Především se objevují propagandistické fráze, že je potřeba udržet, zabezpečit, pozvednout atd. bez konkrétního obsahu. Je jich většina; kupř. od zahraničního ekonomického profesora Čechoameričana jsme se dověděli hejno knižních mouder, kupř. Covid -19 odhalil zastaralost, neefektivnost a nespolehlivost uměle konzervovaných lidských, zdravotních, ekonomických, politických, vzdělávacích, společenských a podnikatelských systémů; musíme vytvářet novou imunitní odolnost lidstva, při prosazení spolehlivé, rovnovážné a přirozeně resilientní uspořádání ekonomiky; dost bylo sociálního inženýrství stranických vládců; potřebujeme trvalý program posilování imunity, kombinovaný s vyváženou, soběstačnou, odolnou a přirozeně spolupracující, lokálně integrovanou ekonomikou; je třeba hledat českou cestu… – při jejich poslechu, byla to TV prezentace, protože kdo není v televizi, neexistuje −, tedy při jejich poslechu jsem si spolu s meziválečným filmovým hercem povzdechl a na to jsi studoval? (Herec dodával: Na teplý?)

Současná politická opozice také neprojevuje příliš odbornosti, je převážně militantně politická, tedy především vždy a ve všem kritická vůči vládě a jejím podporovatelům; to jen proto, aby se na politickém poli zviditelnila. Odborný názor je nutné hledat s paškálem v ruce.

Intelektuální ochablost prononsovaných ekonomů je zřejmá třeba z jejich plačtivých stížností, že prý nedostávají od příslušných ministerstev dostatečné statistické údaje o počtu nakažených koronavirem apod., což jim prý ztěžuje kvalifikovanou práci a znehybňuje jejich intelektuální nerv. Nefunkční jsou zpravidla návrhy, mající vícero koloncifer; jeden rektor slovutné univerzity to udělal tak, že zrešeršoval houf ekonomických názorů jiných − a pak je, jsa lékařem, předložil jako své. Elitní ekonomové a politická opozice sázejí především na vlastní politické a odborné ad gloriam. To nám však moc nepomůže.

Takže – kam sáhnout? Nechci personifikovat rozličná hospodářská doporučení poradců úředních či soukromých, sdružení, spolků ap.; personifikace není důležitá.

Hospodářské souvislosti koronakrize jsou takového rázu, že obdobné spojitosti různé země světa v různých dobách z jiných příčin zažily. Lze tak v současnosti především použít standardní hospodářské postupy, již dříve vyzkoušené. Nejsme v žádné mimořádné situaci; a pokud mimořádná je, pak jen proto, že na ni nejsme připraveni.

Především je nutné v krizi, a nejen v ní, šetřit tam, kde je šetřit dobré; kupř. nová vojenská bojová technika, která má být nakoupena za stovky miliard korun, pro občany naší země zbytečná, neboť je využívána v tzv. zahraničních misích konaných pro větší zisky zejm. severoamerických firem, se zkrátka nakupovat nemusí; navíc jde, jako třeba v případě amerických vrtulníků, o staré a předražené krámy, které nikdo nechce; nejen v tomto případě platí republika za vojenský šrot (vzpomeňte na pandury ad.).

Vhodné by bylo zvrátit stálý trend přibývání počtů úřednictva. V čase internetizace je jich fakticky potřeba relativně stále méně, avšak přesto přibývají. Nutnou vyvolanou souvislostí takového přebytku je byrokratizace jejich činnost a stoupající zatížení společnosti touto byrokracií; nutné je minimálně zastavit růst platů ve veřejném sektoru jeho přesměrováním do sektorů potřebných, nebyrokratických.

Rozumná je rada a praxe investovat ve zvýšené míře do infrastruktury – není to sice nic objevného, zkušenost tu je od 30. let minulého století v souvislosti s Velkou krizí 1929, ale nejde o novost, nýbrž o účinnost. Aktuální hospodářská činorodost se může od té historické lišit jen šíří a orientací chápané infrastruktury jako třeba i potravinové soběstačnosti, resp. snížení této závislosti na externích zdrojích, i sociální, např. vzdělávací.

Rozumná je rada a praxe odkladu splacení daní (zejména daně z přidané hodnoty) a sociálního a zdravotního zabezpečení a pojistného. Do finanční odvodové dilatační spáry (v mezidobí odkladu příslušné daně) lze vlévat státní finanční prostředky ve výši budoucího daňového inkasa, a po jeho uskutečnění je, bez inflačního vlivu, opět anulovat.

Dočasné zrušení daně z převodu nemovitých věcí přinese pouze propad daňového inkasa, nemovitostní trh se neoživí, ceny nových nemovitostí se nesníží (uvedená daň se z nich stejně neplatí); navrhované zrušení daňových odpočtů úroků u hypotečních úvěrů znamená zvýšení daňového zatížení, byť v delším čase; prodloužení tzv. spekulační doby podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, na dvojnásobek povede spíše k zamrznutí trhu s užívanými byty, domy.

Snižování či zvyšování daní není efektivní, protože se týká pouze daňových subjektů se zdanitelnými příjmy; radikální daňové změny by vedly k destrukci fiskálu. Na hloupé návrhy, že by se jinak měly danit nemovitostní daní domy, byty, které aktuálně nejsou užívány k bydlení či nájmu, se snad už zapomnělo. Perspektivně je dobré řešit nesprávný poměr přímých a nepřímých daní z hlediska inkasa – ekonomiky, v nichž několikanásobně daňové inkaso z daní přímých převyšuje inkaso z nepřímých, mají vysoký produkt. U nás tomu je naopak.

Regulaci cen vybraného zboží, služeb, odpouštění nájmů (a jejich zákonného neplacení), dluhů apod. musí někdo zaplatit – znamená to faktické byrokratické přerozdělování majetku, které není ekonomicky efektivní. Snižování ceny peněz také není perspektivní, pomáhá tvořit subjekty hospodářsky labilní.

Z intelektuálního ekonomického záhrobí se opět vynořila veteš tzv. zajištěného nepodmíněného příjmu (každý dostane od státu pravidelně určitou částku bezpodmínečně, tedy bez ohledu na svoji ekonomickou aktivitu; příjem na hlavu); koncept je ideologický, mimoekonomický, protože zamlčuje a neřeší základní maximu ekonomie, která zní: Každý oběd musí někdo zaplatit. Kdo by zaplatil zajištěný nepodmíněný příjem ideologický koncept nezná; buď by šlo o peníze z tiskárny cenin, nebo o státní dluh. Několik v podstatě laboratorních pokusů omezených prostorem a časem zkrachovalo.

No a to by pro jeden článek, ať není moc dlouhý, prozatím stačilo. Neznámý ekonom je persona imaginární, fakticky neexistující; je potřebná především k propagandě. Její reálná existence není potřeba, stačí se jejím jménem dostatečně ohnivě zaklínat. Vzdává se jim, obdobně jako neznámým vojínům, obětem války, úcta; padli. Tradici symboliky je nutné vztáhnout i na neznámého ekonoma – jako reprezentanta všech ekonomům −; padl. V tratolišti nefunkčních teorií. I k jeho kenotafu je nutné klást květiny. Měl by na něm být nápis requiescat in pace − lat. „ať odpočívá v pokoji“. Na furt.