Minulý týden zaujal naši pozornost článek pana Wagnera, ve kterém vědec mimo jiné uvedl, že navzdory dvouměsíční časové rezervě evropské státy ihned neuplatnily úspěšné zkušenosti Číny v boji proti koronaviru. Stalo se to podle něho především kvůli pocitu nadřazenosti a politické angažovanosti. Navíc pan Wagner upozornil i na to, že současná pandemie koronaviru poukázala na nutnost zabezpečení soběstačnosti i v energetice. Rozhodli jsme se panu Wagnerovi položit několik doplňujících dotazů o energetice a přinášíme Vám první část rozhovoru.

Období prosperity a klidu dalo klamný pocit bezpečí

Sputnik: Jak se České republice podle Vás daří zvládnout virus? Ve Vašem článku pro portál Neviditelný pes jste psal následující: „Evropa měla nejméně dva měsíce na to, aby se na případnou epidemii připravila a zvládla ji co nejlépe. Mohla zároveň čerpat ze zkušeností získaných v Číně i zmíněných dalších zemí. Tuto šanci však bohužel nevyužila. A v řadě případů za tím stála právě ideologická a politická slepota.“ Proč si myslíte, že Evropa byla „slepá“ a nezaznamenala hrozbu včas?

Vladimír Wagner: Podle mého názoru nebyli na přicházející pandemii připravení nejen politici, ale hlavně celá společnost. Evropa zažila hodně dlouhé období prosperity a klidu. A celá společnost zde získala pocit, že má na prosperitu a bezpečí nárok a nemusí se o ně ani snažit. Řada lidí zapomněla na to, že svoboda znamená hlavně zodpovědnost a respekt k ostatním. Získala představu, že si mohou dovolit dělat cokoliv, a stát je má pak povinnost vysekat z problémů, které tím způsobili. I to bylo příčinou zlehčujícího postoje řady politiků a veřejnosti v počátečních stádiích epidemie, které jsou nejdůležitější pro její zvládnutí.

Je třeba říci, že asijské země Jižní Korea, Tchaj-wan, Japonsko a Čína, kterým se zatím daří čelit pandemii lépe, už reálně čelily epidemii SARS. Jejich politici a obyvatelé si tak byli dobře vědomi, že situace je opravdu vážná. Evropa zůstala SARS ušetřena a měla pocit, že je to zase záležitost pouze té „méně rozvinuté“ Asie.

Zmíněné asijské země mají rozdílné politické systémy. Základní postupy, které proti epidemii použily, však přesto byly v zásadě stejné nebo podobné. Pochopitelně závisely i na tom, jak silná vlna epidemie u nich propukla. Jižní Korea i Japonsko, které včas zavedly potřebná opatření, tak nemusely čelit takové epidemii, jako proběhla ve Wu-chanu.

Neúspěch Evropy byl hodně dán i tím, že nedokázala kvůli jistému pocitu ideologické nadřazenosti převzít racionální postupy z Asie a vidět hrozící rizika. Přebírání zkušenosti a pomoci z těchto zemí opravdu neznamená přebírání jejich politického systému. To si ovšem velká část politiků i veřejnosti neuvědomila a neuvědomuje doposud. Pandemii nelze čelit bez široké celosvětové spolupráce a efektivní vzájemné pomoci a přebírání zkušeností.

Čím se liší masové shromáždění feministických a politických organizací v Madridu a dalších španělských městech v době, kdy bylo jasně vidět, že v Itálii epidemie už intenzivně probíhá a ve Španělsku se rozjíždí, od prvomájového průvodu v Kyjevě ve stínu Černobylské katastrofy? Čím se liší zlehčování a utajování průběhu a rizika epidemie nejen úředníky v italských lyžařských střediscích a v rakouském Ischglu od zlehčování a utajování prvních případů nemoci v čínském Wu-chanu? Právě demonstrace k MDŽ jsou tak hlavní příčinou kritické situace v Madridu a lyžařská střediska v Itálii a Rakousku roznesla epidemii po celé Evropě.

Další příčinou byl výběr mezi dvěma přístupy k epidemii. Evropské země koketovaly mezi oběma možnými přístupy. V prvním je snaha radikálními opatřeními zvrátit rozvoj epidemie a zabránit hlavně přetížení zdravotního systému. Pokud se vlna epidemie zarazí, nastaví se systém masivního testování a chytré karantény, který umožní postupně rozvolňovat opatření a obnovit rozvoj ekonomiky. Ten by pak měl umožnit zmírnění rozvoje epidemie nebo dokonce její úplnou likvidaci bez přílišného omezení ekonomiky. Touto cestou šly zmíněné asijské země a také Česká republika a další země V4 nebo Izrael.

Druhým přístupem je snaha postupovat bez omezování s předpokladem rychlého promoření populace a získání hromadné imunity, která pak epidemii zastaví. Pokud je dostatečně silné zdravotnictví a nedojde k jeho přetížení, může být tento přístup z ekonomického hlediska výhodnější. Tuto cestu předpokládaly například USA, Velká Británie, Německo nebo Švédsko. Je však třeba říci, že na základě zkušenosti ze Španělska a Itálie, které ukazují, jak takový přístup dopadne, když to zdravotní systém nezvládne, všechny zmíněné země snad kromě Švédska od této cesty ucukly. Ztratily však tím čas v kritickém období. Zmíněné asijské země o této možnosti ani neuvažovaly. Podle mého názoru je to hlavně jejich tradiční úctou ke stáří a rodině.

