Stav hospodářství předznamenává sociální situaci. Jestliže na konci loňského roku hovořily oficiální údaje o nezaměstnanosti na úrovni 3,5 %, dnešní odhady nezaměstnanosti jsou mnohem dramatičtější. Ty spodní, které uvádí například Morgan Stanley, uvádějí 16,4 % v květnu; ty horní podle některých odhadů dosahují v druhém kvartále 32,1 %. To by bylo víc než během velké hospodářské krize, kdy se nezaměstnanost přiblížila úrovni 25 % práceschopného obyvatelstva.

Volební systém

Vnitropolitická a sociální situace ve Spojených státech by se měla do konce poloviny roku z hlediska Trumpových vyhlídek na znovuzvolení zhoršovat. Pak už tu budou jen dva tři měsíce na nějaký zlom. V domácí politice by jej mohla přinést nějaká zásadní chyba Demokratů či diskreditace Joe Bidena. Je otázkou, jestli se Republikánům podaří dále rozvíjet ukrajinský skandál Bidenovy rodiny. Pak je tu ještě možnost hry s archaickým volebním systémem, který právo volit prezidenta bere veřejnosti a převádí jej na sbor elektorů. Protože volitelé hlasují všichni jednotně za stát Unie pro toho kandidáta, který tam vyhrál byť jen o jeden hlas, mohla by se umná kampaň za zvolení prezidenta soustředit na vybrané státy Unie. Vždyť v roce 2016 Trump zvítězil právě díky převodu hlasů voličů na počty elektorů: obdržel 63,0 miliony hlasů voličů, zatímco Hilary Clintonová 65,9 milionů; poměr elektorů byl ale opačný – 304 pro Trumpa versus 227 pro Clintonovou.

Podle březnového výzkumu Pew Research Center většina dotázaných podporuje změnu tohoto volebního systému ve prospěch přímé volby. Není divu, že tuto transformaci požaduje 81 % příznivců Demokratické strany, zatímco u Republikánů má tato myšlenka podporu pouhých 32 % respondentů.

Zahraniční politika

Podnět z vnějšku se pro Trumpa jeví jako mnohem nadějnější impulz změny volebních preferencí obyvatel. Donald Trump spoustu věcí započal, ale nedokončil. Urovnání vztahů se Severní Koreou, stažení vojsk z Afghánistánu a Sýrie, mírové návrhy pro Blízký východ, návrat výroby do Spojených států… Některé z nedodělaných aktivit by se daly rychle dokončit, ovšem bylo by vhodné jít za hranici virtuálních summitů, vymanit se z „home office diplomacie“. Odzkoušené je také stmelit společnost pomocí války – ta by mohla nápomoci záchraně pýchy Trumpovy ekonomické politiky, tedy ropného sektoru. Oficiální údaje U.S. Energy Information Administration říkají, že v roce 2018 stál barel ropy WTI 65,1 dolarů, loni to bylo 57,0 a prognóza uvádí, že letos by to mělo být 29,3 dolarů – což je málo na udržení tohoto sektoru, natož na jeho rozvoj.

Jsou tu ale i jiná témata, která pomáhají sjednotit americkou veřejnost. Vždy se hodí svalit vinu za vlastní problémy na někoho ze zahraničí. Americký časopis Politico, který se především věnuje domácí a zahraniční politice USA, zveřejnil v pátek informaci o 57stránkovém materiálu, který rozeslal Národní republikánský senátorský výbor. Memorandum obsahuje doporučení týkající se protičínského zaměření předvolební kampaně. Peking prý utajoval informace o infekci COVID-19, Demokraté jsou prý „mírní vůči Číně“, zatímco Republikáni budou „prosazovat sankce vůči Číně za její roli při šíření této pandemie“. Už nyní, jak ukazuje následující graf, se podařilo vyšponovat protičínské nálady ve Spojených státech do závratných výšin – neskrývaný to cíl českých veřejnoprávních propagandistů. Jako postskriptum je u tohoto článku chronologie čínského postupu na začátku globální pandemie.

