![]() |
| Janis Varoufakis |
Julian chtěl mluvit o dopadu Covid-19 na svět, ve kterém žijeme, a samozřejmě o svém případu. Poznamenal k tomu, že volební manifest Jeremyho Corbyna vysmívaný pro radikálnost se nyní jeví jako nepřiměřeně umírněný. Vysmívali jsme se těm, kteří chtěli pro lid v Británii, pár desítek miliard na zajištění řádného financování NHS (viz Národní zdravotní služba) a sociální péče pro všechny, na přeměnu širokopásmového připojení na veřejnou službu pro všechny a železnice do veřejného vlastnictví, aby vše řádně fungovalo. Právě ti samí lidé, kteří dříve neměli peníze na nic, objevili najednou oslíčka, otřes se a oznamují, že teď, když velké podniky a kapitalismus obecně mají vážné potíže, budou do ekonomiky napumpovány biliony. Julian nevěděl (jak mohl, když mu vězeňské úřady odepřely přístup k novinám, internetu, dokonce k rádiu BBC 4, že Boris Johnson včera oznámil dočasné znárodnění železnic. Ale věděl, že soukromé osoby nikdy nemohou poskytovat slušnou službu uprostřed nouzového stavu.
Po několika minutách, během nichž jsme se kochali tímto Waterloo neoliberalismu prostřednictvím jakési RNA, se kterou se systém nemůže jednoduše vypořádat bez opuštění všech svých jistot, jsme diskutovali, co to znamená pro budoucnost. Julian zcela správně řekl, že tato nová fáze krize nám přinejmenším objasňuje, že teď je možné cokoli. K tomu jsem dodal, že cokoli sahá od nejlepšího po nejhorší možný vývoj. To, zda epidemie pomůže dosáhnout dobré nebo nejhorší společnosti, bude samozřejmě záviset na nás, na tom, zda se progresivisté dokážou spojit. Pokud tak neučiníme, stejně jako v roce 2008, bankéři, oligarchové a neofašisté znovu dokáží, že jsou to ti, kdo vědí, jak vydělat na dobré krizi. Budeme úspěšní? Julian k tomu měl nadějný komentář: Nadnárodní organizace jako Wikileaks a DiEM25 přinejmenším zdokonalovaly digitální nástroje pro online debaty a kampaně dlouho předtím, než se na scéně objevil Covid-19. V jistém měřítku jsme lépe připraveni než ostatní.
![]() |
| Julian Assange po zatčení cestou do vězení. |
Nemyl se, drahý čtenáři: Julian se snaží udržet své schopnosti, neztratit mysl. Celé hodiny každý den v osamělosti bojuje proti temnotě a zoufalství. Když na telefonu zní dobře, vtipně, je to tak proto, že pracoval 20 hodin v očekávání okamžiku, kdy bude moci sdělit svou stranu příběhu, své myšlenky, vnějšímu světu. Nikdo by tak neměl žít.
A tak nyní, když jsme všichni v nějakém stavu izolace, Julianova situace, jeho boj, nám musí pomoci najít sílu, moc a solidaritu nezbytnou k zabránění zneužití této krize zkorumpovanou mocí.