Osobně jsem velice rád, že Česká republika zvolila od počátku ten první přístup. Měla výhodu, že její veřejnost viděla situaci v Itálii, což ovlivnilo přijetí včasných opatření a zmírnilo typické české švejkování na rozumnou míru. Nelze pochopitelně v současnosti říci, zda se podaří vlnu epidemie zarazit a rozjet systém chytré karantény. Lyžařů v Itálii a Rakousku byl od nás velký počet. A už vůbec nelze předvídat, jak se země, která je velmi otevřenou ekonomikou, vypořádá s ekonomickými dopady pandemie. Pokud by se to však podařilo, považuji za důležité co nejintenzivněji se zapojit do celosvětové spolupráce a pomoci. Jedině tak je možné pandemii překonat s co nejmenšími následky.

Společné rysy mezi zdravotními doplňky a produkcí elektřiny

Ve stejném článku zmiňujete, že současná krize poukázala, že je třeba klást dostatečný důraz na strategickou bezpečnost, a to i v odvětví výroby lékařských potřeb, i v odvětví energetiky. Uvádíte k tomu následující slova: „V situaci, ke které spějeme po roce 2022, kdy bude v celé Evropě nedostatek stabilních zdrojů nezávislých na počasí, a tedy elektřiny v době, kdy nefouká a nesvítí, nelze čekat, že se o nás někdo postará. Bez elektřiny pak zkolabujeme ještě rychleji než v případě této epidemie.“ Proč si to myslíte a jak by podle Vašeho názoru mohla Česká republika zabezpečit energetickou soběstačnost?

Elektřina je opravdu krví současné civilizace. To jasně vidíme i nyní, kdy se velká část práce a komunikace přesunula na internet. Pokud by elektřina nebyla, tak by byl kolaps daleko rychlejší než při současné pandemii. Její nevýhodou je i to, že možnosti jejího uskladnění jsou minimální. Produkce a spotřeba elektřiny tak musí být vyrovnané.

Jak vidíme i nyní u zdravotních doplňků, je v případě zvýšené potřeby a nedostatku produkce relativně snadné se dostat do situace, že strategické potřeby není možné nikde koupit. Navíc doprava elektřiny na větší vzdálenosti je daleko hůře realizovatelná. Představa, kterou prosazují někteří ekonomové a ekologičtí aktivisté, že Česká republika nepotřebuje mít dostatek kapacit pro produkci elektřiny a v případě potřeby ji snadno nakoupí v zahraničí, je velmi nebezpečná. Doufám, že současná situace bude dostatečným poučením i pro ně.

Česká republika má zatím dostatečný výkon zdrojů i celkovou produkci. Dokonce je i vývozcem. I v budoucnu by existující zdroje měla vypínat jen v případě, že bude mít postavenou dostatečnou náhradu, aby zajistila české potřeby. Zároveň by měla co nejdříve zahájit budování nových jaderných bloků a podpořit výstavbu obnovitelných zdrojů v decentralizované podobě, které by nahradily odstavované zdroje.

Proč je jádro strategickou nutností pro ČR. Bezpečnostní požadavky na ni splňuje

Ačkoli je jaderná energie považovaná za jeden z nejčistších a technologicky nejpříznivějších druhů technologií, v EU její bezpečnost vyvolává vážné obavy. Z toho důvodu EU trvá na tom, aby bylo jádro postupně vyloučeno z energetických zdrojů. Rakousko dlouhodobě protestuje proti provozu a rozšíření reaktorů Temelína nedaleko hranic. Premiér Andrej Babiš ovšem považuje jádro za strategicky důležité pro český energetický mix. Nakolik je bezpečný jaderný systém České republiky? Je možné najít kompromis s Rakouskem a jak?

Jak ukazuje nejen průběh epidemie COVID-19, evropská veřejnost ztratila schopnost racionálního posuzování míry rizik. Myslím si, že nejen současná krize přivede Evropskou unii, aby svůj postup změnila a dala větší důraz na racionální řešení a strategickou bezpečnost. Současné reaktory III. generace mají velmi dobré bezpečnostní parametry. Ať už zvolíme kteréhokoliv dodavatele tohoto typu reaktoru, bude bezpečnost zaručena. I současně provozované reaktory v jaderných elektrárnách Temelín a Dukovany jsou neustále z bezpečnostního hlediska vylepšovány, po událostech ve Fukušimě prošly stress-testy a splňují všechny bezpečnostní požadavky.

Energetika je v gesci každého státu Evropské unie a sousedé si ji vzájemně nemohou vnucovat. Pro Českou republiku, která nemá Alpy a velké možnosti v hydroelektrárnách, je jaderná energetika strategickou nutností. To by mělo Rakousko respektovat. Česká republika pochopitelně dodrží všechny bezpečnostní a mezinárodní závazky v této oblasti.

Další díl rozhovoru s Vladimírem Wagnerem redakce Sputniku zveřejní v nejbližších dnech.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.