Nabízí se otázka, jaké změny vnese do mezinárodní politiky případné Bidenovo vítězství. Nominační sjezdy Republikánů i Demokratů, kde by měly být přijaty i stranické volební programy, byly kvůli pandemii odloženy na druhou polovinu srpna. Mnohé by mohl pro porozumění politice Demokratů napovědět výběr kandidáta/kandidátky na viceprezidenta/viceprezidentku. Zatím se dá jen odhadovat navázání na Obamovu politiku, tedy dobu, kdy byl viceprezidentem právě Joe Biden. Už předtím se ale vyslovil pro bombardování Jugoslávie či útok na Irák roku 2003. V interních debatách se prý ale neúspěšně postavil proti vojenské intervenci v Libyi roku 2011. Za Obamy podporoval protiruský obrat. Ve Foreign Affairs publikoval v roce 2018 spolu s bývalým náměstkem ministra obrany článek Jak čelit Kremlu, v němž tvrdí, že Rusko je nacionalistický a populistický stát, přičemž Kreml se prý rozhodl, „aby uchránil svůj kleptokratický systém… zaútočit na to, co považuje za největší vnější hrozbu svého přežití: západní demokracii“. I když se Biden několikrát vyslovil pozitivně o Číně a kritizoval Trumpovu „ničivou“ obchodní válku s Pekingem, patřil k architektům dohody o Transpacifickém partnerství. Protičínská politika se stává součástí republikánsko-demokratického konsenzu uvnitř politické elity.

V roce 1928 vyhrál ve Spojených státech s velkým náskokem prezidentské volby Herbert Hoover. Stalo se tak díky jeho úspěšnému působení především na pozicích ministra obchodu a vládní potravinové agentury, která měla během 1. světové války na starost zásobování armády v zámoří, ale i pomoc spojencům. Byl ztělesněním amerického snu: selfmademan, jedinec, který se vlastní pílí z chudých poměrů vypracoval k nemalému majetku i politické kariéře. Stal se hlasatelem radikálního individualismu, což po něm zdědil i slavný Hoover Institution při Stanford University. Během jeho prvního volebního období propukla velká hospodářská krize a Hoover volby v roce 1932 prohrál ještě výrazněji, než zvítězil v roce 1928; do Bílého domu nastoupil Franklin D. Roosevelt se zcela odlišnou politikou.

Dnes Hooverův příběh leccos připomíná. V blížících se prezidentských volbách by ale k tak dramatické proměně nemělo dojít. Zatím na frontě „Republikáni versus Demokraté“ převládá ideový konsenzus, a to především v zahraničněpolitické oblasti. Odlišná je pouze strategie při hledání cest k obdobným cílům: Donald Trump hlásá „America Frist!“ a klade akcent na unilateralismus; Joe Biden by pravděpodobně mnohem více kormidloval Bílý dům k proamerickým aktivitám uvnitř mezinárodních organizací a snažil by se získat na svou stranu zahraniční spojence. Na skutečnou změnu nový koronavirus podmínky nepřipravil.

Postskriptum

Na začátku epidemie státníci ve všech zemích tápají. Objeví-li se něco skutečně nové, je třeba to napřed rozpoznat a až poté zaujmout postoj. Případné chyby jsou něco jiného než záměrné utajování či dokonce podvádění. Toto je veřejně známá chronologie událostí na začátku pandemie v Číně. Kdo by dokázal postupovat lépe?

27. prosince 2019 ohlásila ředitelka Oddělení respirační a kritické péče v Chupejské nemocnici integrované západní a tradiční čínské medicíny první tři podezřelé případy.

29. prosince 2019 provedly centra pro kontrolu a prevenci a nemocnice v provincii Chu-pej a speciálně ve městě Wu-chanu epidemiologická šetření.

30. prosince 2019 zveřejnila městská zdravotnická komise ve Wu-chanu „naléhavé sdělení o léčbě pneumonie s neznámou příčinou vzniku“.

31. prosince 2019 vyslala Čínská národní zdravotnická komise skupinu expertů do Wu-chanu, aby na místě prověřili situaci.

3. ledna 2020 začala Čína zasílat do zahraničí, a to i Světové zdravotnické organizaci (WHO), aktualizované informace o vývoji situace.

7. ledna 2020 se podařilo čínským vědcům izolovat virus.

8. ledna 2020 byl patogen předběžně identifikován.

11. ledna 2020 oznámilo Čínské středisko pro kontrolu a prevenci nemocí, že určilo pět genomových sekvencí nového koronaviru a získaná data předalo do celého světa, včetně WHO.

23. ledna 2020 bylo město Wu-chan uzavřeno. Zároveň čínská vláda přijala mimořádná opatření, která v mnoha ohledech přesahovala požadavky Mezinárodních zdravotnických předpisů (IHR).

Během několika týdnů se pak v Číně podařilo přerušit řetězec šíření infekce COVID-19.