokonce i kápl božskou...