Během poslední doby bylo uveřejněno velké množství vědeckých článků věnovaných genetické struktuře nového koronaviru a jeho účinku na lidský organismus, ale zůstává prakticky neznámo, jak se virus, který způsobuje COVID-19, šíří v okolním prostředí a infrastrukturních komunikacích, především ve vodě a vzduchu.

Nedávno americká Národní vědecká nadace zahájila financování projektu na zkoumání přenosu koronaviru mezi kůží a jinými materiály, účinků ultrafialového záření a slunečního záření na koronaviry a vztah mezi vypuknutím nemoci a koncentrací virů v odpadních vodách.

Vedoucí projektu - dvě profesorky civilního stavebnictví a enviromentálního inženýrství ze Stanfordské univerzity, Alexandria Boehmová a Krista Wiggintonová, zveřejnily předběžné výsledky svých pozorování.

„Nemáme jasnou představu o tom, jaké vlastnosti virů a faktory prostředí ovlivňují odolnost viru v životním prostředí, jako jsou například aerosoly a kapky, na površích, včetně kůže, a ve vodě. Když se objeví nový virus, nemůžeme okamžitě předpovědět, jak se bude chovat v prostředí,“ cituje univerzitní tisková zpráva slova Alexandrie Boehmové.

Vědci uvádějí, že chování virů ve vnějších prostředích je velmi závislé na jejich struktuře. Existují viry „zabalené“ do lipidových vrstev, které jim pomáhají vyhnout se kolizi s imunitním systémem hostitele – k nim patří všechny koronaviry, ale existují i „nahé“ viry. K nim patří většina střevních patogenů, jako jsou norovirus nebo rotaviry, které jsou vylučovány lidskými exkrementy a snadno se šíří ve vodě.

Problém nedostatečné znalosti chování koronaviru v životním prostředí spočívá v tom, že se vědci domnívali, že „zabalené“ viry žijí pouze uvnitř organismů a vedle nich a také po určitou dobu na otevřených površích, ale nešíří se ve vodě ani ve vzduchu. Ale jak autoři zdůrazňují, informace, že nový koronavirus SARS-CoV-2 byl detekován ve stolici nemocných, nás nutí zpozornit.

Boehmová a Wiggintonová zkoumají ve své práci potenciální nebezpečí, které SARS-CoV-2 představuje pro vodní zdroje. Výsledky studie ukázaly, že četné bariéry a čisticí filtry instalované v systémech zásobování vodou dobře fungují proti virům podobným SARS-CoV-2.

„Je málo pravděpodobné, že by to mohla být hlavní cesta přenosu, ale člověk by mohl být potenciálně vystaven působení vody kontaminované nezpracovanými výkaly,“ píší vědci.

Autorky výzkumu však uvádějí, že k tomu, aby mohly být učiněny konkrétní závěry, „jsou nutná mnohačetná pozorování, která by mohla být rozšířena na pochopení odolnosti virů v jiných kontextech. Například některé z prvních zpráv o SARS-CoV-2 ve stolici byly prezentovány jako počet kopií virového genomu na vzorek výtěru, aniž by byla specifikována hmotnost stolice. Tyto údaje bohužel neumožňují předpovídat koncentraci SARS-CoV-2 v odpadních vodách.“

Vědci vyzývají ke spolupráci vědce z jiných oblastí, zejména virology, s cílem vytvořit systém nepřetržitého monitorování odpadních vod, včetně detekce nových, potenciálně nebezpečných virů.

„Kdybychom mohli vyvinout modely pro předpovídání přežití nových virů v životním prostředí, byl by to obrovský krok kupředu. Abychom toho dosáhli, musíme pochopit, jak vlastnosti viru, jako je velikost a složení, spolu s faktory prostředí, jako je teplota a dezinfekční prostředky, ovlivňují přežívání virů,“ říká na závěr Boehmová.